úterý 21. srpna 2012

Plavali plavci dolů voděnkou...


  ...plavali plavci bělostnou pěnkou...


Každý rok je to stejné. Při plánování letních výletů (teď už jsou to kvůli zvířátkům opravdu jen výlety) nikdy nevynecháme vodu. Tedy vodu šumící, proudící, unášející nás kamsi.



Jednu takovou ideální vodu, když si odmyslím komáry, máme téměř za rohem. Máme ji rádi. Říčka plná meandrů přináší drobné dobrodružství i romantiku.


Kdysi bylo splutí říčky v rezervaci Stará řeka dobrodružnější a také bylo možné vidět třeba ledňáčka, jak létá nízko nad řekou, nebo se mihnout vydru pod břehem. 


 Dnes je koryto řeky vyčištěné od spadlých kmenů, a tak i více přístupné i těm méně zdatným. Také bylo po minulých průtržích hodně vody. A tak se stále více vodáckých part vydává touto trasou a jediný, kdo se nebojí jejich veselého hlaholu, jsou komáři a vážky.


Nebály se ani mě a docela často se nechaly povozit. 
Příští stanici vystupujem!!!!


V rychlých meandrech řeky se fotit nedá, nemuselo by to dopadnout dobře. Nerada se máchám oblečená. Škoda, tam je řeka skoro nejkrásnější.


 Ale ve stínu starého lesa je také pěkně. Občas podjete dřevěný mostek nebo lávku, po kterých se pro změnu prohánějí cykloturisti.


Poslední rozloučení s lesem, poslední meandry, ty nejhorší - opět nemám fotografie, neboť jsem si nechtěně prohlížela křoviny velmi zblízka. Představte si velmi úzký tunel z houští, pár set metrů dlouhý, kterým vás rychle protáhne proudící voda. Pravotočivé a levotočivé pravoúhlé zatáčky a do toho moje kormidelnické schopnosti, neboť jsem si neprozřetelně na tento úsek vyměnila místo se svým kormidelníkem v domění, že teď už bude jen klidná voda. Jen pud sebezáchovy pomohl udržet se ve vratké lodičce. Dobrodružství musí být. Ať je na co vzpomínat.


Líná voda napoví, že už se blížíme k cíli. Rybník Rožmberk v celé své kráse. Měli jsme štěstí. Hodně vody na řece a naprosto klidná hladina rybníka - skvělá kombinace.

Ty tři modravé kopečky v dálce za rybníkem uprostřed fotografie, to jsou Novohradské hory. První zvlnění krajiny za táhlou třeboňskou pánví.

A ještě jeden pohled přes náš největší jihočeský rybník. Máte-li  dobré oči, pak uprostřed obzoru, malinko vpravo rozeznáte siluetu kostelní věže Třeboně.


Chcete se se mnou kousek svézt? Za odměnu dostanete koupající se zvířátko, které byste v rybníku nikdy nečekali.


7 komentářů:

  1. Vlaďko, to musel být skvělý výlet po tak kouzelné řece. Díky za to, že jsi se podělila o takový krásný zážitek. A ten rybník, to je tedy plocha ... prostě nádhera. Krásný večer.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný výlet nádhernou přírodou.

    OdpovědětVymazat
  3. Krasne jsi nas svezla,az na ty komary to byla moc hezka projizdka.Ta vazka podle zbarveni as patri k armade hi hi hi.Ta prvni fotka je takova uklidnujici.

    OdpovědětVymazat
  4. Hodne vody, to asi bylo fajn :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak nevím, ale asi Ti závidím... Naše řeka Olše má zrovna tak málo vody, co nepamatuje ani můj otec! A to je mu 81!
    Nádherný výlet..Už jsem zapomněla, jaký je to pocit.. :-(
    A tu veverku bych tam tedy opravdu nečekala!! Ještě, že ten tvoreček asi umí plavat - vypadá to tak :o))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás hodně vody a vás prý velká sucha. Přitom jsme tak prťavá zemička. Je to zvláštní.
      Veveruška si to makala prostředkem Rožmberku a nevypadala, že by stála o naši pomoc. Plavala jako Michael Phelps pro zlatou medaili. Původně jsme se rozhlíželi kolem, jestli si z nás někdo nestřílí a neřídí ji dálkovým ovládáním :-D

      Vymazat