pátek 17. srpna 2012

Ztracená v překladu


Hodně nerada se vzdávám, když se mi něco nedaří. Před časem jsem vzdala pokus o pletení ponožek od špičky. Popis v zakoupeném časopise mi prostě nebyl jasný a než se s tím dlouze zabývat, byly ponožky upletené klasickou cestou shora. V knihkupectví mi nyní přišla do ruky kniha celá o tomto druhu pletení. Prolistovala jsem ji a vrátila do regálu, ale za půl hodiny jsem byla zpátky s rozhodnutím, že tomu dám ještě jednu šanci. Večer jsem knihu pročetla, druhý den jsem zakoupila drahou ponožkovou přízi, kruhové jehlice a začala plést.

A bylo to tu zase. Historie se opakovala. Začátek špičky se povedl. Nádhera! Umím zas další způsob nahazování. Dál už to jasné nebylo. Přidejte 5x, psalo se v návodu. Pak ještě 7x. Bylo mi to divné, ale nenašla jsem žádné vysvětlení. Instruktážní ponožky byly dětské a nic takového, jako u tohoto popisu tam nebylo. Jak přidat? Rozloženě v jedné řadě? všech pět naráz? nebo po sobě? ale proč je to pak takto rozepsané???
Špičky (pletou se obě ponožky naráz na kruhové jehlici) jsem párala celkem třikrát. Použijte selský rozum! vyzývala autorka několikrát ve své knize. Nějak jsem se cítila jako hlupák. Tlačila jsem na svůj selský rozum, ale výsledek se fotografiím v knize nepodobal. Pak vás to najednou napadne. Znáte to? Takovéto " Já b...!" Všechny moje slepé uličky byly způsobené nedobrým překladem. Kdyby bylo psáno: v následujících pěti řadách přidejte na okrajích stejným způsobem a potom 7x přidejte v každé druhé řadě, bylo by mi jasno od počátku. Dalo by se to formulovat ještě i dalšími možnými způsoby. Čeština je celkem bohatý a ohebný jazyk. Zdá se, že otrocký překlad ještě nerovná se dobrý překlad. Asi by bylo bláhové chtít, aby knihy o pletení překládaly pletařky a knihy o vaření kuchařky, atd. Minimálně by se ale hodila konzultace s někým, kdo tomu rozumí. Jinak máte krásný barevný magazín téměř za stovku a pěknou knihu za tři stovky doma na okrasu knihovny.
 Ponožky jsem nakonec párala ještě jednou. Měly takovou velikost, že bych v klidu do jedné z nich navlekla obě nohy. Použila jsem svůj selský rozum, přestala se otrocky držet popisu a najednou to šlo. Jsem u paty a velmi doufám, že už párat nebudu.


Po pár dnech... PÁRALA JSEM ZNOVU.
Párala jsem ještě jednou, do poloviny chodidla. Tentokrát jsem vytvořila devítky. Neodhadla jsem klínek směrem k patě. Mám sice velkou nohu a těžko sháním obuv, ale tak velkou zas ne :-D. Bylo to jak v dětské hře - "babička pletla a párala". Ale nakonec se do cíle dohrabala.


Náhodně jsem na netu narazila i na tento návod. Pokud vás pletení od špičky zajímá, můžete se podívat na odkaz.
začínání od špičky

A já už mám nahozeno na nové, tentokrát z vlastní spředené vlny.

25 komentářů:

  1. Vlaďko, jsi šikulka a ponožky jsou nádherné a já už se moc těším, až ukážeš ty další ... z Tvé vlny. Krásný víkend.

    OdpovědětVymazat
  2. Laďko, špičku bych zvládla i bez popisu. Když končím na nějakých deseti plus mínus očkách, tak to samé nahodím a "jedu". Ovšem tedy pata, to by byl kardinální problém. Obvyklou cestou si půlku oček rozdělím na třetiny, tu prostřední pletu rovně, na těch krajních ujímám, abych pak ujmuté zase najednou nabrala. Pěkné téma pro letošní zimu.
    Nicméně, ponožtičky copánkové se ti tuze vydařily. Hm. Mám čtyřicítku a artrotické palce k tomu. Povídej mi o hezoulinkých střevíčcích a pohodlných kozačkách a tak vůbec. Žádné líbí nelíbí. Pouhé tlačí netlačí limituje výběr a koupi botek :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak s tou špičkou jsem uvažovala podobně, jak ty. Když to nejde podle popisu, pojedu jakoby pozpátku, jak jsem zvyklá plést. Abych se ale dostala na potřebný počet ok, měla bych špičku do půlky chodidla :-), proto se páralo. Teď už mi to ale došlo, holt delší vedení, a vlastně už tu knížku ani nepotřebuju.
      Patu shora pletu jinak, než ty, ale jak si to tak snažím představit, tak ta tvoje bude ta z druhé strany pletená - protějšek pro patu z knihy. Nejlepší je, že vyšel nový časopis Ponožky pletené od špičky a tam je popsaný opět trochu jiný způsob. Už mám další klubko ponožkové, budu zkoušet.

      Vymazat
  3. Mno tedy takových nervů na to bych tedy neměla. Jsem ráda, že mi pletení nebaví. Tolik nervů jako vy bych tomu nedala. Jsem šikulka a jen tak dál v pletení. Monika H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta vlna stála skoro dvě stovky (jedno klubko!) a to byl jeden z dobrých důvodů, proč to neletělo do kouta.

      Vymazat
    2. Jo tak to se Vám nedivím. To bych se stím taky prala, aby z toho bylo to co má.

      Vymazat
  4. Bardzo ładne skarpety Ci wyszły! Nie znam tego sposobu na robotę od czubków palców, muszę spróbować. A język czeski nie jest wcale łatwy i tłumaczenie pewnie też nie jest łatwe na czeski. Mi się wydawało, że wszystko rozumiem (przez chwilę mieszkałam w Czechach, prawo jazdy tam robiłam i po czesku egzamin zdawałam, a jednak to nie to samo), ale nie, muszę używać tłumacza. Może tłumacz tej książki nie umiał robić na drutach. U nas też tak często jest. W każdym razie: skarpety bardzo ładne!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S pomocí překladače: Dziękuję :-)

      Vymazat
  5. Víš, jak by to skončilo u mně? Hodem v dáli, sakumprásk jehlice i vlna s košíkem a návodem! :o))) A nebo.. mrsknutím do strááášně hluboké skříně až úplně na dno! Pak bych to možná za nějaký rok našla, buď by se mi stalo, to, co Tobě: "Já b...a!" a šlo by to, nebo bych to vypárala a měla hezké klubíčko... :o))
    Takový "buldoček" je moje dcera. Ale ne, co se ručních prací a vaření týče....Po kem to děcko je..?
    A jsem zapomněla pochválit!! Máš je krásné! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, stejná odpověď, jako pro Moniku. Drahá vlna, drahá kniha a když už jsem je koupila, musela jsem něco umotat. Tyto ponožky mě i s knihou a jehlicemi přišly na 5 stovek. To by bylo ponožek, co?

      Vymazat
    2. :o)) A budeš v nich chodit??:o))) Za ty prachy bych si je naaranžovala do ložnice k posteli a sem tam oprášila :o)))

      Vymazat
    3. A jak ráda do nich hopnu hned v září.

      Vymazat
  6. W tej samej tonacji i cieple osobistym.

    OdpovědětVymazat
  7. Dobrotivý Bože! Kolik pletařek se takhle možná potrápilo s tím pletením od špice. Taky jsem viděla onehdy ponožkovou vlnu superwash-úprava. Protože jsem v životě upletla jediné ponožky, tak jsem radši odolala. Ovšem to pletení mě nejspíš čeká. Máme totiž nové plemeno Shropshire. O jejich vlně jsem se dočetla, že je nositelná, ale není nic extra jemného jako třeba merino. Je ale zvláštní v tom, že se neplstí a nejde z ní dělat filc. Je to taková přirozená superwash úprava. Takže příští střiž je jasná - ponožky. Budu je ale plést klasicky, na nic jiného se nezmotám. Maruna P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To zní hodně zajímavě, jdu se podívat, jak tohle plemeno vypadá. Vlastně ani nevím, jaké ovečky jste měli doteď. Vždycky se nějak zapomenu zeptat. A taky na nohu,jestli už je líp.
      A k tomu klubku superwash - je sice drahý, ale jedno klubko mi vyjde na dvoje ponožky. Na noze skvěle drží, protože je to pěkně pružné. Moc příjemně se v nich cítím - nohy jak v bavlnce. A můžu je hodit do pračky, což je asi největší přednost. Teď jen otázka - jak dlouho vydrží. Ale už mám druhé klubko, o polovinu levnější z Vlnapu z e-shopu.

      Vymazat
  8. Měli jsme bílé kříženky kdovíkolika plemen(od merina přes texel apod- to jako v jedné ovci:-) a připouštěli vždy suffolkem. Tihle shropshiráčci jsou určeni na vypásání jehličnanů a vedou si dobře. Rovněž nechávají na pokoji kůru ovocných stromů. Ovšem nesmí mít hlad. Jsou takovým protipólem ke kozám, žerou přednostně trávu. Dočetli jsme se, že i u těchto ovcí se musí všímat, jestli náhodou neokusují, co nemají. Pak se musí ze stáda ihned vyřadit. Ony ovce všeobecně se totiž učí, co žrát. Mladí od mámy, pak od vedoucí ovce i jedna od druhé. Dík za optání s nohou, sádra je dole, s ortézou ještě naplno nedošlapovat. Takže nic moc. Tak sedím u šicího stroje nebo si občas zavrtím vřetánkem. Ty ponožky bych možná už měla letošní zimu nacvičovat. Zkusím se podívat do toho Vlnapu, to jsem neznala. Takové krásné fusekličky jak umíš ty, to nesvedu. Leda tak něco do gumáků do lesa. Maruna P

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Vladi,
    tak jsem si přečetla story o ponožkách a zase jsem se skvěle pobavila. Boj s pletenými ponožkami na čtyřech jehlicích jsem vzdala před 14ti lety, poté co mě je naučila plést na dvou jehlicích kolegyně "vylehávačka" v porodnici při čekání dvojčat. Takže, kdyby jsi chtěla naučit ty na dvou, rádá ti to popíšu. Je to snadné a výsledek stejný. Jo a ceny ponožkové vlny jsou fakt příšerné...zase ale donutí nás pletařky vytrvat a dojít k cíli! Přeji hezký víkend, pa Radka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Raduš, ponožky na dvou jehlicích už jsem pletla, býval to hit. Ale osobně se mi líbí víc pletené na čtyřech. Tyhle ponožky se pletou na kulaté jehlici naráz. Je to výhodné. A beru to jako trénink pro složitější ponožky, co chodím obdivovat na Raverly. I tak děkuju za nabídku :-)

      Vymazat
  10. Mila Vladka ponsky a mustr exelent a supr vlna moc mnj liebei hezky tebe zdravim Karin

    OdpovědětVymazat
  11. Hojda Vladi, nedalo mi to nenapsat komentář. Taková bojovnice si ho zaslouží! :o)

    Tomu říkám trpělivost! Klobouk dolů. Já už bych to pětkrát vzdala. Plést neumím, ale ponožky vlastní výroby bych mooocinky chtěla. Musím kouknout po nějakém háčkovacím vzoru (kdysi jsem něco takového zahlédla), to bych snad v budoucnu zvládla. I když... S háčkem teprve začínám, abys rozuměla. :o)

    Jinak moc hezký blog, spokojená zvířátka a Krok je nádherný. Má modré oči ještě i teď?

    Prima den,
    Jitka=)

    OdpovědětVymazat
  12. Drobně jsem přemýšlela nad pletením ponožek od špičky. Tedy proč zrovna od špičky. Pokud to neberu jako frajeřinu a že to jde i takhle. Vlastně lakotně jsem přemýšlela na vzpomínala na babičku prácheňskou. Ona měla natrénováno z horších, obou válečných i velkokrizových, časů a vlněných ponožek si považovala nesmírně. Zemědělská a lesní dělnice věděla tuze dobře, jak je důležité mít nohy v teple... První na fuskách zahoří pata - tu bez uzlíku ještě před vznikem díry zpevnila prošitím. Stejně tak i chodidlo pod prsty. Nikdy jsem ji neviděla plést nový pár ponožek. Vždycky prošlapaný "spodek" v úrovni začínání paty ustřihla, potřebný kousek ještě poškozeného upárala, připletla pár řad, šup pata a rovně a špička a hotovka. Mám pocit, že některé horní části musely pamatovat Josefa I nebo se s ním jen o fous minout. Co pletla "opačně" byly svetry a zejména dětské. Jak se nám prodlužovaly ruce, a vůbec jsme se vytahovali do výšky, tak jen párala poslední řadu a naplétala lemy.
    Samo, že jsme snad dál a že asi žádná nebudeme fusky tímto způsobem "apgrejdovat". Jen se mi vybavila zasutá vzpomínka z dětství. Asi zůstanu, v případě ponožek, u klasiky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Představ si, že docela nedávno moje kolegyně jiné kolegyni opravila ponožky od babičky stejným způsobem, jaký popisuješ. Ano, bereš-li to takhle, pleť ponožky shora. Zdola je to frajeřinka, ale moc pěkná frajeřinka. Do detailu propracovaná. Výhoda tohoto pletení je, že když ti dojde vlna, můžeš buď ukončit a máš pak ponožky kotníkové, nebo pokračovat proužky a jinými výmysly směrem ke kolenům a nebude to vypadat špatně. A konečně, okouzlilo mě pletení obou ponožek naráz a na kruhové jehlici. Tak ale můžeš plést i shora, ostatně druhá kniha stejné autorky je o tom. Obě ponožky jsou naprosto stejné, což se mi při mé sklerotické paměti při postupném pletení nedařilo, a pletení je mnohem pohodlnější - žádné ztrácení ok. A do třetice - jsem už taková, nebaví mě stereotypy a ráda objevuju nové věci. Čili není pro mě důležitý výsledek, ale cesta k němu. Čím zajímavější, tím lepší.

      Vymazat