pátek 19. října 2012

Rdesno barvířské




Pokus č.1
Na začátku byla špetka droboulinkých semínek, které jsem dostala od Helíska. Helenko, DĚKUJU! Zasadila jsem je do misky, vlhčila zem a ukrývala ve skleníku pod mikrotenem, aby semínka nevyschla. A podařilo se. Většina jich vzešla.



Když byla rostlinkám miska těsná, dostala každá z nich svůj květináč. Půdu jsem moc neřešila. Vzala jsem ji z kompostu a doufala, že nebude třeba nic speciálního. Nebylo. Rostlinky rostly jako z vody a za chvíli jim byl těsný i květináček. Polovinu z nich jsem kvůli získání zkušeností s pěstováním vysadila do permakultury, polovinu nechala ve skleníku. Musím říct, že ty ve skleníku byly za pár dní dvojnásobné. Venkovní rostlinky pak v létě dostaly trojitý nářez z krup. Zbyla mi po nich drť. Bez informací i zkušeností s barvením s touto rostlinou jsem dala zbytky listů do sluneční konzervy spolu s mořenou vlnou a zalila horkou vodou. Vznikla světlá růžovohnědá barva, po modré ani památky.

Teprve po nastudování návodu z knížky Barvení pomocí rostlin (Bidlová, Věra: Grada 2005), a také prostudování internetových stránek Leena Riihelä, Jenny Dean, Helen Melvin a dalších, jsem zjistila, že proces získání modré barvy je poněkud složitější a jsou k němu zapotřebí ingredience, které nemám po ruce. Opravdu jsem netušila, co je to thiosíran a kde ho získat. Ten byl v návodech uváděný jako nejjednodušší prostředek. Nesehnala jsem ho. Jiný prostředek, zkvašená moč, byl okamžitě zavržený zbytkem rodiny. Věřím, že by to fungovalo, ale nechtěla jsem skončit jako bezdomovec.Myslela jsem, že bych ji mohla nahradit močovinou, ale opět jsem nesehnala. Zatím mi rostliny ve skleníku přerostly i papriky a začaly kvést. I ty na venkovním záhoně znovu obrazily. Bylo třeba začít. Konečně se na mě usmálo štěstí a narazila jsem alespoň na pšeničné otruby. Bylo rozhodnuto. Poprvé vyzkouším fermentační metodu s užitím sody a kašičky z otrub a cukru.

Zpočátku to vypadalo, že barva nebude žádná. Ráno mě ale překvapily třílitrovky s temně zbarveným nálevem z pokrájených listů. Začalo to vypadat slibně. Celý proces má trvat až dva dny a já byla tak nedočkavá a netrpělivá! Musela jsem do sklenice vhodit alespoň malý vzorek k obarvení - lněné a bavlněné nitě a také přadýnko jacoba. Nitě se poslušně zbarvily zeleně a na vzduchu pak oxidací získaly modrozelenou barvu. Vlna už tak poslušná nebyla. Modré tu byl jen náznak a kromě ní i nahnědlá a nazelenalá, dohromady to dalo zvláštní melír. S druhou sklenicí jsem vyčkávala delší dobu. Výsledek byl ale jedno velké fiasko. Barva nebyla žádná. Jen špinavá.


Pokus č.2
suché listy měly modrý nádech
Když rostlinám narostly nové listy, snažila jsem se pokus zopakovat jiným způsobem. Zakoupila teploměr (v době naší malé prohibice ho bylo docela obtížné sehnat), poctivě měřila teplotu a hlídala, aby se nic nepokazilo. Tentokrát to vypadalo slibně - voda dostávala modravý odstín.






Obarvenou vodu jsem později okysličovala šleháním podle návodu. Potom jsem měla přidat něco, co by okysličenou lázeň opětovně rychle odkysličilo. Zkoušela jsem na rozlitých vzorcích všechno možné, ale jedinou modrou barvu, kterou jsem získala, byly usazeniny ve sklenicích a modrý kruh kolem lavoru, ve kterém jsem okysličovala. Tentokrát to byl ještě větší neúspěch, než minule. Jsem zklamaná a uvažuji tajně, aby naši nevěděli, o zkvašené moči.

Pokus č.3
Podzim přinesl první mrazíky. Mezitím rdesno na záhoně znovu obrostlo, ve skleníku se vesele větvilo a kvetlo jako o život. Doufám, že se mi podaří získat semínka pro příští rok. Pořád jsem přemýšlela nad příčinami mého neúspěchu, zatímco se blogy barvířek hemžily  indigovými přadeny vlny a z těch odstínů mi přecházel zrak. A pak jsem jednou narazila na recept, který byl až neuvěřitelně jednoduchý. Nic se nevaří, nic zvláštního není potřeba. Jen studená voda a bílý ocet. Jakmile byla jen trochu příležitost, šla jsem do toho.

A? Heuréka! I am happy, happy, happy! Povedlo se. Tak snadno? Nechtělo se mi věřit, že je to možné. Pár deka zbylých lístečků obarvilo hedvábný šál i vzorky vlny. Sice ne na vysněnou modrou, ale už to, že část vlny je zelenomodrá, mi udělalo radost. A zelené odstíny ostatních vzorků také nejsou k zahození, co říkáte?


Šťávu z rozmixovaných listů jsem cedila přes hedvábnou šálu a ta pak skončila také v barvící lázni. Dvakrát, takže výsledná barva hedvábí je tmavě zelenomodrá.

na vzduchu se zelené odstíny barvily do modra



valaška se barvila více do modra

merino a jacob zase do zelena

 A nakonec paleta získaných vzorků...


Odkazy na stránky, které mi pomohly: 

16 komentářů:

  1. Obrovská závist! Je to nádhera!
    Moje barvení se zatím ubíralo vždycky do hnědožlutých tónů. Tohle musím zkusit! Gratuluju!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Markéto, já jsem při těch pokusech zažívala až deprese a pocity vlastní neschopnosti. Pomohlo mi pročítání článků se zkušenostmi nahoře uvedených barvířek. Hlavní je se nevzdávat. A tenhle postup opravdu funguje, ruce mám zmodralé ještě po týdnu.

      Vymazat
  2. Teda Vladěnko, to jsou tak překrásné barvičky!!!!! Naprostá nádhera!!!!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po těch zelených a žlutých je to pokoukání. A počkej, až ukážu červenou ;-)

      Vymazat
    2. Tak to už se moc těším a vím, že příští rok se určitě do přírodního barvení pustím taky ... moc jsem se u Tebe navnadila.

      Vymazat
  3. Ależ Ty jesteś uparta, ale jak się ten upór opłacił. Przepiękne kolory z tego rdestu Ci wyszły, przepiękne! Szczególnie ten na valasce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Valaška mě nikdy nezklame. Barvu chytá vždycky velice dobře. Asi proto, že je to původní nepříliš šlechtěné plemeno.

      Vymazat
  4. Vladko ty jsi teda vykouzlila krasne barvy,jak je videt tak ta nejsnadnejsi cesta byla nejuspesnejsi.Libi se mi vsechny odstiny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem tomu nemohla uvěřit. Po všech těch neúspěšných a složitých pokusech. Jenže úplně modrá to není. Tak snad napřesrok :-)

      Vymazat
  5. Ahoj Vladko, diky za navstevu a moc zdravim! Tvuj blog (a ty :))je pro mne velkou inspiraci a vzdycky tady najdu neco zajimaveho. Vloni jsem se stala clenkou mistniho spolku pratel vlny "the woolgatherers guild" a zjistila jaky "kumst"! je nejen pradeni ale take barveni prize. Vim,ze nektere clenky pestuji a barvi v indigu a tak se poptam na jejich zkusenosti. Tve barvy se mi moc libi a prize vypada nadherne!

    OdpovědětVymazat
  6. Jsem srab. Zůstávám u přírodního rouna. Na tohle dobrodružství nemám. Smekám klobouk a skláním hlavu.
    Modrozelená je krásná. Gratuluji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přírodní je krásná, zrovna jednu předu - naši Matyldu, je to taková smetánková barvička. Navozuje pocit teplíčka, touhu zachumlat se. Barvy zase člověka inspirují k další tvorbě. Mě hlavně baví ten proces.

      Vymazat
  7. :o)) Já se vždycky tak dobře pobavím! Ty jsi prostě génius! Moc Ti držím palce, aby Ti barvičky vycházely tak, jak si přeješ. A ty, co až tak nevyjdou bych já nazvala "uměleckým záměrem".... :o)
    Ovšem tyto...to je nádhera!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Vladka, " thiosíran" to utrwalacz fotograficzny (w fotografii analogowej). U mnie jest łatwo dostępny. Jeśli chcesz, wyślę trochę dla Ciebie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za milou nabídku. Už jsem ho také sehnala. Ale schánět ho ve fotografických potřebách mě nenapadlo. Takže ustalovač? To si musím pamatovat.

      Vymazat