pátek 10. srpna 2012

Pedro a Evelin


Toto je můj hlavní důvod, proč jsem pobyt u vody a v přírodě vyměnila za rozpálenou Prahu. Toužila jsem po angorských králících a podařilo se mi je nakonec sehnat. Znamenalo to ale dojet si pro ně nějakých 150 km tam a samozřejmě taky zpátky. Stali se úzkoprofilovým zbožím. Kdysi jsem angoráčky chovala. Na vlnu, kterou jsem tehdy zpracovat neuměla. Posílala se do výkupu, nebo jste si ji mohli vyměnit za již spředenou. Tu jsem ale většinou doplácela. Vzpomínky na jemnou srst běloučkých ušáků se mi vrátily zpátky při spřádání různých typů vlny. A s nimi i touha mít je znovu.

Jména jsme ušákům začali vymýšlet už cestou domů. Každého hned napadne známá dvojka Bob a Bobek, jenže ty už v naší králíkárně bydleli a ještě jsme na ně nezapomněli. Bob, později se prozradilo, že je to Bobina, u nás měl čestnou výsadu umřít na stáří. Padali různé návrhy jmen známých dvojic, které jsme potom, aby se někdo neurazil, přetvářeli do jiných podob, až jsme skončili u jmen Pedro a Evelína. U králíků jeden nikdy neví. Kdyby se ukázalo, že ušák je jiného pohlaví, než k jakému přísluší jméno, dá se to krásně změnit. Holka pak může být Pedra a kluk Evelín. Ale náhodou to vyšlo. Samičky se přece nebudou rvát za uši. To Pedro bude jiná třída - asi rváč, poznáte to podle ukousnutého ucha.






Trochu žárlivý Krok nechápe, proč se nad nimi tak rozplýváme.