pondělí 30. dubna 2012

Olšová

barveno pilinami z olše lepkavé
Nevím, jestli vůbec můžu psát, že jaro je v plném proudu. Letní teploty zblbly i přírodu. Třešně i slivoně tryskem odkvetly a do rána rozkvetly jabloně. Je to jak ve zrychleném filmu.

jedna z našich pěti třešní, napůl planá, ale s výbornými plody

Ale já tomu trochu napomáhám. Těším se na barvířskou sezonu a tak všechno popotahuji očima. Třeba na list břízy - tu nádhernou žlutou si musím zopakovat.
Prozatím jsem se spokojila s tím, co je po ruce - s olší.

toto je ilustrační obrázek, teď je olše ještě bez listí

Olše je pro náš kout světa docela typický strom. Je tu vlhko a jí to vyhovuje. Když říznete do olše, překvapí vás nádherná oranžovohnědá barva. Tak taková by se mi přenesená na vlnu moc líbila. Ale je to vždycky tak, že výluh je nakonec jiný a výsledek taky. Prozatím jsem vyzkoušela piliny. V barevném roztoku jsem pak barvila vlnu z našeho Bivoje, předem namořenou v kamenci. Výsledná barva vlastně barvě pilin docela odpovídá. Chtěla bych ještě zkusit barvit jen samotnou kůrou olše, ta mi připadala více oranžová.

Tady je pro srovnání barva olše vedle barvy jmelí. Docela spolu ladí. Bivojova vlna je hodně hrubá a pevná. Uvažuji o háčkovaném koberečku k posteli. To těch klubek ale musím nadělat poněkud více.



sobota 28. dubna 2012

Když u nás rozkvete les...

šťavel kyselý teď rozkvetl úplně všude
...přišlo definitivně jaro. Kvete už několik dní, ale v chladném aprílovém počasí se netvářil fotogenicky. Až teď se sluníčkem se do toho opřel naplno. Myslím, že po následujících horkých dnech bude všechna krása rychle pryč.
 
Vnašem lese převládá barvínek s jasně modrými květy

V barvínkově blízkosti skoro zaniká krása lesních fialek

Naše lesy jsou místy hodně vlhké a tam pak kvetou blatouchy

orsej
a sasanky
Stromy začínají nabírat sílu a odívat se do listí. Potom na všechnu tuhle krásu padne stín a všechna drobná kvítka budou čekat na svou příležitost zase napřesrok. Místo nich rozkvete druhé patro - keře. Však už se na to chystají.

K velké radosti všeho hmyzu...  OBSAZENO!!!


pátek 27. dubna 2012

Háčkovaná taška

 Skoro to teď vypadá, že jsem pověsila ruční práce na hřebíček. Je fakt, že je teď hodně práce kolem oveček, ostatních zvířátek i zahrady. Ale po večerech a po malých chvilkách se k nějakému vlněnému kutění dostanu. Jen fotit to nemělo cenu. Domácí večerní focení nikdy nevystihne skutečné barvy. Ale venku to je jiné kafe. Háčkovaná taška má přesně takové barvy, jako vidíte.

úterý 24. dubna 2012

Krok má novou kamarádku, aneb Kozí příběh 2


Nikdy neříkej NE! Nechtěla jsem kozy a najednou se mi po zahradě prohání hned čtyři. Věrní čtenáři si možná vzpomenou na letní kozí trampoty. Obě kozy zlobit nepřestaly. Postavily si tvrdou kozí palici a jak mohly, tak škodily.
Přišla ale zima a kozenky byly nastěhovány do chlívku ke králíkům. Místo aby si, potvůrky jedny, vážily dobroty své živitelky, škodily opět. Tak například si usmyslely, že ta malá chlupatá stvoření dostávají do misky něco lepšího, než ony. A to by bylo, aby neochutnaly. Dostat se přes pletivo byla hračka. A když už tam strčily mlsný čumák, co takhle se rovnou do králíkárny nastěhovat? Lidi se taky mačkaj v panelácích, tak proč by nemohly kozy? Každá si obsadila jeden kotec, králíci ať si užívají svobody. Asi je jim zima, usoudila jejich živitelka a navlekla je do vesty po babičce. Když můžou mít oblečky psi, proč ne kozy?  Hmm, že nám to ale sluší, chválily si kozy, ale králíkárnu okupovaly dál.


neděle 22. dubna 2012

První vycházka

Bertík a Amálka

Kozí drobotinu jsem týden neviděla a tak jsem poznala viditelný rozdíl - jak vyrostli a jak jsou čilí. Bylo hezky, nejlepší čas pro to jít se proskotačit ven.

Střiž


Poslední týdny jsou skutečně hektické. Ovečkám narostla vlna a také potřebují manikůru a něco pro dobrou kondici. Začali jsme Bivojem, který byl ještě stále za trest na samotce. Už se mu tam nelíbilo (komu taky?), a tak začal drobet trkat. Nejdřív se musel udělat samostatný výběh a pak šel pod nůžky. Jako beránek. Asi věděl, že se mu blýská na lepší časy.

Matylda

Potom přišla na řadu Matylda. Tu jedinou jsme na zimu nestříhali, je to totiž merinka. Na podzim neměla ještě dostatečně dlouhou vlnu, taky jí neroste tak rychle a kožich se v zimě hodí spíš než v létě. Jestli to bylo dobře? Nevím. Přes zimu se stačila hodně ušpinit. Například si spolu s kámoškami vymyslely, že si vykopou postýlku pod stromem a tam se chodily popelit, ani nechtěly do ovčína. Potom se taky na kvalitě vlny projevil boj o seno. Někdy to bylo tak urputné, že si Matylda vlezla přímo pod zdroj a pak s otýpkou sena na zádech pelášila do kouta si ho zbaštit. Připomínala valník. Na druhou stranu ale její kožich tvoří nepropustnou vrstvu a jak se později ukázalo, špína zůstala jen ve špičkách pramenů vlny.

Co na mě tak čučíteeee! Že se nestydíteee!

Když jsme Matyldu propustili, vypadala nezvykle a podivně malá, zbyla jí jen polovina a já mám plný pytel nádherné vlny.

Aprílový týden na Šumavě


Šumava je místo, kde je všechno jaksi větší, než  u nás. Větší kopce, samozřejmě, více vody v řekách, větší penziony, větší teplotní rozdíly, dokonce i tráva a smrky.

pátek 20. dubna 2012

Jak se mi předla - alpaka


S merinem doputoval od milé Elly i materiál, o kterém jsem zatím jenom snila. Bylo to velké, nečekané a příjemné překvapení. Poprvé jsem ho držela v ruce na ovčáckých slavnostech v Borovanech. Ačkoliv jsem majitelku přemlouvala, nemohla mi prodat ani trošku. Chápu, měla ho pro svetr na zakázku, mohlo by jí chybět.

neděle 15. dubna 2012

Naše valašky

Občas se podívám na některý díl nejmenovaného seriálu o sedlačení. Zpočátku jsem tomuto seriálu docela fandila. Říkala jsem si, že všechno, co propaguje normální vesnický život, je pro vesnici dobré.Byla jsem schopná odpustit i lecjaké hlouposti, co se tam občas mihly. Kdovíjak bych před kamerami obstála sama, proto nekritizuju to, co sama neumím. Jen jednu, pro ostatní možná maličkost, jsem jim nemohla odpustit, a to jejich přístup k valaškám. Když už se pro ně rozhodli, moc velkou reklamu se jim udělat nesnažili. Naopak. Ovce se v jejich očích staly hloupými, nekontaktními a neposlušnými zvířaty. A to, prosím, dostali i námi tolik touženou hnědou valašku. Jak my bychom si ji hýčkali! Poslední díl byl poslední kapka pro mé rozhodnutí napsat tohle povídání. Dověděla jsem se v něm, že k srdci jim přirostla všechna zvířata, jen po ovcích se jim stýskat nebude.
Chci tu ukázat na krátkém nekvalitním videu, točeném foťákem, že valašky jsou velmi milá a velmi kontaktní zvířata. Takto nás vítají pokaždé, jen se u nich mihneme. Nevadí, když pro ně zrovna nic nemáme. Stačí jim pohlazení po čumáčku, podrbání na hřbetě. Chvíli to trvalo, než jsme si na sebe zvykli, ale stačilo jen chtít.


Nejpřítulnější je Kazi. Když odcházíme, příšerně řve, že ještě neeeeeeee! Zdá se, že synek bude křikloun po ní.



Valašky se zdají být starostlivé i o další členy státa, i když nepatří do jejich druhu. Tady se tetky sešly, aby se podívaly na Dorotčiny dětičky (i když je tu jisté podezření, že spíš kontrolovaly, jestli náhodou Dorotka nemá něco lepšího k snědku, než ony - ale to je i mezi lidmi, ne?)


Takže, až budete váhat nad tím, zda si pořídit ovce a uslyšíte o nich, že jsou to hloupé, paličaté a nemožně uřvané příšery, vzpomeňte si. prosím, na staré známé:

JAK SE DO LESA VOLÁ, TAK SE Z LESA OZÝVÁ.

sobota 14. dubna 2012

Jak se mi předlo australské merino

Tenhle nádherný materiál jsem si mohla ohmatat hlavně díky laskavosti australské přítelkyně Elly. Její nabídku vyzkoušet si spříst vlnu z jejich oveček jsem, samozřejmě s velkým nadšením, přijala. Když balíček s vlnou doputoval, chodila jsem kolem toho jako kolem zlatého rouna. Byla to jemná, heboulinká vatička, tolik odlišná od vlny našich valašek (holky prominou; vědí, že jejich vlnu mám taky ráda).

pátek 13. dubna 2012

Druhý den


...jsou kůzlátka očištěná. Kozlík se má více k světu než kozička. Ta pořád polehává. Když ji ale postavíme, chodí. Je nám divné, že je nevidíme pít. Koza má vemínko úplně plné. Přistrčili jsme oba drobky ke strukům, ale nějak se jim do toho nechtělo. Bříška mají, zdá se, plná. Snad není něco špatně. Hledám informace, kde se dá, ale nejsem z toho moc moudrá.

čtvrtek 12. dubna 2012

Roztomilé nadělení


Koza Dorotka se k nám dostala už obdařená. Termín nám nebyl jasný, ale polovina dubna se nakonec vyplnila. Zrovna když jsme už polevili v ostražitosti a k tomu do dnešní sněhové vánice, přišlo na svět tohle roztomilé kůzlečí nadělení.

čtvrtek 5. dubna 2012

Veselé Velikonoce


 Všem pravidelným i náhodným návštěvníkům přeji hezké prožití svátků. Ať už je strávíte návštěvou blízkých lidí, na zahrádce, či doma barvením vajíček nebo posledním velikonočním tvořením, užijte si je v pohodě.


neděle 1. dubna 2012

Má řemeslo zlaté dno?

obrázek z internetu
 Hlavu mám ještě plnou dojmů z příjemného setkání na přednášce o řemeslech v současné době. Myslím na slova, která tu zazněla od lidí, které dobře znám a která jakoby plynula z mého vnitřního já. Přemýšlím o nadšeném vyznání člověka, který se snaží obnovit jedno z tradičních řemesel našeho kraje - hrnčířství.