úterý 27. listopadu 2012

Go to Wovember

moje slow cloth - deka, která ilustruje moje pokroky ve zpracování vlny
Před časem, ještě na staré adrese blogu.cz, jsem se rozpovídala o svém nadšení nad jedním článečkem zahraničního časopisu pro přadlenky. Do slova a do písmene přeloženo pojednával o pomalých hadrech, v angličtině "slow cloths". No, nemůžeme si všechno překládat úplně doslova, ale tady to tak úplně od věci není. Ten článek jsem bohužel smazala, nebo spíš jsem si ho nepřestěhovala s sebou. Teď je mi to líto, protože po celou tu dobu, co jsem se začala zabývat vlnou, se s touto filozofií ztotožňuji do nejposlednějšího puntíku a čím dál tím více. Nechce se mi znovu vypisovat všechny myšlenky, které se této životní filozofie týkají. Kdo ovládáte angličtinu, jděte sem, a kdo ji neovládáte, strčte si stejné stránky do google překladače. Zpomalte a čtěte. Je to hodně zajímavé. Nutí vás to k zamyšlení a bude to vaše myšlenky nutit stále se k tématu vracet.
Jakmile mi tohle spojení dvou slov proniklo do podvědomí, začala jsem si všímat, kolik zmínek o něm čtu tu či tam a na kolika webových stránkách na ně narážím. No schválně, zadejte si tato dvě slova do google vyhledávače...

Nedávno jsem na "pomalé hadry", nebo chcete-li oblečení, narazila opět. Od léta jsem pravidelnou čtenářkou úžasných stránek Wovember. Přivedlo mě sem pátrání po barvířských zkušenostech, zaháčkovaly mě překrásné fotografie čehokoliv zde uveřejněného a nakonec i vlastní články. I když je to pro mě těžké, snažím se porozumět každému slovu. A mohu říci, že se ztotožňuji s každou větou zde vyřčenou. Autoři Kate Davies, Felicity Ford a Tom van Deijnenmi mi udělali radost zejména poslední serií reportáží o procesu zpracování vlny. Každodenní reportáže seznamovaly čtenáře s podrobnostmi putování vlněného vlákna od chovu oveček, přes odstřižení vlny, její praní, česání, spřádání a další procesy zpracování. Uchvátil mě příběh The Newbury Coat, ve kterém se nadšení lidé snažili pokořit historický rekord zhotovení kabátu za jediný den. Mohla jsem zde sledovat staré techniky zpracování vlny, které se od těch našich středoevropských určitě nelišily. Jen se mi o nich u nás doma špatně hledají informace. Líbily se mi vlněné šaty nevěsty - originální nápad jak využít vlnu z tradičního plemene ovcí, o kterou už upadal zájem. A také jsem viděla mnohokrát zpracovávat vlnu tradičních plemen ovcí, jejíž kvalita se v mnohém podobá kvalitě vlny našich valašek. A to bylo pro mě velké povzbuzení. Mohla bych takto pokračovat vyjmenováváním dalších a dalších reportáží, ale jestliže vás to zajímá, go to Wovember.

že ano, holky. Nakonec to s vašimi kožíšky nebude tak špatné...

Série se chýlí ke konci a její části nyní uzavírají reportáže o finálních výrobcích - oblečení trvalé hodnoty. Oblečení, které jen minimálně zatěžuje životní prostředí. To je mi velmi sympatické. Po dobu celé serie jsem měla možnost poznat spoustu zajímavých lidí, co se zabývají chovem ovcí a zpracováním vlny, kteří přes všechny obtíže a překážky dnešního světa věří, že to co dělají, je správná cesta. Držím jm palce. A nejen proto, že si sama po přečtení těchto reportáží nepřipadám jako nějaký bláznivý snílek. I proto, že jsou mi inspirací a povzbuzením.

Děkuji autorům blogu!