neděle 4. listopadu 2012

Hlava k prasknutí


Nevím, jestli to máte také tak. Moje hlava neustále něco šrotuje. Od malička mi myšlenky utíkají od reálného světa někam do vnitřního uvnitř mé hlavy. Dokážu dokonce myslet i na víc věcí naráz. Myšlenkové pochody vyvolávají další asociace a myšlenky rychlostí nanosekundy přeskakují od jednoho tématu k tématu úplně odlišnému. Poslední dobou mám problém vůbec udržet pozornost k vnějšímu světu, zvlášť když jsem unavená. Přistihuji se, že během rozhovoru s někým za mě mé myšlenky plánují, kterým smětrem se mé tělo vydá, co budu dělat a o čem si budu přemýšlet. Ani večer před spaním to není jiné. Jen s vypětím sil přemlouvám hlavu, aby už konečně přestala myslet a šla taky spát, když už se tělo sotva drží na nohou.



Jako dobrá léčebná terapie na můj myšlenkový problém se ukázalo předení. Bylo třeba se soustředit na otáčky, posun vláken, koordinaci šlapající nohy a rukou. Nebyl čas promýšlet běžné pitomosti, co se mi nashromáždily v hlavě za celý den vlastní vinou, nebo co mi tam kdo z okolí nastrkal. Jenže! Jako každá činnost (třeba řízení automobilu) tak i předení se u mě nakonec zautomatizovalo natolik, že tělo už to zvládá automaticky samo a hlava si zase může dělat, co chce.


Tak třeba včerejší sobotní večer. Manžel v zaměstnání, děti každé v jiné části země po svých záležitostech, zvířecí miláčkové v pelíšcích, ideální konstelace k tomu, abych se v teple u krbu rozložila s hromadou vlny, kartáči i kolovratem. Všechna media včetně PC byla vypnuta, ticho jako v mauzoleu a v hlavě už to zase šrotuje.

Nebudu vás zatěžovat vším, co jsem promyslela. Stejně už jsem to zapomněla. Občas mi ale myšlenky uskočily k činnosti, kterou mezitím vykonávalo tělo. Například jsem si při česání vybavovala, kolik času už jsem nad těmito konkrétními chomáčky vlny strávila - půlroční péče o ovečku, střiž, praní a přebírání vlny, teď česání a spřádání a potom někdy pletení, háčkování nebo tkaní. Dloooouhý proces! Výsledek ještě pořád není příliš vidět.

A pak přijde na řadu předení. Nikdo mě nehoní do postele, tedy je už blízko k půlnoci a noha operovaná pro křečové žíly začíná pěkně bolet. Bolest přehodí mé myšlenky na vedlejší kolej. Tady byl možná ten původní moment, kdy lidé začali uvažovat o vylepšení a zrychlení své práce. Unavení jednotvárnou činností, která přináší výsledky jen velmi pomalu, vymysleli zlepšováky, stroje poháněné jinou silou, než tou lidskou (věděli jste například, že stroje na výrobu příze byly i na parní pohon? a ještě před tím na vodní pohon?). Ruční nůžky vystřídaly nůžky elektrické, stroje rychlostí blesku česaly, předly, skaly, tkaly i pletly. Lidé si mohli od vší té dřiny oddychnout. Učili nás o tom ve škole, průmyslová revoluce se tomu říká. Ale oddychli si skutečně? šrotuje to v mé hlavě dál. Vzpomínám na své studentské brigády v Čemolenu. Byly dobře placené, protože to byla špinavá dřina u strojů na zpracování lnu. Maminka, vyučená přadlena, také nesplňovala socialistický obrázek spokojené dělnice, která s vlasy pod zavázaným šátkem a v tradičních montérkách spokojeně obchází stroje a ty všechno dělají za ni. Celou pracovní směnu strávila pobíháním mezi několika takovými kolosy a neustálým hlídáním přetržených nití a následným navazováním. Výsledného produktu bylo sice více, člověk se ale nadřel stejně.

Od minulosti se v myšlenkách přesouvám do přítomnosti. Co nám ještě stroje přinesly? Nejsou zas tak dokonalé, jak by se zdálo. Neumí zpracovat úplně všechno, tak jako moje ruce. A tak se materiál ke zpracování začal přizpůsobovat nejen požadavkům spotřebitelů, ale také požadavkům strojů. Len, kupříkladu, se šlechtil tak, aby měl co nejdelší vlákna. Ovce také, žádaná byla jemná vlna s dlouhým vlasem. Co je na tom špatného? ptá se moje hlava z jednoho zákoutí mozkových závitů, to je snad dobře, ne? Ale jiný kout, který si vzpomněl na shlédnuté dokumenty nebo střípky přečteného, namítá: A co valašky? Málem zmizely z povrchu zemského, protože zrovna jejich kvality se lidem přestaly hodit do krámu. Po staletí provázely věrně své hospodáře přes velký kus Evropy (přišly k nám z Balkánu spolu s Valachy), sloužily bez nároků na odměnu (valaškám se například na zimu nesušilo seno, zůstávaly celoročně venku a v zimě žraly, co se v okolí namanulo) a lidem darovaly, co mohly - svou vlnu, své mléko a nakonec i svou kůži a maso. Tenkrát si toho člověk ještě velice vážil. Nic nevadilo, že vlna z valašky je hrubá (třída E). Dobře chránila před deštěm, sněhem i chladem. A najednou přestaly vyhovovat. Lidem i strojům. Nejprve se z ní lidé snažili svým experimentováním s křížením udělat úplně jinou ovci. Tyhle pokusy ale nikam nevedly -  merinovalaška nebo valaškomerina se nepovedla. A tak byla ovečka valaška odsunuta stranou, mimo pozornost lidí a strojů, až jí bylo tak málo, že stačil jeden útok vlčí smečky a bylo vymalováno (pro cizojazyčné čtenáře a google překladač - zmizely z Čech).

Spolu se zmizelými ovečkami, které se dřív pásávaly na kopcích, se změnila krajina. Kde dřív byly pastviny, je dnes často les a to už nelze vrátit zpátky. Naštěstí valaška se k nám vrátila. Pořizuje si ji čím dál tím více lidí. Ona má totiž i jiné kvality - samostatnost, otužilost, zdraví, není rozmazlená a zhýčkaná šlechtitelskými pokusy. A je KRÁSNÁ!

Sněženka


 A je s ní LEGRACE!
Kazi
Bárbra zvaná Fešule

A každá z nich je JINÁ!
Bárbra, Jenůvka a Libuška
  

A má DUŠI!

BOJOVNOU POVAHU!

A v sobě SPOUSTU LÁSKY NA ROZDÁVÁNÍ!
SVÝM DĚTEM...

I LIDEM...

A tohle byl závěr mých večerních myšlenkových pochodů. Cívka se naplnila nití s hedvábným leskem. Vím, že po všech těch procesech a času, co jsem jí věnovala, bude stejně kousat. Nevadí mi to. Líbí se mi a těším se, co z ní vytvořím. Můžu jít spokojeně spát. Dneska usnu hned, protože hlava má jasno.


19 komentářů:

  1. Dik Vladko, to je hodne zajimave cteni :-)
    A navic jsem se neco dozvedela (mino toho o oveckach), tatinek byl Valach, ale nevedela jsem ze prisli z Balkanu.
    Moje hlava si dela co chce hned po ranu, nez vstanu, to je zacatek meho dne :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Raduš, jestli tě to zajímá, pak Valaši přesněji řečeno přišli z Rumunska. I když se jejich kultura promíchala s místní, mnoho zvyků si uchovali. Některá jejich slova pronikla do češtiny. Také původní oblečení a jeho zdobné prvky si přinesli s sebou (co si tak pamatuji z přečtených knih). Dodnes jsou Valaši hrdí na svůj původ. Mají své Valašské království a valašského krále. A každý Valach se hlásí k tomu, že je Valach. To já nejsem, ale za to, že k nám přivedli ovečku valašku, jsem ráda.

      Vymazat
    2. Ještě jsem ti chtěla poděkovat, žes vydržela to mé dlouhé rozjímání. Někdo by si pouze prohlédl obrázky. Těší mě to.

      Vymazat
  2. Vladěnko, děkuji za krásné povídání a musím říct, že i moje hlava přemýšlí stejným směrem. A na Tvoje valašky je krásný pohled, jsou to holky fešandy.

    OdpovědětVymazat
  3. Vladko hezky jsi se rozepsala ,moc hezky se to cetlo.S temy stroji mas pravdu vsechno jde rychle a tak jako tva maminka tak i ja jsem nekolik let pracovala kde se spradal len ale mely nejmodernejsi stroje tak ze bylo vsude cisto .S myslenkamy je to nekdy tezke kdyz ti neco vleze do hlavy tak to tam porad prevracime a jak pises nejhorsi je to pred spanim.Doufam ze se bolest v noze uklidnila ,budes ji muset dat take nekdy odpocinek.Holky ovecky ti delaji radost a snezenka ve snehu ,moc hezka fotka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To, co moje hlava vyplodí, musíš brát, Elli, mírně s nadsázkou. Ale s brigádou v Čemolenu jsem nepřeháněla. Pracovali jsme u stroje, co len lámal a pak česal. Strašně se tam prášilo. Prach jsme měli všude. Po týdnu jsme smrkali krev. Ale bylo to dobře placené. Pro studenty v předvánočním čase byla taková brigáda požehnáním.

      Vymazat
  4. Vlaďko, jak vidno výše, nejsi zdaleka sama, kdo si uvědomuje, co nám ten mozek provádí:-) Hlavně se nesmí nabudit před spaním, to pak aktivně šrotuje a spánek nepřichází ještě ve dvě, ve tři. Přesně jsi to vystihla s tou rukodělnou činností, kdy mozek poté co zvládl kontrolovat nácvik, centrála to přenechá nějaké podřízené oblasti a začne paralelně jet po druhé, případně třetí linii. A někdy zabíhá k tématům, která ani nechceme akceptovat. Pak by pomohlo pořád střídat činnosti a být věčným začátečníkem:-) Já to dost často řeším internetovvým rádiem, kdy si poslouchám něco, co mně zajímá, třeba pořad příběhy 20. století, nějakou četbu na pokračování. Před časem jsem byla v jedné dobré nemocnici, kde je k dispozici výtvarná dílna. Dá se tam dělat pod odborným vedením spousta věcí - batikovat hedvábí, malovat na sklo, plést z pedigu a spoustu dalšího. To si člověk zkouší věci, které by normálně nedělal, protože na to tzv."není", hlavička je zaměstnaná dohlížením na nešikovné prstíky (ať při malování nepřetáhnu, ať tu uzavírku na ošatce nezvrtám apod). Vlezlé myšlenky, které by vířily pořád dokola, mají utrum.
    A víš, že tě konečně v nějaké "ovčí" činnosti asi předbíhám? Šiju z našich kožešinek fusáček pro vnučku,bude to do sporťáku-golfáče na míru. Možná udělám album step-by-step, no ovšem jestli se to aspoň trochu vyvede. Chci to do týdne dorazit.
    Maruna P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to mě moc zajímá. Určitě bych se ráda odívala alespoň na fotečky. Kůže jste si činili sami, nebo někoho máte? Kůže z našich beránků je úžasná, ale zatím visí vysušená a my nevíme, co s ní. Prý je to hodně zdlouhavý proces a nikomu v okolí se to už moc nechce dělat.

      A k té hlavě - mám zas nějaké podivné období, asi podzimní deprese. Špatně se jde do práce po probdělé noci:-(.

      Vymazat
    2. Po důkladné úvaze jsme vlastnoruční činění zavrhli. Byla by to dřina, činidla taky něco stojí a výsledek nejistý. Posílám je poštou (pokud to máme při cestě , tak osobně) do Brtnice. Dělá to buď "Snaha" nebo soukromník, pan Petr Kousal. S oběma jsem spokojená. Cena je podle velikosti, u pana Kousala mně vyšla jedna kůže tak na 4-5 stovek. Musíš ovšem připočít poslání balíku tam a pak to posílají dobírkou zpět. Něco je za balné. Samotná kůže má cenu ani ne stovku, když je dobře stažená. Někdo by řekl, že to si může rovnou koupit vydělanou kůži na trhu, ale to není ono, to asi chápeš:-) Posílám ji někdy i syrovou (to je pak těžká), nesmí z toho mokvat, musí být nasolená. To mi řekli oni telefonicky, co s tím. Jak jsem si zlomila nohu, tak to muž měl venku, přehozené přes kovové kozy a dost na to kašlal. Milé kůže uschly, ani moc vyšponované nebyly. Bylo to z ovcí 2měs po ostříhání. Poslala jsem to tam s tím, že jestli to k ničemu nebude, tak ať to vyhodí. Nedávno jsem je dostala (někdy to trvá až 3měs.) a byla to krása. Musí se jim říct, na jakou délku chceš sestřih (nebo bez). Příště si je možná nechám nabarvit na béžovo, protože suffolk nebyl bílý a vypadá to jaksi špinavě bílé. Až zveřejním ty fotky, tak uvidíš, jak jsem spravila dost prořezanou kůži. Ty vaše valašky by musely být k posteli nebo krbu asi moc krásné. Maruna P

      Vymazat
    3. Maru,děkuju za vyčerpávající odpověď. Máme sice kúže jenom dvě, ale beránci byli výstavní, bylo nám moc líto, že pro ně na tomto světě není místo. Alespoň takto by přinesli užitek.

      Vymazat
  5. Vladko, jesteś wielka, że chce Ci się walczyć o to, żeby te cudne owce wróciły tam, gdzie ich miejsce. Doszła do mnie przesyłka od ciebie. Wełna z Twojej Snezenki jest piękna, taka jak lubię najbardziej, ma wszystkie cechy prawdziwej, zdrowej wełny (merynos jest jak kisiel, nie jak wełna). Też się czasem zastanawiam, jak to jest z tymi maszynami, które mają pomagać, a tylko odbierają prawdziwą pracę. Ale cóż, mamy tylko jeden świat i żadnego innego do wyboru, trzeba w tym świecie zostawić po sobie coś, co warto, żeby zostało. I Ty to robisz!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sněženka vzkazuje, že je na sebe pyšná :-)

      Vymazat
  6. díky za pěkné pozastavení a psaní. děkuji za každou vteřinu, kdy můj mozek vypne a jen tak "jsem". ještě že máme přírodu, vlnu, předení a tvoření... a ještě že valašky nezmizely. krásné fotky. díky za zážitek.
    a ať nožka nebolí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já děkuji za zastavení i milý komentář. PS - nožka už nebolí, ale zase bude, neboť hlava je plná a rouno načesané :-)

      Vymazat
  7. Krásné rozjímání... Někdy si říkám, že bych snad i chtěla žít v jeskyni. (ale s automat.pračkou...:o))))
    Ty vaše fešandy jsou moc krásné..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já v jeskyni ne, tam je zima :-( Z kožešin bych nevylezla. Možná ve srubu. To, že si tak mudruju, neznamená, že se chci vrátit do pravěku :-O Automatky a myčky bych se už taky nerada vzdávala.

      Vymazat
  8. Śliczne te owieczki i jakie pełne temperamentu. ;-)
    Pozdrawiam

    OdpovědětVymazat
  9. Pięknie opowiedziałaś :)))
    Dziękuję!

    OdpovědětVymazat