pátek 26. října 2012

Nuno šála


Minule fiasko, dnes jsem vsadila na osvědčený materiál a zadařilo se. Také už jsem si byla jistější, sama doma, na všechno dost času i místa, takže jsem občas mohla i zmáčknout spoušť fotoaparátu.
Použila jsem hedvábnou šálu ponge 5, rozměry 45 x 140 cm. Pro teplé zachumlání mi tento rozměr připadá optimální. Česance jsem měla kupované - merino a corriadale.

čtvrtek 25. října 2012

V lese


Předpovědi slibují příchod zimy. Cítím to v kostech. Také naši zvířecí mazlíčci napovídají - žerou jako protržení, rychle nabírají váhu, požadují kalorické bomby, jen aby se pod kůží pěkně usazoval tuk. Srst se jim zahustila a přestali se vzdalovat od svých domovů. Jen hádám, co bude. Podzim je pořád teplý, ale sluníčko nemá žádnou šanci prodrat se celodenním příkrovem mlhy. Fotky loňské barevné přehlídky stromů vypadaly rozhodně lépe. Všudypřítomné vlhko svědčí houbám. A tak hurá do lesa!



úterý 23. října 2012

Podél cest


Čím jsem starší, tím víc si užívám krásy detailů okolí, kterých jsem si dříve nevšímala. Rozebíraly jsme to tuhle s kolegyní v práci a notovaly si, jak nás rozněžňuje, ba až přivádí k slzám ostrůvek uprostřed rybníku v mlžném ranním oparu nebo zlátnoucí stromy v parku.

pátek 19. října 2012

Rdesno barvířské




Pokus č.1
Na začátku byla špetka droboulinkých semínek, které jsem dostala od Helíska. Helenko, DĚKUJU! Zasadila jsem je do misky, vlhčila zem a ukrývala ve skleníku pod mikrotenem, aby semínka nevyschla. A podařilo se. Většina jich vzešla.

sobota 13. října 2012

Čokoládová

zwartbles - česaná příze, dvojnitka

Od jara jsem měla zamluvenou vlnu z oveček místního chovatele. Líbila se mi čokoládově hnědá, nic víc než barvu jsem od toho neočekávala. Dozvěděla jsem se, že chovají zwartbles, možná trochu prokřížené s jiným plemenem. To ale nebylo vidět.

sobota 6. října 2012

Bílé copánkové


Nějak mi dochází nápady jak pojmenovat ponožkové články :-) Tyto bílé jsou první, které jsem se snažla promyslet od začátku. Výběr rouna, způsob česání, předení i seskání jsem směřovala k jedinému cíli, aby ponožky vydržely déle a nebyly prodřené za jednu sezonu. Zbývá jen zátěžová zkouška. Že budou hřát, je jasné. Vlna totiž hřeje, i když je mokrá. To bude to pravé na vycházky s Krokem. Mokro je teď naprosto všude.


Tak tedy, příze pro tyto ponožky je spředená z krásné bílé části rouna ovce plemene jacob. Vlákna jsou dlouhá více než 10 cm. Česala jsem na česačce a pomocí dizu si vytvořila klubko česance pro přízi tzv. česanou. Na vřetánku jsem tence spředenou nitku seskala rovnou do trojnitky technikou navajo. Trojnitka mi, doufám, zaručí větší pevnost příze. (postup zde)
Ponožky jsou opět pletené od špičky, obě naráz na kruhové jehlici podle základního návodu z knížky Mellisy Morgan. Copánkový vzor jsem si ale vymyslela, ten v ní nenajdete.


Z jacobí vlny se moc dobře plete. Mám už napředeno na další pár, tentokrát odstíny šedé. Chystám se na norský vzor. A také stále připřádám další klubíčka vlny dceři na její velkou jacobí deku. Zvolila si megalomanské dílo - deku přes dvě lůžka. Deka ale díky její píli a tloušťce příze docela přibývá, vázne to jen na dodávce klubek z mé strany :-)

horní je pro deku, spodní je ponožková příze
Spodní ponožková příze je můj první slušnější pokus o techniku navajo předenou na kolovrátku. Dost jsem se u toho navztekala. Buď se mi nit trhala (málo zkroucená), nebo naopak zamotávala do smyček (moc zkroucená). Najít optimální nastavení kroucení mi stále dělá potíže. Musím ho během předení stále kontrolovat a měnit. Zajímalo by mě, jestli to tak probíhá i u kolovrátků profesionálních, určených pro vlnu. Máte s tím někdo zkušenost?

Vám i sobě přeji ještě pár pěkných dní. Také děkuji všem za milé komentáře u předchozích článků. Ráda bych na každý odpověděla, ale čas, toho se mi poslední dobou nějak nedostává.

Ještě na závěr, narazila jsem na You Tube na tohle ponožkové video. Moc se mi líbilo, tak nakoukněte. Třeba dostanete chuť jít plést ponožky ;o)


čtvrtek 4. října 2012

Rukavice z alpacy


Po všech těch prognózách  tuhých zim mám najednou pocit nedostatku teplého oblečení. Nohy už v teple budou, tak teď přišla na řadu další nejstudenější část těla - ruce.

pondělí 1. října 2012

Chraňme si své nožky

Odjakživa trpím na studené nohy a ruce. Ponožky i rukavice jsem se naučila plést ještě jako náctiletá. Kupované mi prostě nestačily. Obchody sice nabízely příze dostatek, ale vždy to byla nějaká směs nebo čistá chemie. Teprve teď mohu porovnat, jak hřeje čistá vlna. A rozdíl je to podstatný. Hodně lidí mi neustále předkládá kousavost vlny jako nepřekonatelnou překážku, kvůli které pleteninu z čisté vlny NE. Nechávám je při tom. Kdo chce, toho vlna kouše. Kdo nechce, toho nekouše. Je to osobní pocit. Technologie dnes dokážou vlnu upravit tak, že nekouše a dá se také prát v pračce, aniž by ztratila své vlastnosti a pěkný vzhled. Pravda, je trochu dražší, ale za kvalitu se platí. Navíc, z jednoho klubíčka ponožkové vlny upletu hned dva páry ponožek - velké pro mě a malé dětské navíc.