pátek 24. srpna 2012

Když se nechce dařit, tak se nedaří


Čeština má pro to mnohem jadrnější obraty a já si je sama pro sebe neustále ten den huhlala. Sama doma, obloha po ránu vypadala, že ta velká vedra už pominou, co víc si přát. I vystěhovala jsem na zahradu všechny svoje filcovací propriorety, rozložila na stůl bublinkovou folii s hedvábným šálem, barveným asi olší, už nevím. Načesala své nejlepší merino, opravdu jemné jako pavučinky. Barvičky získané z rostlin a hub byly pěkně sladěné. Potud všechno OK.

sobota 18. srpna 2012

Filcovací rodinný dýchánek

...jsme si udělaly poslední dva dny u nás na zahradě. Sestra chtěla vyzkoušet mokré filcování, na jehož konci bude samozřejmě vlastnoruční výrobek. Domluvily jsme si nuno filcování, které se mi zdá docela jednoduché.

pátek 17. srpna 2012

Ztracená v překladu


Hodně nerada se vzdávám, když se mi něco nedaří. Před časem jsem vzdala pokus o pletení ponožek od špičky. Popis v zakoupeném časopise mi prostě nebyl jasný a než se s tím dlouze zabývat, byly ponožky upletené klasickou cestou shora. V knihkupectví mi nyní přišla do ruky kniha celá o tomto druhu pletení. Prolistovala jsem ji a vrátila do regálu, ale za půl hodiny jsem byla zpátky s rozhodnutím, že tomu dám ještě jednu šanci. Večer jsem knihu pročetla, druhý den jsem zakoupila drahou ponožkovou přízi, kruhové jehlice a začala plést.

středa 15. srpna 2012

Na pastvě


Občas si chodím na IFaunu počíst diskuze o kozách a ovcích. Jsem chovatel začátečník a hodně informací a názorů se hodí. A nedávno mi padl do oka tento: Co je pro ovce dobrá pastva, je pro kozy hladomorna.
Tak to platí. Ovečky si chodí s hlavou skloněnou a sotva nějaký trs trávy povystrčí svoji kštici, už ho uštípnou. Na pastvě tak modelují krásný anglický trávník. Přeženeme-li stádo na vedlejší pastvu s trávou kolem 10 cm, jsou ovečky spokojené a užívají si hojnosti. Kozy začnou zděšeně pobíhat a hledat, který klacík jim v mezidobí obrazil lupínky.

úterý 14. srpna 2012

Stále barvím

barva z houby připomíná napěněnou černou kávu

V okolí narostlo tolik barvířských rostlin i hub, že mám prakticky každý den něco v hrnci (a ne jen v jednom). Barvím většinou malé množství do 100g, při vyjímečné barvé vyjímečně víc. I tak se to stalo. Došla mi vlna valaška z podzimní i jarní střiže, a tak sahám do zásob jacoba a někdy i opatrovaného merina od Elišky. Ve vlněném kutlochu se hromadí sáčky s barevnými chomáči, které už nestíhám ani česat, ani příst. Po předení se mi ale dost stýská, tak někdy zasednu ke kolovratu, jindy si vezmu ven vřetánko a trénuji navajo techniku.

merino - barva rákosu

valaška - barva rákosu ze druhé a třetí várky

houby

houby

a zase houby, tentokrát na merinu

barvičky z lesa - zelená v pozadí je z květu lesní trávy
Schnoucí vlna je teď po krupobití, které přišlo třikrát za sebou, jediná barevná okrasa mé zahrady. Ale občas se zasnaží některá hrnková kytička. Sice také dostaly nášup z krup, ale v zádveří to nebylo tak strašné, jako pod širou oblohou. Pro všechny návštěvníky alespoň tuhle, co mi udělala radost dnes.


Hezké sluníčkové dny všem!

pátek 10. srpna 2012

Pedro a Evelin


Toto je můj hlavní důvod, proč jsem pobyt u vody a v přírodě vyměnila za rozpálenou Prahu. Toužila jsem po angorských králících a podařilo se mi je nakonec sehnat. Znamenalo to ale dojet si pro ně nějakých 150 km tam a samozřejmě taky zpátky. Stali se úzkoprofilovým zbožím. Kdysi jsem angoráčky chovala. Na vlnu, kterou jsem tehdy zpracovat neuměla. Posílala se do výkupu, nebo jste si ji mohli vyměnit za již spředenou. Tu jsem ale většinou doplácela. Vzpomínky na jemnou srst běloučkých ušáků se mi vrátily zpátky při spřádání různých typů vlny. A s nimi i touha mít je znovu.

čtvrtek 9. srpna 2012

Když je v Praze velké vedro - jdeme na hřbitov

Troja

Celý náš další pobyt v Praze doprovázela ta největší vedra. Ničeho jsme si moc neužili, protože chyběl stín. Trojský zámeček je nádherný, krásný je i přilehlý park, ale vy máte jen jedinou myšlenku - dostat se z té výhně pryč. Necháte se osvěžit sprškou kapek z kašny v parku a rychle odsud. Po lávce přes Vltavu jsme se konečně dostali do vlídnějšího prostředí. Pražská Stromovka stínu poskytuje dost. Záviděla jsem malým dětem koupačku ve velké kašně s vodotryskem.
Stromovka

Být v Praze a nezajít na Hradčany bych považovala za nepatřičné. Po ránu to ještě šlo vydržet, ale jen chvilku, pro ten nádherný výhled. A pak jsme se vypravili do míst, kde je stínu dost.

pohled na Prahu z Hradčan

čtvrtek 2. srpna 2012

Když je v Praze abnormální hic - jdeme do botanickézahrady

pohled na Hradčany z vyhlídky v botanické zahradě
Nevím, jak se nám to vždycky povede, vždyť tak pečlivě plánujeme a sledujeme předpověď počasí, ale na naše výletování nám s železnou pravidelností počasí nevychází. Sjíždíme-li řeku, obyčejně nám celý týden proprší. Rozhodneme-li se pro návštěvu turistických zajímavostí, obdaří nás příroda vedry k zalknutí. Podle předpovědí mělo vedro být až o víkendu po našem návratu domů. U nás na jihu to platilo do puntíku. Ale zatímco naše oblast dostala další spršku krup a přívalových dešťů, co mi utloukly zbyteček životaschopných rostlinek zbylých od minulé kroupové nadílky, v matičce Praze jsme se ploužili od rána rozpálenými ulicemi, zažívali suchou saunu v tramvajích a koupali se ve vlastních tělních tekutinách. Dost dobře jsem nechápala turisty navlečené v džínách a někdy i svetrech, jak to mohou vydržet. Zřejmě je pro ně Praha takový zážitek, že přestali vnímat nesnesitelnou okolní teplotu. Nebo jsou zvyklí na vyšší grády. Co v takovém vedru dělat v Praze? Galerie v jízdárně Pražského hradu poskytla chládek i potěchu oka. Trocha nákupů - obchodní domy jsou klimatizované. A potom nás napadla botanická zahrada, kam jsem se chtěla už dlouho podívat.