čtvrtek 21. února 2013

Pánské pracovní


Tuhle šedou jakobí jsem dlouho odkládala, přehazovala z místa na místo, plány byly udělat z ní kobercovou vlnu. Zdála se mi totiž docela hrubá. Podle vůně je to vlna asi ze zadních partií nebo z berana. O poznání odlišnější kvalita, než byla třeba bílá. Breberková panika mě donutila rychle se pustit i do téhle hromádky.  Byly to šedé lokýnky se světlými konci, některé tak krásně zvlněné, že jsem si je schovala pro plstící účely.

vypraná šedá jakobí

Většinu jsem si ale předpřipravila pro česání na bubnové česačce. Pramen po prameni, všechny jsem rozvolnila. Má to hned několik praktických důvodů. Za prvé česačka nedostane tolik zabrat, s rozvolněnou vlnou si poradí lehce a rychle. Za druhé uvolněná vlákna pustí uvězněné rostlinné zbytky, takže vlna jde do česačky mnohem čistčí.

rozvolněná vlna připravená pro česání
Udělala jsem si klasické roving česance pro česanou přízi a už v téhle fázi jsem věděla, že z ní budou ponožky. Rukama mi procházela krásná, hedvábně lesklá, hebká vlákna, dostatečně dlouhá pro spředení tenké nitky, která potom bude moci být seskaná do trojnitky.V košíku je dvanáct česancových klubek. Vypadá to jako velké množství, ale budou z toho čtyři přibližně desetideková přadýnka vlny. Velké nadýchané klubko se na kolovrátku promění v malé klubíčko spoutaných vlněných vláken.

klubíčkové česance pro česanou přízi
Samotné předení už potom byla ohromná zábava. Nitka šla krásně tenká.
První trojnitku jsem seskávala ze tří klubíček; to už taková zábava nebyla. Nitky plné natočené energie se mi do sebe každou chvíli se škodolibou radostí zamotávaly (tady mi náhradní cívky opravdu schází), musela jsem je umravnit uvězněním do sklenic. Stejně mi to ale práci znechutilo. Další přadýnko jsem už seskala technikou navajo. Pilně ji trénuju už pár týdnů. Je to docela praktická technika seskávání, jen mi na ní vadí drobné smyčky, které jsou nezbytné k provedení. Pro pletařské účely to nevadí, ale u tkaní si nejsem jistá.


Ponožky pro švagra se pletly opět na kulatých jehlicích od špičky vzhůru. Méně mě z toho bolí ruce, než když pletu na čtyřech, a líbí se mi, že jsou upletené obě naráz. Dokončit jednu ponožku a začínat druhou je totiž můj krizový moment, horko těžko se přemlouvám k další práci.

Použila jem šest česanců z velké bubnové česačky a tohle mi zbylo. Odhaduju,že je to zhruba jeden česanec.


Teď už chybí jen pořádná zátěžová zkouška, holínky atd. Zajímá mě, jestli způsob spředení opravdu pomůže k větší pevnosti a odolnosti.