pátek 23. listopadu 2012

Komu se nelení, tomu se zelení

Nikdy jsem nemusela zelenou. V mém šatníku místo neměla. Asi že jsem bledá s kruhy pod očima a tahle barva na mně pak způsobuje, že se mě lidé starostlivě tážou na zdraví.

To zelená v přírodě, to je jiná! Zjara se strašně moc těším na první lístečky břízek nebo rašící trávu. Tahle zelená je mi moc příjemná, takový ten balzám na duši. Všimli jste si, kolik různých odstínů zelené dokáže příroda nabídnout?


Škála zelených barev také převažuje, když se pustíte do barvení rostlinami. I tyhle barvy jsou mi příjemné. Zvlášť dvě z nich. Tou první je barva z červené lísky a tou druhou barva z květů rákosu. Obě jsem si zopakovala i letošní rok, jen bylo trochu obtížnější získat rostlinný materiál. Letní kroupy umořily i rákos a ten letos neměl mnoho šancí dorůst do své obvyklé velikosti a vykvést. Květy rákosu mají ale velkou sílu obarvit spoustu materiálu. Kromě merina stačil hrnec barvy i na dvě dávky valašky a pořád ještě to byla krásná intenzivní barva.
merino barvené rákosem prozatím schované pro jiné účely

a valaška

Čekala na půdě pro zvláštní příležitost a ta teď nastala. Mám vizi tkaniny, kde se střídá různě hrubá příze s efekty v zelenobílých barvách.

A tak se opět třídilo na pesíky a podsadu...

Česalo do vysokého lesku...

A předlo tence...

I tlustě s puclíky z kontrastní barvy...


Nekonečně dlouhý proces s bonbonkem na závěr - přízí připravenou pro tkaní na novém rámu.