středa 27. června 2012

Jak se mi předl kašmír


Nic tak jemného jsem snad v ruce ještě nedržela. Chomáčky téhle vlny mi připomínají hedvábí, lehounké jako chmýří, heboučké a lesklé. A kde že jsem k takovému materiálu přišla? Mám ho od Dorotky. Zdarma. Sice se trochu zdráhala, jestli mi má vůbec něco dát, ale nakonec svolila. Že ji neznáte? Tak já napovím:

... sebevědomá hrdá postava, štíhlé nohy, vzhledem trochu jako ďáblice, ale jinak dobrá duše...

neděle 24. června 2012

Kopr, kam se podíváš, aneb permakultura a barvířství



Sepp Holzer by se asi divil tomu, co já nazývám permakulturním záhonem. Fakt je, že to do těch jeho má ten můj hodně daleko. Ale alespoň myšlenka byla zachovaná.
Minulá léta už jsem byla rozhodnutá, že nic, co není květina, už pěstovat nebudu. Vždycky to byla jen velká dřina s fiaskem na konci. Kromě česneku a jahod naše zahrada nic nevyprodukovala. Co by taky jinak mohlo růst na pískovišti že?
Pak se mi dostala do ruky knížka o permakulturním hospodaření. Co myšlenka, to perla. Se vším, co tu bylo řečeno, jsem musela souhlasit. A tak jsem se rozhodla, že dám zeleninové části zahrady ještě jednu šanci. Zkomírající záhony byly zlikvidovány, vyhloubeny dvě dlouhé půl metru hluboké brázdy, do nich přišly různé tlející kusy dřeva, ořezané větve i větvičky našich keřů, na ně vše, co se dává na kompost a navrch kompostová půda. Na závěr téhle dřiny, se kterou mi musely pomoci i ruce manželovy, tu byly dva obrovské rovy (slovo hroby mi připadá trochu morbidní) jako pro anakondy. Půl metru do hloubky a půl metru do výšky. Víc to nešlo, protože i kompost je převážně tvořen z naší sypké zeminy a ta prostě nedrží. Bábovičku si z ní neuplácáte.
Ještě na podzim jsem zasadila různé zelené koření, rebarboru a česnek. Na jaře mi plevel ukázal vyhřátá místa, kde se bude rostlinám dařit nejlépe. Po odplevelení přišlo setí. To byl okamžik, kdy jsem všechno ponechala náhodě. Semínka jsem zapichovala a rozhazovala naprosto náhodně. Jen některá jsem dávala cíleně na záhřevnou nebo naopak zastíněnou stranu.


Musím připomenout, že letošní jaro nebylo moc zahradničení nakloněné. Naší zahradou prošel několikrát mráz i po zmrzlících a nechal po sobě zčernalé stromy a keře. Všechno bylo dost poničené, ale na nových záhonech to vypadalo netknuté. A pak začal závod v růstu. Ředkvičky se předháněly s mrkví, v patách měly černý kořen a pastiňák a taky některé barvířské rostliny.

světlice barvířská pokvete brzy, snad se konečně dočkám oranžové

japonské indigo

Možná si jen něco namlouvám, říkala jsem si. Ale i moje maminka, jinak velká zahradnice, si všimla té změny. FUNGOVALO TO!


A funguje dál. Jen se budu muset ještě hodně učit, co s čím vysadit dohromady, čeho dát více a čeho naopak méně. V současné době totiž vítězí mák (který mi mimochodem nikdy nevyrostl). Nezdálo se to, ale dala jsem ho zjevně poněkud moc.


Zastínil mi cibuli na vrcholku záhonu a té se to nelíbí. Taky kopru je tolik, že bych mohla zásobit výrobce sladkokyselých okurek. Ten jsem sice nesila, ale zřejmě se tu usadil nějak sám. Kopr, kam se podíváš. Koprovou omáčku nebo kulajdu s koprem mám ráda, ale tolik kopru by vystačilo pro vojenskou polní kuchyni. Tak jsem protrhávala, čichala tu vůni, mudrovala o škodě - tolik kopru na vyhození, až se ve mně probudila barvířská myšlenka. Jestlipak by kopr taky barvil?

 Barvil. A krásně. Škoda, že jsem do lázně nedala víc vlny.

valaška barvená koprem

větší česanec je z podsady

menší z vytahaných pesíků

a tady je spředeno - z podsady příze, z pesíků nit

pondělí 18. června 2012

Denně jednu hodinu

spodní přadýnka jsou všechna z jedné ovečky kříženky, jejíž vlna by byla skončila jako odpad; nebylo by to škoda?
Bubnová česačka zrychlila můj výkon v předení. Téměř každý den se mi daří připravit jeden česanec a večer si ho spříst. Pomalu tak zpracovávám loňské zbytky přírodou barvených roun a sem tam dojde i na letošní vlnu. Tady je několik přadýnek na ukázku a z dalších už se plete.

sobota 16. června 2012

Thank´s to Cyndy - díky Cyndy

I v našich končinách u různých chovatelů můžeme občas spatřit zvířátka, která jsou pro nás exotická. Např. lamu.
Myslela jsem si dříve, že lama je prostě lama. Omyl.  Podobně jako ovcí je spousta plemen i lama se může lišit podle druhu.
Myslela jsem si, že alpaca je prostě vlna z lamy. Omyl. Lama alpaca je druh lamy, roztomilé okaté zvířátko s nádhernou jemnou vlnou.
Dočetla jsem se, že tahle zvířátka, chovaná pro vlnu, se ještě dál rozdělují do druhů podle křížení. Na mě poněkud složité.

I had no experience with alpaca wool earlier. I could only watch it on various websites and dream about it.

čtvrtek 7. června 2012

Cirkusové vystoupení

Krok trénuje nový přírůstek v klusu kolem šapitó

Naše zvířátka se rozhodla, že se stanou cirkusovými hvězdami. Pilně nacvičují svá extra čísla. Nejvíce se jim líbí chodit po dvou, jako to dělají lidé. A to jsem jim, prosím, ani před spaním nečetla Ladova Kocourka Mikeše. Podívejte, jak jim to jde.

pondělí 4. června 2012

První den na pastvě

 Ráno se otevřela vrátka... - Jejda to je světla!

 Nic se neboj a pojď...

 Když já nevím, mami, nějak mi ujíždějí nožičky...

 Dej si trochu mlíčka na cestu a jdeme, musíš se toho hodně naučit...

 Bojím, bojím! Klouže to...

 No vidíš, jaks to zvládl...

 Já chci ještě...

 Mamí, počkeeeej.... (to dítě mě nenechá ani najíst)

Co to tam pořád hledáš? Tak takhle se pase?

sobota 2. června 2012

Překvapení!!!

Jenůvka a její první syn

Kroku FUJ! hubovala jsem psa, co otravně očuchával Jenůvku zezadu. A pak mě to praštilo do očí. Ta ovce má nějak velké vemínko, tohle už jsem viděla. Tak to vypadá, že krátkodobý Bivojův vpád mezi mladé holky nakonec nezůstal bez následků. Rychle počítám, ten den si pamatuju. Měla jsem narozeniny, přijeli gratulanti a já místo toho naháněla berana, abych předešla katastrofě. A on to přes všechno naše snažení stejně stihl. Teprve teď jsme si povšimli, že se Jenůvce pěkně hýbou boky. Bude to brzy. Pět měsíců už určitě uplynulo.
Jenůvka je taková plachá holka, drží se od nás stranou. Ani nijak výrazně nepřibrala. Prostě jsme si jejího stavu nevšimli.