pondělí 28. května 2012

Na setkání chovatelů valašek


Naše první větší setkání s lidmi, kteří se rozhodli pro chov valašek. Někteří už dávno, vlastní velká stáda a věnují se této práci i zálibě v jednom naplno. Jiní začínají podobně jako my a chovají jen pár oveček pro radost. Všechny nás spojovala, doufám, náklonost k těmto milým a jak jsme se i shodli i chytrým zvířatům.


Farma pana Vejčíka leží v nádherném prostředí. Moc jim závidím ten každodenní výhled na klášter Dobrá Voda a na Kraví horu v pozadí. Život tu nebude tak snadný, jako někde při hlavních silničních tepnách, ale ten klid bych si moc přála.


Někde mezi těmi chundelatými děvčaty pobíhají příbuzné a možná i mámy našich ovcí.


Miluji ty černé, co vypadají trochu jako ďáblíci, nebo ty s černou podsadou a šedými dlouhými pesíky navrch. Občas se mezi nimi i mihla větší bezrohá ovce šumavka.


A tady v tom stádečku bude zase jejich taťka. Někteří berani svými točitými rohy budili respekt.


Rozpravami, o čem se mluvilo, vás nudit nebudu. Pro mě to třeba bylo zajímavé tím, že jsem poznala další nadšenou dámu, která z vlny valašek neváhá vyrábět cokoliv (Stránské).
Manžel s dcerou zase pochytali rady kolem nezbytné administrativy.

 Novohradské hory

 Tam, co je ta rovina, někde v mlžné dálce žijeme my. Měli jsme to ale podstatně blíž, než třeba jiní co přijeli až z Jeseníků. Tak poslední rozhlédnutí a zase někdy nashledanou.


sobota 26. května 2012

Ptáčata


Dnes ráno mě vzbudilo srdcervoucí ptačí naříkání a já hned věděla, co se stalo. Příběh se opakuje. Šla jsem zasáhnout, ale kdesi vzadu jsem věděla, že moje počínání je zbytečné. Příroda už je taková.

Před dvěma roky, to bylo ještě před tím, než Betynka odešla do psího ráje, udělal si ptačí párek hnízdo ve skulině mezi střešními trámy a krytinou. Dokud byli mladí malí, nevadilo to. Jakmile ale trochu dorostli, hnízdo začalo být těsné. Sedím na terase a najednou CINK, PAM, POM, PUM, PÍP!!!! PÍP!!!! - jedno mládě vypadlo z hnízda, skulilo se do okapu a okapovou rourou jako tobogánem přistálo až na trávníku. Nebezpečné místo pro bezbranné ptáčky, zvlášť když se opodál vyhřívá kocour.

čtvrtek 24. května 2012

Nikdy neříkat Nikdy!

můj nový pomocník
 Před časem jsem se tady zmiňovala o tom, že česačku na vlnu vlastně ani nechci, poněvadž vlna na ní učesaná zrovna nesplňuje moje představy. Kaju se. Přehodnotila jsem své přesvědčení od okamžiků, kdy na půdě ještě zbývá několik sáčků s loňskou vlnou a k nim přibyly pytle s vlnou letošní. Tohle nemůžou moje ruce zvládnout! Pochopila to i rodina - dostali strach, že se v té vlně úplně utopíme.

středa 16. května 2012

Pro kus toho žvance


Často pozoruji naše zvířátka a nestačím se divit, jak jsou nám lidem v mnohém podobná. Nebo to bude naopak? Přece jen jsme také živočich a leckdy naše pudové jednání vítězí nad tím, co je řízené rozumem.

Tak např. kolikpak lidí se domnívá, že soused se teda má mnohem lépe než já? A když ne u sousedů, tak za humny, ve městě nebo v zahraničí je lidem určitě mnohem líp. Co že to má společného s našimi zvířaty?

úterý 15. května 2012

Z kůry olše a cibulových slupek...


... sliboval návod vykouzlit oranžovohnědou. Tu bych moc ráda. Mám ráda tyhle barvy. Odstíny hnědé až červenohnědé a oranžová k tomu, to je sen. Nasekala jsem kůru olše nadrobno a namočila na pár hodin do vody i se zlatými slupkami cibule. Po chvilce vaření pustila do vody krásná červenohnědá barva.

pátek 11. května 2012

Matyldina vlna

Po střiži se Matyldina velikost smrskla skoro na velikost letošních jehňat
Přemýšlíme pořád o tom, proč je roční merinka Matylda tak malá. Měla by být větší než její kámošky valašky, ale není. Po ostříhání úplně zaniká mezi jehňaty. Vlny ale dala plný pytel. Sice drobet zašpiněnou, ale krásnou.

pondělí 7. května 2012

Krok má bolístku

Byla by to docela hezká procházka, jako každá jiná. Sluníčko svítilo, táhla jsem s sebou těžkého Canona na zádech s vidinou pěkných fotek. Pár jsem jich skutečně nafotila. Kromě kytiček jsme potkávali i zvířátka, ale moje pohotovost byla na nule. Než jsem přenastavila makro na sport, byla jich většina pryč. Třeba slepýš nebo užovka.


Bylo by to fajn nafotit si hada, mudrovala jsem, ale naše kroky a Krokovy kroky stejně všechny vyplaší. Neměla jsem na to ani pomyslet, protože zatímco jsem si fotila mech v bažinách za rybníkem, ve stejné mokřině narazil Krok na dobře metrovou zmiji.

Super měsíc





Také vás nalákalo vábivé měsíční záření při jeho úplňku? Do brzkého rána jsem sice nečekala, ale už i kolem půlnoci to stálo za to. Touha zvěčnit si tyhle okamžiky na památku mě přivedla k hokus pokusům s foťákem. Udržet ho, mršku jednu, bez stativu v klidu bylo skoro nemožné. A tak je většina snímků jen cosi rozmázlého. Jen jeden se malinko přiblížil skutečnosti (nějakým záhadným nedopatřením).

Malé fiasko se slunečním barvením

Slunečné dny vystřídaly dny deštivé a bouřlivé, doprovázené chladnem. Nemělo smysl dál máčet vlnu ve sluneční konzervě bez pomoci sluníčka. A stalo se to, čeho jsem se na počátku trochu obávala. Květy kdoulovce sice svou barvu ochotně vpouštěly do roztoku, vlna jí ale zelenou nedala. Po vymáchání se z ní všechna růžová vymyla. Jediné, co se podařilo obarvit, bylo malé přadýnko lnu. Tak alespoň něco.

Shrnu-li to v jedno, moje pokusy se slunečním barvením byly zatím pouze fiasko. Růžová obarvila jen len, pampelišková sice vlnu obarvila, ale na barvu podobnou slámě. U vlny to není kdovíco, protože pak vypadá nepěkně zažloutle. A poslední konzervu, do které jsem otrhala celý záhon květů modřence, jsem si hned na počátku rozbila. Vlna se nestihla obarvit a len je světlounce modrý.

Jestli to nebylo nějaké znamení. Bylo to do třetice zlého a teď by mohlo přijít dobré? Nebo mi bylo naznačováno, abych už se do toho nepouštěla?

středa 2. května 2012

Sluneční konzerva

Barvení s vydatnou pomocí sluneční energie
Někdy jsem při pátrání na webu narazila na ukázky barvení ve sluneční konzervě. Barvy vypadaly úžasně, pokus nenáročně, ale popis založení této konzervy jsem nenacházela. Loňský rok jsem tedy hodně improvizovala a umísťovala do sklenic barvící pokusy, podobné těm, které jsem vařila. Dostala se mi ale do ruky nádherná knížka a v ní SLÁVA! popsaný postup, jak se takové sluneční barvení vlastně dělá. Je to jednoduché asi tak, jako když si vaříte čaj.

úterý 1. května 2012

Smetánka lékařská - přírodní barvení

Překrásný název dostala do vínku od našich předků tahle rostlinka. Věděli dobře proč ji tak nazývat. Ještě když jsem chodila do školy, sbírali jsme ji jako léčivku. A léčivých schopností má smetánka nepočítaně. Mladé listy se dají přidávat do salátů, obsahují vitamín C, který zjara hodně chybí. Ještě než jsme začali s chovem včel, vařila jsem z květů nepravý med. Byl výborný. Pampeliškové víno jsem sice ještě neochutnala, ale slyšela o něm. A pampeliškové mlíčí jsme sbírali i jako přilepšení králíčkům (s opatrností, všeho moc škodí).