sobota 28. července 2012

Česanec třezalka s jacobem

jacob barvený třezalkou s melírem z přírodních odstínů

Spolu s valaškou jsem v třezalkové lázni se sodou obarvila i trochu jacoba. Trochu smutná fádní barva si žádala oživení. Třeba trochu melíru z přírodních barev jacoba.

čtvrtek 26. července 2012

Barvičky z louky - třezalka


Procházka po rozkvetlé louce byla pastvou pro oči. Všechno krásně kvetlo. Kromě toho louka nabízela i několik barvířských rostlin. Odkvétá šťovík, kvete řebříček i třezalka, brzy pokvete vratič. Na jeho barvu se zvlášť těším. Jistě je tu i pár dalších rostlin s barvivem uvnitř svého těla, které jsem ještě neobjevila.
Já začnu těmi osvědčenými. Třeba třezalkou. Loňský rok jsem měla docela dobré výsledky.


třezalka je známá barvířská rostlina

úterý 24. července 2012

Barvy stromů - kůra borovice

pohled z našich oken
Borový les mám ráda. Sošné, štíhlé borovice jsou stromy, které se o své místo v lese klidně rozdělí. Pustí pod sebe břízky, mladé duby, keříky borůvek a brusinek, mecháčky i lišejníky. Borový les je plný světla a voňavého vzduchu, není v něm těžce a strašidelně, jako v tmavém smrkovém lese. Mám štěstí. Každé ráno mě budí šumění borového lesa, snídám s pohledem upřeným do borového lesa, borový les mi poskytuje chládek a stín ve dnech, kdy všude kolem je výheň a večer mě jeho šumění ukolébává do spánku.

Borovicová kůra má několik podob. Ze staré rozpraskané kůry od paty stromu jsme si v dětství vyřezávali lodičky. Od poloviny stromu vzhůru má šupinatá kůra krásnou červenohnědou barvu - tím se stává oblíbeným námětem obrazů místních naivních malířů.

Před nějakým časem mi tu Pherenis navrhovala vyzkoušet, zda kůra borovice nebude také barvit. Nezávisle na tom přišla maminka, vášnivá to čtenářka všeho historického, a vyprávěla mi o tom, jak někde ve Švédsku barvili látky borovou kůrou na červeno. Tak o červené jsem zapochybovala, ale z jiné knihy vím, že pro naše předky nebyla červená barva to samé jako pro nás. Spokojili se třeba s cibulovou barvou, i ta má do klasické červené daleko. Byla jsem nalákaná při nejbližší příležitosti to vyzkoušet.

sobota 21. července 2012

Barvy z kuchyně - brusinkový čaj

valaška barvená brusinkovým čajem

Nemusíte honem běžet do přírody a shánět se po bylinkách, když si chcete vyzkoušet barvit přírodními barvivy. Dost barevných experimentů můžete provádět i s tím, co máte v kuchyni. A může to být dobrodružné.

pátek 20. července 2012

Nerozmazlujte kozy

Kozí trio
Pravidelní čtenáři tohoto blogu vědí, jak statečně jsme s manželem odolávali naléhání dcery, že koza by byla pro nás přínosem. Taky vědí, jak to dopadlo. Co by rodiče pro své děti neudělali, že? Nejenom že koza zdobí naše pastviny, ale je tam dokonce čtyřikrát. Dorotka je jasná, kdo by odmítal drahocenný kašmír. Pak přišly na svět její dětičky a kozy byly tři. Od tohoto okamžiku se začaly naplňovat naše pesimistické předpovědi. Pak začaly na jiném místě jiné kozy zlobit babičku a najednou u nás byly kozy čtyři. Dorotka si přestala myslet, že je ovce, a založila vlastní tlupu čtvernožců. Samostatnou. Přestali sklánět hlavy a okusovat trávník, postavili se na zadní a za krátký čas nadělali ze všech stromů a keřů v dosahu bonsaje.
Neplánovali jsme si ponechat kůzlata, ale když ten kašmír je tak úžasný... Do světa k novému páníčkovi šel tedy jenom Bertík (ne na pekáč, ale do chovu!). Jenže Bertíka v ten samý den a v tu samou hodinu nahradila bílá kozička Bambule (tahle úžasná jména vymýšlí dcera, my si je pak nepamatujeme, takže ji oslovujeme Bimbula, později Izolepa nebo Svízel Přítula - pochopíte proč).

Bambulka

Bambulka si nás od začátku získala. Milé, přítulné, od minulých majitelů vymazlené kůzlátko. Jen jsme přišli, už byla u nás a jako pejsek pořád za námi. Zastavili jsme a žďuch! přitulila se hlavičkou. Přisedli jsme si k ní, šup s hlavičkou do podpaží a mazlit!


To se nám samozřejmě líbilo, takové přítulné zvířátko. Ani za svou přízeň nic nepožadovalo. Vlastně jen jeden požadavek mělo.

Nééé, neopouštějte měěěěěěěě!!!! Ozývalo se nespokojeně, když jsme se brali k odchodu.
Nééé, nééé, nééé!!! Ječelo kůzle, když jsme mizeli za brankou a snažilo se prodrat za námi.
Néééééééé, néééééééééééé, nééééééééé, nééééééééééé!!!!! Řvalo kůzle doprovázejíc nás kolem plotu. Když už dál nemohlo, měnil se jeho nářek v hysterický řev. Néééééééééééééééééééééééééééééééééé!!! Kůzle si narvalo hlavu do plotu a snažilo se procpat malým otvorem za námi. Nezbylo, než se vrátit, kůzle vyprostit, chvíli ho přemlouvat, aby bylo hodné, ošálit ho nějakým pamlskem a tajně se vzdalovat. Jenže kůzle není hloupé. Šťavnatou větvičku si hlídá a rychle pojídá, aby mu jí někdo ze stáda neschramstnul, ale zároveň sleduje každý náš pohyb. Ne e e e! S plnou pusou protestuje proti našemu odchodu. Ne e, ne e,
ne e! Opouští dobré jídlo a spěchá za námi.
Néééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé!!!
Ječí opět kůzle za plotem s pohledem na naše záda. Slabší povahy to nevydrží a vrátí se ještě několikrát. Ty silnější povahy se snaží kůzle "vychovat" nevšímavostí.


Oddechli jsme si teprve, když Bambulku ostatní přijali do stáda. Začala chápat, kam patří. I když chvíli to trvalo. Zvlášť když jí ty slabší povahy dělaly pomyšlení. To si taková kozenka udělá mek mek a už je vysazena do výšky, aby dosáhla na lupení. Nebo si udělá méé, méé a už se vede na obojku na procházku, což je pro takovou kozu něco, jako pro vás den strávený v pražském Palladiu.

Ale kdo by odolal těmhle očím, viďte?


středa 18. července 2012

Melange z odstínů žluté a rezavé


 Loňský rok jsem předla většinou jednobarevné příze. Letos se chci naučit příst příze vícebarevné. S tí mám drobet problém. V hlavě se mi urodí plán s vizí výsledku na konci, ale ten bývá ve většině případů jiný, než jsem původně chtěla. Tak i v tomto případě. Od každé barvy mám slabých 5 dkg, z takového množství se toho moc neuplete. Při pohledu do boxu spolu barvy krásně ladí, kontrastem by mohla být bílá (myslela jsem). Shlédla jsem nějaká videa, načerpala inspiraci na různých blogech a začala svoje těžce z přírody vydobyté barvy míchat. To říkám proto, že teď si myslím, že jsem to neměla dělat.


úterý 17. července 2012

Bouřkové ohlédnutí


Vylovila jsem z foťáku pár starších fotek, mezi nimi i krátkou reportáž o "krátce poté". Sluníčko po té bouři dělalo jako by nic, sílu ale nemělo. Kroupy ležely v zahradě ještě dlouho, v deseti stupních se jim roztát nechtělo.

pondělí 16. července 2012

Koktejl z cibule a břízy

cibulová měla zřejmě větší sílu než březová


Pořád si myslím na oranžovou barvu. Nová zkušenost je, že smícháním březové žluté a cibulové rezavé ji nezískám. I tak se mi barva líbí.



Šoupla jsem do ní spolu s valaškou ještě i vlnu z jacoba, jak mi přišla pod ruku - světlou i tmavou. Mohl by z toho vzniknout zajímavý melír.


budoucí melír z jacoba

neděle 15. července 2012

Barvy stromů - bříza


Loňská barva z listu břízy byla moje nejoblíbenější. Letos jsem se pořád nějak nemohla dostat ke sběru listu, až se nakonec svěží zelené listy proměnily v tuhé, po okrajích oschlé listy. Stejně jsem to zkusila. Odvar byl spíš zelený, ale jakmile jsem vložila valašku namořenou kamencem, byla tu zpět ta nádherně zářivě žlutá.


čtvrtek 12. července 2012

Kašmírový šál


 Hotovo! Dopleteno. Pletla bych ráda ještě dál, ale to je vše, co se dá z jedné kozy uplést. Kratší šál.
Vzor jsem našla ve svých starých zásobách časopisů. Je vytržený z Diany, bohužel nevím číslo nebo ročník.


Šála je přesně 5dkg lehká, 115 cm dlouhá a široká 20 cm. 


Posledních pár cm jsem doplétala z upředeného vzorku, který jsem předtím nezbavila všech pesíků. Můžu říct, že to byl pěkný ježek. Mužské tři dny neholené strniště. Lupa a pinzeta na vytrhávání obočí to spravily. Pesíky se dají poznat dobře. Mají odlišnou strukturu, barvu i tloušťku. A z pleteniny šly vytahat dobře. Neradila bych to ale dělat s celou šálou.

úterý 10. července 2012

Odpusť mi mé rouhání

to je teprve začátek
Myslím, že jsem svým dopoledním článkem někoho naštvala. Někoho hodně mocného. Jinak by se to nemohlo stát. Tak ty si, ty zemský človíčku, na něco stěžuješ? Tak já ti ukážu, ať je na co!

Jenom jeden den


Už dlouho jsem nevložila žádné povídání o zahradě. Není o čem psát. Jaro bylo mrazivé ještě i po zmrzlících. Pak přišly deště. A ne jen tak ledajaké. V loukách stála voda, okolní bažiny se naplnily, dalo se čekat, že TO přijde. Zvláště když k vlhku přibylo ještě horko a dusno.
Každá městská návštěva, která se tu mihne, se loučí se slovy: Vy se tak máte! Tady je takový klid, čerstvý vzduch! My bychom byly celý den jen venku!
Nebyli! TO se prostě nedá vydržet. Jen vystrčíte po ránu nos, už se na vás vrhají hejna bzíkavých, štípajících potvůrek. Chvíli odoláváte, statečně běháte s konví, sem tam vytrhnete plevel, ale pravidlo je BÝT STÁLE V POHYBU! Cožpak na nohou, to už jsem si zvykla, tam ať si koušou. Když se mi ale pokoušejí vlézt i do uší, nosu nebo očí, prchám. A tak zahrada hyne. Hyne pod nepřízní počasí, hyne pod tlapami hyperaktivního Kroka a hyne nedostatkem mojí péče.

pondělí 9. července 2012

Barva cibule


Díky kamarádce z kuchyně mám tři velké sáčky zlatých slupek cibule. Je to osvědčená barva. Zaručený úspěch.

neděle 8. července 2012

Beránci boubelatí

Spejblík - ostříhán vypadá rázem menší
Naše první ovčí omladina jsou až na jednu výjimku samí beránci. Beránci boubelatí. Jsou to krasavečkové, ale nemají budoucnost. Čeká je osud mnoha beránků. V celé své kráse čekali na posouzení kvůli hodnocení užitkovosti matek. Já čekala taky - s nůžkami v ruce. Jejich vlna je totiž mnohem jemnější, než vlna dospělých. Zároveň je už dost dlouhá na to, aby se dala příst. Vlna valašek roste rychle. A tak byli beránci ihned po prohlídce ostříháni. Ne moc nakrátko, aby na ně nemohl protivný hmyz.

pátek 6. července 2012

Učesáno a co dál?

valaška barvená listem břízy - různé druhy česanců

Že má vlna valašky dlouhá vlákna, přestože ji stříháme 2x ročně, jsem tu už zmiňovala. Na kartáčích se ta nejdelší vlákna česala opravdu obtížně. Velký buben česačky to zvládá hravě a nabízí několik možností dalšího zpracování.

čtvrtek 5. července 2012

Česance z česačky

malé česance z česačky - vlna z valašky

Před časem jsem se tu v jednom článku vyjádřila, že kartáče češou lépe než česačka. To jsem ještě česačku neměla a soudila jsem jen podle česanců z ní, které učesal někdo jiný.
Teď to vidím jinak.