úterý 31. prosince 2013

Všechno je jak má být

nemusí být plné korýtko, radostné je najít i trošek...

Včerejší dopoledne jsem dožehlila ošklivou hromadu prádla v příjemné společnosti herečky a malířky Emmy Srncové, tedy ne skutečné, ale z rozhlasového povídání. Nechtěla jsem, aby u nás prádlo strašilo ještě na Nový rok (to znáte jak potom po celý rok se budu přemlouvat, abych vyžehlila...) Rozhovor příjemně plynul, neustále jsem té milé dámě přitakala ve všem, co pronášela. Ano, taky jsem kdysi byla takové telátko, co si mnohdy se životem nevědělo rady (ne že by to teď bylo lepší). Ano, člověk se naučí brát věci, jak jsou, nestavět vzdušné zámky, protože pak nutně musí přijít rozladění. Ano, nakonec můžu mít radost i z maličkostí, třeba že jsem zdravá, mám co do úst a střechu nad hlavou, dobré lidi kolem sebe a tak...

Bilancování poslední letošní den? Všechno je tak, jak má být. Nebudu zklamaná z toho, co se nestalo, a naopak se raduji z toho, co se podařilo.

A vám všem, milí internetoví přátelé, přeji to samé. 

Ať je u vás všechno tak, jak má být!

u nás je :-)

pondělí 30. prosince 2013

Sváteční


Původně měl tento malý ubrus zaujímat čestné místo uprostřed našeho svátečního stolu. Pak jsem si ale rychle připomněla mastné kapky na všech našich vánočních ubrusech a rozmyslela jsem si to. Možná to bude dárek, možná bude opravdu při nějaké sváteční příležitosti zaujímat čestné místo, ale zatím raději ne. Vznikl úplně spontáně, z čisté radosti, jak se mi dařila předcházející tkanina.

pátek 27. prosince 2013

Vánoční tkaní

huck lace

Chytlo mě to velice. Dokonce tak, že jsem hooodně omezila internet a sedala k PC jen tehdy, když jsem potřebovala najít rady jak dál a potom také co dál. Pinterest se ukázal jako velmi zdatný pomocník, protože tam existuje velká vzájemně propojená komunita tkadlenek. Hodně se toho dá vykoukat z obrázků, občas mě to odkáže na blog zkušenějších a tak tkám a tkám každou volnou chvilenku. Tímto se omlouvám všem, kteří si na mě udělali čas a přišli popřát. Děkuji vám všem za návštěvy, přízeň i milé komentáře. Moc si jich cením.

neděle 8. prosince 2013

Huck lace

huck lace - ubrus
 Obrázek napovídá, že všechna ta námaha kolem osnovy se vyplatila. Žádná chyba se neobjevila, všechno bylo tak jak mělo být. Tedy skoro všechno. Oproti zkušebnímu vzorku je tkanina poněkud řidší.



pátek 6. prosince 2013

O trpělivosti


Ačkoliv tomu asi nebudete věřit, jsem dost netrpělivá. Vzpomínám si na mé první pokusy o ruční práce v dětství, jak často končily zašmodrchané a zacuchané včetně bavlnek, co nechtěly poslušně zůstat zapletené v copu, takže tu vzniklou cuchanici jsem často vztekle rozstříhala.
Na druhou stranu, právě ruční práce mě hodně trpělivosti naučily. Ale nepodařilo se jim to zcela. Když se učím něčemu novému, jsem šíleně netrpělivá. Nebaví mě prokousávat se povinnými vzorníky. Nebaví mě plést příliš jednoduché věci. Nebaví mě trpělivě se dopracovávat k výsledku pomalými kroky. Chci vidět výsledek co nejdříve a nejlépe takový, který se přibližuje ideálu.

Jako právě teď v posledních dnech. Na stavu jsem dosud utkala sotva pár věcí, jsem absolutně bez znalostí a bez zkušeností, v hlavě jen to, co jsem narychlo prostudovala v knížkách a na internetu. Přesto ve mně ale uzrál plán utkat vánoční dárek. A co bych troškařila, pustím se rovnou do tkaní krajkové prostírky.

pondělí 25. listopadu 2013

Sníh už dorazil do středních poloh


 ... a houstne. Zasypává pastvinu, ještě včera zelenou. Pro zvířátka to znamená téměř absolutní závislost na člověku.

neděle 24. listopadu 2013

Jumbo set


Cenu mého nového kolovrátku Kromski Symphony jsem při jeho koupi navýšila o Jumbo set. Nyní toho nelituju, vyplatilo se mi to už poněkolikáté. Původně jsem tuto výměnnou část chtěla pro předení velmi silné kobercové příze z valašky. Souprava se mi ale osvědčila i při spřádání příze pro islandský svetr. Nezdá se to, ale při seskávání navajo technikou nabyde vlněná příze na objemu. U malé soupravy vřetena s cívkou jsem ke konci skaní měla problémy s plynulým návinem a také se mi na cívku vešlo poměrně malé množství příze.

čtvrtek 21. listopadu 2013

Couvám

připravené ruličky
Načesané ruličky mám připravené, mohu se pustit do zdolání dalšího úkolu - vlněné příze. Možná někomu není jasné, proč pořád zdůrazňuji slovo vlněné, z čeho jiného by měla být než z vlny. Tady to slovo ale neznamená materiál, znamená typ příze. Ten, kdo přede ze zakoupených česanců (topů), připravených někde v továrně s pomocí strojů, přede si tzv. česanou přízi (worsted yarn). Vlněná vlákna jsou v niti srovnaná pěkně jedno vedle druhého, příze je hladká, rovnoměrná a pevná. A tím je předurčená k použití třeba pro pletení ponožek. Můžete si z ní samozřejmě uplést cokoliv, ale nebude to tak komfortní, jak byste asi chtěli. Islandský svetr jsem začala plést právě z takové česané příze. I když ho pletu na silných jehlicích, brzy se ukázalo, že by byl jako prkno. Postavit do kouta a on tam do rána počká v pozoru.

pondělí 18. listopadu 2013

Zakrmená vlna - co s ní?

ilustrační foto z výstaviště
Kdo ví, co výraz zakrmená vlna znamená, tomu už se jistě ježí chloupky. Kdo tento výraz slyší poprvé, pak trochu na vysvětlenou. Představte si ovčí kožíšek, co ovečka nosila na hřbetě celý rok a nachytala do něj, co se namanulo - bodláky všeho druhu z pastvy, semínka rostlin a hlavně kousky sena a slámy z jeslí a podestýlky. K tomu pár bobečků a na závěr tomu dá korunu chovatel, když nechá ovečku ostříhat na zemi plné špíny, rouno pak na té samé zemi sbalí do chuchvalce a než ho vyhodí, nabídne vám, jestli nechcete pěknou vlnu. Ona by tedy pěkná byla, kdyby...

neděle 17. listopadu 2013

Přečetla jsem si vaše rady...


 ... všechny smíchala do pomyslného koktejlu a takhle to dopadlo. Bílou BFL jsem už sice po ruce neměla, ale měla jsem něco podobného, alespoň barvou když ne kvalitou. Úplně čistě bílé palce by se mi moc nezamlouvaly, ale vzpomněla jsem si na ruce mnohých lidí, kteří nosí prstýnek na palci. Vypadá to zajímavě a inspirovalo mě to k vytvoření něčeho podobného i na pletenině. A tak mám pletené prstýnky na obou palcích. Dokonce mi vyšla i ta hnědá a to doslova přesně na centimetry. Nic nezbylo. Materiál využitý do posledního chloupku, to jsou tyto rukavice.



Zwartbles je moc příjemný materiál, barvou i pohmatem, dobře se pere, dobře se češe a pěkně se z něj přede i plete. Příští rok si ho určitě budu shánět znovu. Vlna, kterou jsem palec dopletla, je lincoln z oveček, které mají takově pěkné vlněné prstýnky. Kvalitou mi trochu připomíná vlnu z našich valašek, i když ta je rozhodně hrubší i zvlněná je méně. Spředené přadýnko použiji pro tkaní, nosím v hlavě už dlouho projekt na polštář, taková vidina jednoduchého vzoru v přírodních barvách.


úterý 12. listopadu 2013

Zase mi to nevyšlo


U mě doma se jen těžko najdou malé zbytečky vlny (i když vlny mám poslední dobou haldy). Vždycky se snažím využít všechno do posledního kousku. Tím pádem se mi pak často stává, že na závěr mi kousek příze schází. Po upletení bílých rukavic z norským vzorem mi zbylo docela dost z BFL i zwartblesky a kombinace těhle dvou se mi tak moc líbila, že jsem se pustila ještě do dalších rukavic . Hm, a dopadlo to jako vždy. Zase mi to nevyšlo. Z mrňavého zbytečku už palec neupletu. Snad ještě najdu kousek stejného rouna a povede se mi upříst podobná nitka. Jinak to dopadne jako s těmito ponožkami. Tam mi to také nevyšlo. No co, špička se schová v botě a kolem nártu jsou stejné :-) Hlavně že hřejou.


Hezký den!

úterý 5. listopadu 2013

Trochu plstění


Zvalchovala jsem si vlnu z našich valašek  a z plsti potom vystříhla a doplstila jehlou těhle pár podložek pod hrníčky. Mělo to být v modrém, ale vlna barvená japonským indigem mi mírně hraje do zelena. Nakonec je to tedy v zelenomodrém. 






čtvrtek 31. října 2013

Rukavice od surové vlny po finále


Stylem "babička pletla a párala" se mi podařilo dokončit obě rukavice. Málokdy pletu podle popisu, raději si vymýšlím věci z hlavy, i když jsou hodně inspirované tím, co vidím kolem sebe. A tak se mi často stává, že nemám oba páry úplně stejné a občas musím párat, abych to napravila.

středa 30. října 2013

Pořád se učím

vlna je barvená přírodními barvivy

Pilně trénuji a proháním kolovrátek Kromski. Dokonce se mi už podařilo dvakrát předřít řemínek u šlapky, jak se snažím napříst co nejvíce vlny. Mám už jí dva plné boxy, ale pořád mám pocit, že to ještě není ono. Není to úplně podle mých představ.  Buď je příze nedotočená, nebo přetočená... to se mi už na starém kolovratu nestávalo. Nejspokojenější jsem s přízí, kterou si spředu na vřetánku. Ani nemám pocit, že by mi to trvalo déle než na kolovratu.
Tři žlutá přadýnka na obrázku jsou svědkem mého snažení. První přadýnko je sice pěkně spředené, ale chybí mu taková ta nadýchanost. Točila jsem moc. Dobré tak na ponožky nebo tkaní. Na svetr to bude dost tuhé.
Prostřední světlé přadýnko jsem předla na vřetánku. S tím jsem spokojená. Měkounká příze, která nebude nepříjemně tuhá. Pro svetr jako stvořená.
Třetí jsem předla na kolovratu na těch největších převodech. Kolovrátek mi česanec doslova tahal z ruky, ale příze je přece jen měkčí, než byla ta první. Jen jsem ji při seskávání zase nedotočila a není úplně  vyvážená. Na fotce asi ten rozdíl tolik vidět není, ale projeví se to při pletení. Na pletenině jsou tyhle drobné odchylky hned poznat. Stejný materiál vám pokaždé může přinést jinou kvalitu.


V každém případě materiálu k tréninku předení jsem si načesala dost. To by bylo, abych se ta převodová kolečka nenaučila používat!

pondělí 28. října 2013

Je čas námluv


Kozlík Oskar si velice oblíbil Bambulku. Očuchává si ji a pronásleduje ji na každém kroku. Námluvy jsou pro oba premiera. Oskar se činí, ale Bambulína dělá upejpavku. Dokonce si občas počká někde v ústraní, když se ráno přehání na pastvu, a raději zůstane na zahradě sama. No, abych nepřeháněla, kvůli Oskarovi to asi nebude. Spíš proto, že osamocené krmelce jsou ještě plné a zatímco se stádo na pastvině plahočí za pořádným soustem, Bambule si v klidu vychutnává seno a nemusí se o něj s nikým dělit ani trkat.

pátek 25. října 2013

Barevné pletení


Pořád se nemůžu dopracovat k tomu, aby za mnou kromě hromady obarvené vlny a krabice spředených přadýnek byl také konečně vidět finální výrobek. Měla by to být pomyslná třešnička na dortu za odměnu za tu spoustu práce.

středa 23. října 2013

Praha umělecká



Myslela jsem si, že miminka Davida Černého lezou jen po Žižkovském vysílači, ale při procházce Kampou jsem si je mohla prohlédnout pěkně zblízka i tady.

neděle 20. října 2013

Praha s hlavou vzhůru


Chodit po Praze s hlavou vztyčenou a spohledem nahoru je poněkud nebezpečné. Žádné místo tam není liduprosté a provoz je silný i tam, kde by vůbec neměl být. Přesto si nenechám ujít tuhle podívanou. Pražské domy a paláce jsou totiž nejkrásnější právě tam nahoře, v nejvyšších patrech a zvláště pod střechou.  Je to tak v celém centru Prahy, ale k tomu, aby se vám zatočila hlava, stačí jít jen chvilku po pravém břehu vltavského nábřeží. Pojmenovat všechny ty domy a paláce neumím a Národní divadlo, doufám, pozná každý.  Tak už jen za sebe nechám mluvit obrázky.

Praha rozkvetlá


Je to s podivem, protože u nás už se všechno pěkně ukládá ke spánku a tady si Praha klidně kvete, jakoby se nemělo za pár týdnů možná i dnů chumelit. Projdete branou v kamenné petřínské zdi a najednou se ocitnete ve voňavém království růží. Vzduch je přímo prosycený omamnou vůní a růže všech barev, kam se podíváš, kvetou jako o závod.

pátek 18. října 2013

Praha barevná


Tentokrát jsme měli na počasí štěstí. Žádné extrémní zimy, žádná extrémní vedra, Praha nás přivítala příjemnými prosluněnými dny a celá se oblékla do zlata. Zvu vás na procházku a rozhodně vás po ní nebudou tolik bolet nohy, jako bolely mne :-)

čtvrtek 17. října 2013

Cesta do města po nové dálnici...


Koridory pro přechod zvěře jsou krásné a věřte, že i užitečné. Nepotkali jsme jich zas tak moc.
...byla dlouhá, ale rozhodně ne nudná. Občas to jelo, občas se kličkovalo mezi silničáři, co to nové už musí zase opravit (ale poděkovat za naši trpělivost umí), občas nebylo na co přes náspy nebo betonové ohradníky koukat a občas se naskytl překrásný pohled na naše česká panoramata.


neděle 6. října 2013

Japonské indigo

vlna a hedvábí barvené japonským indigem studenou cestou

Mráz bohužel udeřil znovu takovou silou, že mu už neodolaly ani rostliny ve skleníku. A tím jsem definitivně přišla o budoucí úrodu japonského indiga. To sotva začalo kvést. Na semínka už nemělo dostatek času. Je to dost choulostivá rostlina. Letošní semínka mi k mé radosti vzešla úplně všechna, ale dlouhá zima zpozdila jejich výsadbu do skleníku.
na jaře to vypadalo velmi slibně

V chladných dnech rostliny "stály", vůbec nerostly. Až teprve teď. No, alespoň jsem dostala docela dost materiálu k barvení a měla to štěstí, že si můžu vyzkoušet takový barvící zázrak.
vrcholy rostlin poničené mrazem




čtvrtek 3. října 2013

Zima na krku

sušáky s obarvenou vlnou neustále přenáším na poslední slunná místa; to zelené za ní ve skleníku je japonské indigo

Včera poprvé udeřil mrazík. Sluníčko se přes den docela snaží, ale sílu už nemá pražádnou. Zima už je tu opravdu díky okolním rybníkům hodně cítit. Vlezlá mlhavá rána mi připomínají, co ještě všechno musím zvládnout.

úterý 1. října 2013

Seznamte se - Oskar

Oskar

Blíží se čas, kdy je potřeba myslet na jaro a spolu s ním na jarní přírůstky ve stádu. Což o to, Bivoj je v plné síle. Určitě přibyl na váze a ve vzduchu cítí, že přichází jeho čas. Neklidně obchází ohradu a předvádí své mohutné rohy, tělo i hlas. Zato s kozlíkem Jurou podzimní touhy ani nehnou. Ještě stále se vzpamatovává z letního churavění, nemoc i léčba mu daly zabrat. Zajímá se jen o Bambuli, ale tady mám podezření, že je pojí pouze společná touha po šrotu a dalších pamlscích.

Jura a jeden z letošních beránků

No jo, jenže bez pořádného kozla není kůzlat a bez kůzlat nebude mléka a já už si na něj i na všech výrobcích z něj udělaných tak zvykla.

pátek 27. září 2013

Léto s kozou

Za plechovými vraty se skrývá kozí pochoutka, proto ten zájem

Letošní letní dny se přehnaly tempem přímo kosmickým, alespoň mně se tak zdálo. Můžou za to naše kozy. S jejich příchodem do ovčího stáda se všechno změnilo od základu. Tak např. jdeme-li k naší zvířeně, neříkáme už "Jdeme k ovcím...". Říkáme "Jdeme ke kozám." Na pastvině se k nám první ženou kozy, ovenky si ještě v klidu s hlavami dole oždibují poslední soustíčka trávy. Když náhodou nabereme zpoždění a jdeme přehánět o nějakou půlhodinku později, ovce to berou s klidem, jdou se dál pást nebo si lehnou podél plotu. To kozy stojí u plotu, hlavy vytrčené směrem k nám a ječí a mečí, kdy že už laskavě dorazíme, vždyť ony chtějí nutně domů.

úterý 24. září 2013

Barvy bobulí


Pozdní léto přineslo bohatou úrodu nejen v zahradách. Konečně jsem se po dvou letech opět dočkala vytoužených bezinek. Také jeřabinky a černý temnoplodec (aronie) byly ověšené plody. A z procházky jsem si přinesla i tašku plodů kaliny obecné. Té jsem moc nevěřila, ale když mi její šťáva pokropila tričko a na něm pak zůstaly červené kapky, bylo rozhodnuto.


Tak popořadě.

čtvrtek 29. srpna 2013

Tak jemné


Myslela jsem si, že nic jemnějšího než kašmír nebo angorskou vlnu už v ruce držet nebudu. Ale mýlila jsem se. Z omylu mě vyvedla Eliška a její dárek. Merino pro mě zvláštní, neobvyklé barvy od šedé po tmavě hnědočernou bylo jako chmýří. Dala jsem si s ním práci, česala švihacím kartáčem, pramínek po pramínku.

sobota 24. srpna 2013

Krušina olšová

barveno krušinou olšovou, zleva: bez mořidla, s kamencem a kamenec + soda

Letošní počasí jí přálo. Roste hlavně při lesních cestách, kde měla dostatek stínu, aby neuschla jako kdeco v okolí, ale také dostatek slunka, aby její plody dozrály.

pondělí 19. srpna 2013

Češu

česance barvené brusinkami, v košíku čisté česance, vedle přečesaný odpad

Původně jsem měla předsevzetí, že vlnu obarvím, usuším, vyčešu a uložím. Předsevzetí vzalo po pár dnech za své. Musím si přiznat, že to není v mých silách, zvlášť proto, že vlna z kříženek je příliš znečištěná a dlouho trvá, než z ní všechno dostanu ven. Zkouším všechno možné, celý můj arzenál česaček, kartáčů a hřebenů, ale proces se mi nedaří zrychlit ani zjednodušit. V současnosti jsem najela na tento způsob: co nejvíce rozvolnit vlnu při sušení, rozvolněnou vlnu ihned po uschnutí jednou projet bubnovou česačkou a pak tento velký česanec postupně přečesávám na holandských hřebíncích. Při tomto způsobu vznikne hodně odpadu, tak ten pak přečešu znovu na bubnové česačce a ukládám. Je mi ho líto vyhodit, snad pro něj najdu nějaké využití.

středa 14. srpna 2013

Barvím

krušina olšová a listy a plody ořechu

Letní počasí se konečně ustálilo do snesitelné podoby. Sice stále neprší, všechno je suché na troud, ale v přírodě i v zahradě se ještě stále dá nalézt spoustu materiálu pro barvení. A tak barvím jako o život. Ne už ve slunečních konzervách, ty už teď nefungují dobře, ale v hrncích na staré dvouplotýnce se nahřívá neustále další a další barevná várka.

úterý 6. srpna 2013

Třezalková


Ještě než byla moje (a Krokova) oblíbená louka pokosená a usušená, stačila jsem si natrhat náruč třezalky. Letos nemám tolik času a tak si k barvení vybírám osvědčené rostliny. To třezalka je. Loňský rok se mi všechny barvy celkem povedly. Barvila jsem valašku, která barvy přijímá dobře. Letos jsem se pustila do barvení kříženek. A ve chvatu.

pondělí 5. srpna 2013

Borovanské ovčácké slavnosti

Borovany jsou malebné městečko s klášterem, v jehož areálu se slavnosti odehrávají.

Loňský rok nám unikly, ale letos jsme se i přes úmorné vedro rozhodli se znovu podívat mezi ovčáky, přadlenky i přadláky, pletařky a další nadšence, co mají rádi ovečky a všechno okolo nich.
Oproti minulé návštěvě se nám tentokrát zdálo stánků méně, ale na kvalitě to slavnostem neubralo.
První, co mě upoutalo, bylo nové zastřešení stolků s lavicemi vpředu s podiem pro vystoupení. Bylo moc pěkné a stylové a hlavně poskytovalo stín!

pátek 2. srpna 2013

Jako kotě si příst...

barva z květů denivek a ibišku

Vylovila jsem ze slunečních konzerv další obarvené vlnky. Zvláštní denivkový odstín mě navnadil, a tak se barvila další várka, do které jsem přihodila ještě dva rezavé hřebíky. A vedle se do vláken vstřebávala barva z květů ibišku, který mi letos neuvěřitelně bohatě kvete. Ještě jsem nezažila, že by měl tolik květů naráz. Že by mu chutnala voda z odmáčených ovčích kožíšků? Nebo to je tím neuvěřitelným horkem?