úterý 23. října 2012

Podél cest


Čím jsem starší, tím víc si užívám krásy detailů okolí, kterých jsem si dříve nevšímala. Rozebíraly jsme to tuhle s kolegyní v práci a notovaly si, jak nás rozněžňuje, ba až přivádí k slzám ostrůvek uprostřed rybníku v mlžném ranním oparu nebo zlátnoucí stromy v parku.


 Jezdíme denně tam a sem a vnímáme detaily podél cesty. Často si říkám, mít tak nějakou možnost zachytit tyhle okamžiky. A někdy, když mám to štěstí být spolujezdcem, popadnu foťák, nastavím spoušť pro sport a mačkám. Jasně, že pak skoro všechny fotky vyhážu. To co lidské oko vnímá, fotoaparát věrně nezachytí. Šmouha tady, šmouha tam, ale občas se něco i přes sklo automobilu povede.

Krása vybarvených buků smíšených lesů vysočiny, třeba.


Vypuštěný rybník připravující se na výlov...

Malá zoologická v bohem zapomenuté vesničce... Nevěřím svým očím, vidím lamy?


Tady se dřív pásávali koně, dnes takovýto zvláštní chlupatý skot...

A krávy v mlžném oparu, co mi zvěstují, že už jsme doma...