středa 29. února 2012

Čekání na jaro

 ... si krátím různě. Vysela jsem semínka a teď se bude čekat, zda-li vzejdou. Obcházím záhony, ze kterých už konečně slezl sníh, ale po jarních kytinkách není ještě ani stopy. Jó, březen - za kamna vlezem. A tak si vlezu ke kamnům, obložím se krabicemi měkké vlny, beru chomáček po chomáčku a přemýšlím, která rostlinka ho obarvila. Příště si v tom budu muset udělat lepší pořádek.
A těším se na to příště, až bude všechno voňavé, zelené a rozkvetlé. A zatím si jen plstím náhražky.

pondělí 27. února 2012

Poprvé venku


Tak, milé děti, je na čase objevovat svět. Je třeba trochu obrousit paznechtíčky, zjistit, na co je dobrý kožíšek a otužovat zdraví na čerstvém vzduchu.

neděle 26. února 2012

Plstění s formičkou


Uplně jednoduchá forma suchého plstění - vezmete vykrajovátko požadovaného tvaru, naplníte ho vrchovatě vlněným česancem, chopíte se plstící jehly a za chvíli máte hotovo. Výhody - je tu menší riziko popíchání a dostanete přesný tvar. Nevýhody - dostanete právě a jenom ten jeden přesný tvar, také formiček vhodných tvarů není zas tak moc.

pátek 24. února 2012

Jakou barvu má jmelí?


Co je to za otázku? ptáte se. To ví každý.
Hm. A jakou barvu má vařené jmelí? V  hrnci bublala zvláštní zelenkavá, po okrajích se usazovala zelenomodrá sraženina.

čtvrtek 23. února 2012

Setkání s vlnou a jehlou


Sešly jsme se tři generace žen tvořilek se stejným zájmem o vlněné šperkování a bylo nám spolu dobře. Pro všechny to bylo první setkání se suchým plstěním, ale stejně jako mě, i je vlna chytla svými čarovnými háčky. Každou uchvátila něčím jiným. Hebkostí, barevností nebo tvárností. A každá z generací měla jiný pohled na barvy i celkový vzhled šperku. Inspirovaly jsme se navzájem. A odcházely s dobrým pocitem příjemně a užitečně stráveného času a se slibem, že bude zase nějaké příště.

středa 22. února 2012

Rukavice - jacob


Já vím, konec zimy se blíží, rukavice půjdou za chvíli do šuplíky, tak na co nové. Tohle byl takový experiment narychlo. Původní borůvkové rukavice nějak rychle dosloužily. Opět se mi potvrdilo, že krátkou vlnu na rukavice nebo ponožky nepříst. Navíc jsem ji spředla tak tence, že rukavice navydržely každodenní námahu a začaly řídnout. Vzpomněla jsem si na jednu známou a její povídání o tom, jak opravuje pletené ponožky. Prostě je odstříhne nad proděravělým místem - většinou patou a pak je doplete.

úterý 21. února 2012

Plstěný náramek - dílky


 Chtěla jsem trochu vybočit směrem od kulatých plstěných korálků. Tohle je první pokus - obdélníčky. Použila jsem dva odstíny zelené, bohužel už nevím, jaké rostliny je obarvily. Je to ale celkem jedno. Důležitější bylo, jak spolu ladí, prolínají se. Přírodní bílá valaška a drobné dřevěné korálky barvy doplnily. korálky jsem si původně představovala bílé. Ale ačkoliv mám korálků plnou krabici od bot, nenašlo se v ní nic, co by se hodilo.



pondělí 20. února 2012

Plstění - kombinace mokrého a suchého


Při pokusu s mokrým plstěním mi nevyšlo všechno úplně tak, jak bych chtěla. Kdybych neměla předem naplánované záměry, nechala bych to být, tak jak to je. Mám ale s tímto obrázkovým kusem plsti další plány. A tak jsem popadla plstící jehlu a dala se do přetváření. Po nějaké době už jsem si nebyla jistá, jestli k lepšímu. To se teprve uvidí.




neděle 19. února 2012

Další přírůstek


 Poznali jsme to už včera. Kazi se poprvé nedrala vpřed pro pamlsek a pohlazení. Polehávala v koutě a vstávala jen nerada. Při ranní kontrole nás vítalo bečení a po seně pobíhalo o jednoho drobečka víc. Tak to je on. Další beránek, moc podobný tatínkovi. Líbí se nám jeho tmavá kštice a nožky. Trošku jsme mu pomáhali s pitím. Nějak se pořád nemohl strefit.

pátek 17. února 2012

O jednom zahradníkovi, zahradách a jaru

Jak já se těším, až to bude vypadat zas takto...
 
I když to venku nevypadá vůbec na to, že by zima chtěla přestat, vím, že mnoho z vás má už v duchu své ruce zanořené do hlíny, plánuje kam zasadit nové sazenice či semínka. Prostě všichni už se těšíme na jaro, kytičky, zpěv ptáčků a opojnou vůni. K tomu snění a plánování by nám mohl pomoci jeden nově vzniklý blog.
Svoje rána u kafíčka už si ani neumím představit bez čtení svých oblíbených blogů. K nim patří i blog Zahradník na cestách. A ten má teď svého nového bratříčka Pavel Chlouba - Tvoříme zahrady. Přeju mu hodně návštěv, ať jsou naše zahrady stejně krásné a rozkvetlé, jako to obdivujeme na zahraničních obrázcích nebo jako to bývalo za dob našich babiček.

Zatím se můžu těšit jen s květinami doma


čtvrtek 16. února 2012

Ťuťu a Ňuňu


Jiná jména ještě pro tyhla dva nemáme a raději mít nebudeme, dokud úspěšně nepřekonají první dny života. Už víme, že je to beránek  a jehnička. Je to na nich i k poznání. Jemu už pučí růžky a ona je taková něžná sněhobílá. Drží se mámy a taky sebe navzájem. Je tak větší teplíčko. A nakonec jsou i tak zvyklá, vždyť se na sebe mačkala pěkně dlouho už před narozením.

středa 15. února 2012

Nový život


A je to tu. Každodenní běhání k ovečkám kontrolovat, jestli se už něco neděje, moc úspěšné nebylo. Teta si vybrala nerušenou chvilku a zvládla to i bez nás. A hned nadvakrát. Poránu se z ovčína ozývalo o dva hlásky navíc.

úterý 14. února 2012

Mokré plstění


Dnešní celý den volna jsem věnovala mokrému plstění. Byla to moje druhá větší práce a první samostatná. Věděla jsem už, do čeho jdu, že to není hračka, ale pořádná dřina.

pondělí 13. února 2012

Jak se plete corriedale po druhé



Téměř před rokem jsem tu ukazovala pleteninu z ručně spředené příze corriedale. Práce to byla pomalá a ryze ruční, protože nejdřív jsem zakoupené česance přečesávala na melanž a potom ji spřádala na vřetánku. Pár večerů to spolykalo, ale byla to zábava. Pak jsem začala plést.

neděle 12. února 2012

Chybami se člověk učí ...

... říká se. Mně už se to ale stalo podruhé, tak nevím, jestli jsem poučitelná.

Sluníčková sobota, nebe bez mráčku, rodina pospolu, čerstvý sníh, všechno ideální pro rodinný výlet. A tak jsme vyrazili na běžky.
Náš kout vlasti české je takový zvláštní. Projíždíte třeboňskou pánví, silnice je suchá, kolem lehčí poprašek. Jakmile ale odbočíte z hlavní silnice směr naše víska, v okamžiku, kdy přejedete most přes Lužnici, mění se rapidně teplota. Ačkoliv jedete stále po rovině, sněhu přibylo a vy se snažíte udržet kola auta ve vyjetých kolejích. Zvláštní je, že jsou vždycky jen tři a ne, jak by se očekávalo, čtyři. Míjení se s protijedoucím vozidlem je potom kdo s koho. Smůla je, když je dotyčné auto větší.
Mráz nám přičaroval ideální podmínky na brusle, ale k běžkování to není. Nevadí. Vzdušnou čarou o kousíček dál přechází Chlumská pahorkatina v Českomoravskou vrchovinu a tam je, jak známo, zima vždycky se vší parádou, a také s běžeckými tratěmi.
Dobrá Voda je vesnička ještě zastrčenější, než ta naše, ale začíná tu trasa. Hned jsem si všimla jedné změny. Polorozpadlý statek byl opraven a nazván farma Alpaka. Lamy jsme sice neviděli, ale museli jsme se zastavit u ohrady s překrásnými koníky. Gypsy horse, tak se jmenují strakatí koníci s dlouhou hřívou a kožešinkou po těle. Dlouhá srst kolem nohou vypadá jako vysoké botky sněhulky. Všimli jste si, jaké nádherné oči koně mají? Tihle nám dovolili pohlédnout do nich hodně zblízka. Byli zvědaví, milí a doprovázeli nás až k samému konci ohrady.
Krajinu na bystřicku mám ráda. Je to krajina mého dětství. Políčka a louky, co se vinou do kopců a jsou lemovány hustými lesy. Meze z navršených kamenů, které jsou osázené lískami. Co jsme se jako děti nalouskali lískových oříšků. A těch her co se dalo pod lískami hrát!
Snažila jsem se udržet v běžecké stopě stále vpředu, čas od času jsem fotila kolem dokola, co se dalo. Výhledy do krajiny pokryté jiskřivým sněhem, stezku lemovanou vysokými stromy i střechy domečků skrytých za kopcem. Funěla jsem s těžkým canonem na zádech a regulovala občasné pády tak, aby to neodnesl foťák, protože potom bych si to odnesla zas já. A Canon si vesele cvakal a pípal blahem, kolik toho nafotil.
Tak kde ty fotky máš, ptáte se? NO CARD! pípala na mě ta potvora těžká a já slepoun, co si ke sportu obyčejně brýle nebere, to nepoznala. Dnešní celý den jsem musela snášet rádoby vtipné poznámky typu, že zatímco si jiní berou na výlety psa, máma si vzala vyvenčit foťák. Doufám, že si to na mých zádech užil.



úterý 7. února 2012

Ledové květy


Třetí výstavní síň mrazivého umělce se mi líbila nejvíce. Jakoby nad rybníkem letěla hejna labutí a rozsypala své bělostné peří po celé ploše. Nebo čemukoliv, co se ledu dotklo, začala růst křídla.

pondělí 6. února 2012

Houby houbičky


 Na podzim jsem si z lesa nosila domů roztodivné houby, o které bych dříve nezavadila pohledem. A zkoušela. Bude barvit - nebude barvit?
 Výsledky byly rozličné a tento se mi líbil ze všech nejvíc. Krásná zlatavá barva s bílým nádechem, jak už to valaška umí. Její pramínky se totiž barví  nestejnoměrně. Dlouhé pesíky získají intenzivnější barvu a jemná podsada světlejší nádech. Promísením vznikne jemný melír. Bohužel fotka opět nedokáže úplně postihnout skutečnost.



To byly houby se žlutými kloboučky. V jiné lázni se snažily o barvu malé hubky s tmavě hnědým spodkem. Barva by mohla být pěkná, ale houbiček bylo málo. Vlna získala jen barevný nádech.
Znechuceně jsem vlnu odložila na půdu a vzpomněla si na ni až teď. A znovu jsem byla překvapená. Spředená vlna vypadá krásně. Tak mě mrzí, že je kousavá a nemůže z ní být svetr. Byl by přesně podle mého gusta. Nevadí. Z vlny se háčkuje budoucí kabela a ta se k tělu neprokouše.

Světlo k focení opět mizerné a fotka naprosto nepostihuje barvu, jaká ve skutečnosti je.



neděle 5. února 2012

Umělec mráz


Ve druhé výstavní síni si umělec mráz připravil umělecké variace na téma Bubliny. Bubliny hluboko uvězněné, bubliny svobodě na dosah a přesto spoutané. Bubliny ve společném uskupení nebo samostatné, bělostné v temné šedi ledu. Pojďme si pohrát s fantazií. Možná v nich spatříte obrazy zvířátek, jako já. Který z nich je rozpustilá veverka a který zvláštní rybka?

sobota 4. února 2012

Hraju si s vlnou


Už mi trochu začíná chybět jaro, voňavý vzduch a kytičky. Řeším to tak, že se přehrabuju v semínkách a plánuju, kdy a kam co zasadit. A potom taky nahrazuji živé květiny těmi vytvořenými. Třeba růže- královna květin. Asi není nikdo, kdo by ji neobdivoval. Na zahradě jich mám jen pár, protože těm šlechtěným se u mě nedaří. A tak je obdivuji přes cizí ploty a na návštěvách v zahradách, kde se jim daří. A doma si ji udělám třeba paličkovanou nebo plstěnou z vlny.

V zajetí ledu


Máme tu výhodu, že se v okolí nachází spoustu rybníků. Ať se vydáte kterým směrem chcete, vždy na nějaký narazíte. A tak teď máme spoustu ledových ploch k bruslení. Už včera jsem při bruslení obdivovala krásu, kterou stvořil mráz v posledních dnech. Ale přece jen jsem si netroufla s sebou vzít foťák. Dnes mě to mrzelo. Tatam byl nádherně jiskřivý a slunečný včerejší den. Dnes slunko vykouklo jen sporadicky a fotky mi nevyšly tak, jak bych si přála. Všechno šedivé jako dnešní den. Přesto si neodpustím podělit se s vámi o tu nádheru.  Umělec mráz se tentokrát hodně vyřádil, zkoušel nové techniky a rybník se stal jeho galerií. Pojďte se podívat na první výstavní síň. Téma - V zajetí ledu