úterý 27. listopadu 2012

Go to Wovember

moje slow cloth - deka, která ilustruje moje pokroky ve zpracování vlny
Před časem, ještě na staré adrese blogu.cz, jsem se rozpovídala o svém nadšení nad jedním článečkem zahraničního časopisu pro přadlenky. Do slova a do písmene přeloženo pojednával o pomalých hadrech, v angličtině "slow cloths". No, nemůžeme si všechno překládat úplně doslova, ale tady to tak úplně od věci není. Ten článek jsem bohužel smazala, nebo spíš jsem si ho nepřestěhovala s sebou. Teď je mi to líto, protože po celou tu dobu, co jsem se začala zabývat vlnou, se s touto filozofií ztotožňuji do nejposlednějšího puntíku a čím dál tím více. Nechce se mi znovu vypisovat všechny myšlenky, které se této životní filozofie týkají. Kdo ovládáte angličtinu, jděte sem, a kdo ji neovládáte, strčte si stejné stránky do google překladače. Zpomalte a čtěte. Je to hodně zajímavé. Nutí vás to k zamyšlení a bude to vaše myšlenky nutit stále se k tématu vracet.
Jakmile mi tohle spojení dvou slov proniklo do podvědomí, začala jsem si všímat, kolik zmínek o něm čtu tu či tam a na kolika webových stránkách na ně narážím. No schválně, zadejte si tato dvě slova do google vyhledávače...

Nedávno jsem na "pomalé hadry", nebo chcete-li oblečení, narazila opět. Od léta jsem pravidelnou čtenářkou úžasných stránek Wovember. Přivedlo mě sem pátrání po barvířských zkušenostech, zaháčkovaly mě překrásné fotografie čehokoliv zde uveřejněného a nakonec i vlastní články. I když je to pro mě těžké, snažím se porozumět každému slovu. A mohu říci, že se ztotožňuji s každou větou zde vyřčenou. Autoři Kate Davies, Felicity Ford a Tom van Deijnenmi mi udělali radost zejména poslední serií reportáží o procesu zpracování vlny. Každodenní reportáže seznamovaly čtenáře s podrobnostmi putování vlněného vlákna od chovu oveček, přes odstřižení vlny, její praní, česání, spřádání a další procesy zpracování. Uchvátil mě příběh The Newbury Coat, ve kterém se nadšení lidé snažili pokořit historický rekord zhotovení kabátu za jediný den. Mohla jsem zde sledovat staré techniky zpracování vlny, které se od těch našich středoevropských určitě nelišily. Jen se mi o nich u nás doma špatně hledají informace. Líbily se mi vlněné šaty nevěsty - originální nápad jak využít vlnu z tradičního plemene ovcí, o kterou už upadal zájem. A také jsem viděla mnohokrát zpracovávat vlnu tradičních plemen ovcí, jejíž kvalita se v mnohém podobá kvalitě vlny našich valašek. A to bylo pro mě velké povzbuzení. Mohla bych takto pokračovat vyjmenováváním dalších a dalších reportáží, ale jestliže vás to zajímá, go to Wovember.

že ano, holky. Nakonec to s vašimi kožíšky nebude tak špatné...

Série se chýlí ke konci a její části nyní uzavírají reportáže o finálních výrobcích - oblečení trvalé hodnoty. Oblečení, které jen minimálně zatěžuje životní prostředí. To je mi velmi sympatické. Po dobu celé serie jsem měla možnost poznat spoustu zajímavých lidí, co se zabývají chovem ovcí a zpracováním vlny, kteří přes všechny obtíže a překážky dnešního světa věří, že to co dělají, je správná cesta. Držím jm palce. A nejen proto, že si sama po přečtení těchto reportáží nepřipadám jako nějaký bláznivý snílek. I proto, že jsou mi inspirací a povzbuzením.

Děkuji autorům blogu!

pátek 23. listopadu 2012

Komu se nelení, tomu se zelení

Nikdy jsem nemusela zelenou. V mém šatníku místo neměla. Asi že jsem bledá s kruhy pod očima a tahle barva na mně pak způsobuje, že se mě lidé starostlivě tážou na zdraví.

To zelená v přírodě, to je jiná! Zjara se strašně moc těším na první lístečky břízek nebo rašící trávu. Tahle zelená je mi moc příjemná, takový ten balzám na duši. Všimli jste si, kolik různých odstínů zelené dokáže příroda nabídnout?

neděle 18. listopadu 2012

Mám novou hračku

 
Možná si někdo z vás vzpomene na mé jarní pokusy s předením efektní příze. Neměla jsem úplně jasno, co s ní potom provedu. V plánu byl jarní svetr, ale jaro se tryskem přehouplo do léta dřív, než jsem stačila nahodit vlnu na jehlice. Klubka zahálela až do tohoto pátku. A najednou přišel jejich čas.


čtvrtek 8. listopadu 2012

Kočičky pro kočičky

S přicházejícím zimním obdobím na sebe lidé navzájem nějak víc myslí. A taky na zvířátka. Dcera přišla s odhodláním pomoci své kamarádce s charitou na kočičí problémy. Vznikla tahle společně vytvořená kočičí nadílka.



paličkované kočičky - návrh V.Cepáková, realizace Š. Cepáková

Aby se měly alespoň trochu lépe. Třeba jako náš pan Koc a stará dobrá Moura.



úterý 6. listopadu 2012

Kazina vlna

valaška Kazi
Nejhezčí vlnu z podzimní střiže měla paradoxně jedna z našich nejstarších ovcí Kazi. Předběhla i svou souputnici Tetu, která si neustálým drbáním hřbetu o větve na pastvině udělala z rouna předem uplstěnou deku.
Kazina vlna má krásný smetanový nádech a lesk. Zřejmě je za tím dobrá pastva. Ta se na kvalitě projevila i tím, že rouno je téměř bez rostlinných příměsí. Taky nás to stálo hodně práce, vymýtit z nové pastviny všechno trní a nevhodné houští, co tam za léta bez udržování narostlo. Holky nám v tom ale vydatně pomohly, zejména kozy. Ty teda dokážou sežrat úplně všechno.

neděle 4. listopadu 2012

Hlava k prasknutí


Nevím, jestli to máte také tak. Moje hlava neustále něco šrotuje. Od malička mi myšlenky utíkají od reálného světa někam do vnitřního uvnitř mé hlavy. Dokážu dokonce myslet i na víc věcí naráz. Myšlenkové pochody vyvolávají další asociace a myšlenky rychlostí nanosekundy přeskakují od jednoho tématu k tématu úplně odlišnému. Poslední dobou mám problém vůbec udržet pozornost k vnějšímu světu, zvlášť když jsem unavená. Přistihuji se, že během rozhovoru s někým za mě mé myšlenky plánují, kterým smětrem se mé tělo vydá, co budu dělat a o čem si budu přemýšlet. Ani večer před spaním to není jiné. Jen s vypětím sil přemlouvám hlavu, aby už konečně přestala myslet a šla taky spát, když už se tělo sotva drží na nohou.