pondělí 21. ledna 2013

Kobereček pro taťku



Od samého začátku, kdy se zabývám zpracováním vlny valašek, mi bylo jasné, že nejlépe vyniknou její vlastnosti zatkané do vlněných pokrývek a koberců. Je lesklá, je pevná, je dlouhá a je hrubá. Proto jsem snila o stavu a doma mě v tom snu celkem podporovali. "Uděláš mi kobereček k posteli", Těšila se moje drahá polovička celý uplynulý rok. Nejdřív jsem se pokoušela nahradit tkané háčkovaným. Koberec by to byl teplý, měkký a poměrně silný, ale háčkování má jednu nepříjemnou vlastnost - kroutí se, zvlášť to tuniské. Představa toho, jak pořád zakopáváme o zkroucené rohy, mě odrazovala od pokračování. Také spotřeba materiálu je u háčkování velká.
První volba toho, čím na novém stavu začnu, byla jasná. Bude to kobereček pro taťku.

provizorní snovadlo z vypínacího rámu a pastelek

Vyštrachala jsem jednu starou cívku bavlněné silnější nitě a všechny zásoby spředené valašky. Už půl roku hledám a sleduji videa  s tematikou navádění osnovy do stavů. Byla to ode mě velká drzost pustit se do toho bez alespoň malých zkušeností nebo nějakého proškolení. A taky jsem si hned na začátku nabila čumáček. Nějak jsem si špatně přebrala informace v angličtině o osnovním kříži. Vesele jsem si navíjela na udělátko domácí výroby a když už bylo připraveno 200 nití, zjistila jsem pohromu - špatně jsem pochopila instrukce. Na jedné straně se měly křížit nitě po deseti kvůli počítání a dalšímu rozřazení, ale na té druhé se měly křížit po jedné a já si to udělala pěkně znovu po deseti. Tušila jsem, že mě to později potrápí, ale jako vždy mi bylo líto času i materiálu. Riskla jsem to. Další pokračování se odehrávalo podle scénáře podívat se na video, rychle se to pokusit udělat, dokud to nezapomenu, znovu video (protože se to zapomnělo) a zase rychle ke stavu. Začala jsem v 1 hodinu sobotního odpoledne a někdy k večeru mi dcera pomáhala s navinutím osnovních nití na válec. Další šílená práce spočívala v protažení všech 200 nití nitěnkami a paprskem, každou nitku v určitém pořadí do určitého listu celkem dvěma otvory. Končila jsem v deset hodin večer. Osnova byla napnutá, vypadalo to celkem slušně a mě přepadla touha to ještě ten den vyzkoušet.



Tkalo se do půl jedné, ani se mi nechtělo do postele. A v neděli odpoledne se pokračovalo. Navečer byla práce hotová. Osnova mě opravdu pozlobila. Nitě byly místy překřížené a musela jsem je přerovnávat. Nakonec to ale nebylo tak zlé, jak jsem se obávala. Čekala jsem, že skončím někde v polovině délky, ale nakonec jsem ji protkala skoro celou.



Osnovu jsem navedla zatím jen do čtyř listů, i když stav je osmilistý. Na větší složitost jsem si ještě netroufla. S každým barevným pruhem jsem vyzkoušela jiné pořadí zvedání listů. Některé vzory se mi moc líbí, jiné se do koberců příliš nehodily, ale třeba budou pěkné v šále nebo polštáři.



V každém případě cítím, že se přede mnou najednou otevřel báječný a dobrodružný svět se spoustou možností. Některé jsou už v plánu, o jiných zatím přemítám a jiné zatím netušené objevuji v knížkách a žasnu a jásám.