neděle 18. listopadu 2012

Mám novou hračku

 
Možná si někdo z vás vzpomene na mé jarní pokusy s předením efektní příze. Neměla jsem úplně jasno, co s ní potom provedu. V plánu byl jarní svetr, ale jaro se tryskem přehouplo do léta dřív, než jsem stačila nahodit vlnu na jehlice. Klubka zahálela až do tohoto pátku. A najednou přišel jejich čas.


V ten den mi totiž přišel poštou krásný dárek - tkací rám. Po něčem takovém jsem pokukovala už delší čas. Trh ale většinou nabízí dětské rámečky malých rozměrů. Já chtěla něco, na čem by šla utkat alespoň šála nebo prostírka. Zároveň něco, na čem bych si vyzkoušela, jestli má cenu do budoucna šetřit na lepší stav.
O svých touhách jsem se zmínila v komentáři na blogu jedné milé a tvořivé šikulky a už to bylo. Velkorysá nabídka - u ní prý takový jeden rám zahálí v koutě.
A takto to dopadlo. Byla jsem jako malé dítě, co dostalo vytouženou hračku. Sotva rám přišel, už jsem natahovala osnovu a navíjela přízi na tkací jehly. A tkala do pozdního večera a druhý den znovu, dokud nebyl rám zaplněný. Bude to asi polštář (zatím jeho polovina) nebo možná taštička na drobnosti, nejsem rozhodnutá.


Tkanina je ve skutečnosti krémově bílá, ale venku je stále inverze, sluníčko nikde a fotografie s bleskem opravdu není věrná.

Líbí se mi efekty, které vznikly z barevných částí příze. A další postřeh - zatkaná příze z valašky mi nepřijde tolik kousavá, jako když z ní pletu. To vnímám jako dobré znamení.

A za tyto nové zkušenosti vděčím  Finextře, polské přadlence, barvířce, tkadlence i pletařce v jedné osobě, se kterou mě svedla dohromady náhoda, společný zájem o zpracování vlny a snad i něco jiného, co neumím zrovna vysvětlit. Proč mám u některých lidí velkou touhu vyjádřit se v komentáři a u jiných ne? Hrají tu roli nějaké sympatie na dálku? Nevím. 

V každém případě, moc ráda si čtu její články, ve kterých popisuje vlastní zkušenosti se zpracováním vlny z různých plemen ovcí. Určitě je píše s láskou k danému řemeslu, protože si dává tu práci najít ke každému plemenu i další informace. Při pročítání těchto reportáží mě napadlo, jak by asi obstála naše valaška mezi všemi ovečkami zvučných jmen. A netrvalo dlouho a chomáč vlny z valašky Sněženky putoval do Polska. Jak si s ní poradila Finextra, můžete posoudit sami. Já byla nadšená!


Posyłam serdeczne pozdrowienia do Polski i bardzo dziękuję :-)