čtvrtek 25. října 2012

V lese


Předpovědi slibují příchod zimy. Cítím to v kostech. Také naši zvířecí mazlíčci napovídají - žerou jako protržení, rychle nabírají váhu, požadují kalorické bomby, jen aby se pod kůží pěkně usazoval tuk. Srst se jim zahustila a přestali se vzdalovat od svých domovů. Jen hádám, co bude. Podzim je pořád teplý, ale sluníčko nemá žádnou šanci prodrat se celodenním příkrovem mlhy. Fotky loňské barevné přehlídky stromů vypadaly rozhodně lépe. Všudypřítomné vlhko svědčí houbám. A tak hurá do lesa!



 Bylo by divné, kdyby se v blízkosti některého z místních lesů nenacházel rybník. Voda je tu všudypřítomná. Rybníky, stoky, mokřiny i vlhké mechové porosty - pro houby ideální prostředí.


 


Dnes to bude spíše lov beze zbraní. Těch jedlých hub, které by se už daly pomalu lopatou házet na žebřiňák, už máme dost. Vybírám si jen opravdu nejzdravější mladé kousky, tak jsem zmlsaná. Ale les také nabízí přehlídku hub a houbiček takových barev a tvarů! Pastva pro oči, když už žaludek nemůže. Možná jsou některé i jedlé, nevím, ale rozhodně některé z nich barví! To vím a pilně sbírám.











Poslední dobou jsem si už říkala DOST! Už žádné houby! Ani ty barvící. Schválně jsem si do lesa nebrala nic, v čem bych je mohla odnést. Ale copak můžu odolat, když najednou zakopávám o nádherné exempláře, které barví červeně? Pár jich odnesu v ruce, řeknu si. A najednou začnou vyskakovat z mechu:  
Mě si taky vem! A mě taky, já jsem hezčí!
Najednou je nemohu unést. Les je ale plný seřízlých Pet lahví, co tam kdysi zanechali sběrači borůvek. Tak jedna ubyde a už se v ní nesou houbičky - barvičky domů. ; - )

pilně hledám a sbírám
 Rodině ani Krokovi už se moje počínání nelíbí. Odmítají se mnou chodit do lesa, protože to pro ně znamená neustálé postávání a čekání a z hodinové vycházky je najednou tříhodinová. Navíc jim pak doma bublá v hrnci něco, co opravdu připomíná kotel z jedové chýše. Ale ta barva! Aaaach!

Tak už jdeš? Kde to pořád vázne?



2 komentáře:

  1. Jo, houby JSOU posedlost. :-) Rozumím beze zbytku.

    OdpovědětVymazat
  2. Ja bym się grzybom do farbowania nie oparła. Do zjedzenia pewnie bym nie zabrała, ale do gara z wełną tak! Będą znów grzybowe kolory? Pokażesz nowe?
    Czy Krok tak bardzo urósł, czy mi się tylko wydaje? Na tym zdjęciu z lasu to on już jest bardzo duży.

    OdpovědětVymazat