úterý 19. února 2013

Tkané z valašky - osnova

nastřádaná přírodou barvená valaška, spředená z tuhých pesíků

Z různých důvodů, ať už z nedostatku času nebo materiálu, zahálel stav ve složené poloze, uložený v pokojíčku. Dost mě to provokovalo. Těšila jsem se na jakékoliv volno, abych se k němu mohla vrátit. Co na něj ale natáhnout? Přece si nebudu kupovat materiál, kvůli tomu jsem si stav nepořizovala. Nakonec jsem sebrala odvahu použít svou pro mě drahocennou valašku.


některé letošní barvičky poskytnuté přírodou

Kdo mě sleduje déle, ví, že nejprve tahle vlna prošla pod mýma rukama mnoha procesy. Nejvíc si považuju barvení přírodními barvivy, a proto se zdráhám hotovou přízi použít. Co když si pokazím půlroční práci? (mám v sobě pořád ještě z dob totáče takového křečka šetřílka - materiál si šetři, jiný nebude!)

ráda se v nich přebírám a šetřím je na zvláštní příležitosti

Nejvíc se bojím osnovy, tedy toho, že bude praskat. Vyčetla jsem, že tkalci i soukeníci osnovu před napnutím tzv. šlichtovali, máčeli v škrobícím roztoku, který osnovní nitě natužil. Uvařila jsem si tedy bramborový škrob a osnovní nitě v něm namočila.

dosoušení škrobené příze pro osnovu

Abych nemusela s každým novým projektem navíjet osnovu znovu, nasnovala jsem si osnovu delší, pro více tkanin za sebou. Padlo na to asi tak půl kilometru bílé valaškové nitě a samozřejmě toho nakonec ještě bylo málo. Přidala jsem si na okraj pár nití o odstín tmavší barvené smetánkou lékařskou.

rychlá dodělávka pro osnovu

A právě TO byl neočekávaný kámen úrazu. Za prvé jsem jaksi opomněla, že když chci osnovu natahovat zezadu, musím ji mít nasnovanou v daném pořadí, ne si vzpomenout na závěr, že budu mít po stranách barevné nitě. Ty tam musí být od začátku. Změnila jsem postup a začala osnovu natahovat zpředu, minule se celkem zadařilo.

zavedení osnovy do paprsku

Ke konci návleku mi jaksi přebývala jedna nitka, neklamné znamení,že jsem se buď přepočítala, nebo vynechala jednu nitěnku. Byla to nitěnka. Tak hezky od poloviny vyvléct a navléct znovu, ať se pocvičím.

zavádění do nitěnek všech osmi listů

Zjistila jsem, že příprava na tkaní je spousta matematiky. Začíná to propočtem spotřeby materiálu, pokračuje počtem nití a jejich délkou pro hotovou práci, propočet nití v opakování vzoru  a přizpůsobení paprsku. Vybrala jsem si paprsek osmičku a zdá se, že alespoň tohle jsem trefila. Šlichtování hodně pomohlo už při napínání osnovy. Nitě pěkně klouzaly a nezamotávaly se do sebe.

konečné uvázání osnovy

To samé nemůžu říct o té dvacítce barevných neškrobených nití po okraji. Ty mě vysloveně štvaly od samého začátku. Kolik naschválů může taková nit - potvora vymyslet? Nejdřív se špatně seřadí. Když ji chci umravnit a rozdělit do dvou skupin, zamotá se mi naschvál mezi poslušné bílé. Po hodině přemlouvání se jich pustí, ale zase se začne neustále kroutit a zachytávat do sebe právě v tom okamžiku, kdy už má samostatně vstoupit do paprsku. Ještě že se tentokrát našly ještě jedny ochotné ruce, sama bych je nepřeprala. A stejně musely mít na závěr poslední slovo. Ačkoliv jsem je pečlivě měřila, jejich konce byly nějak podezřele delší. To může znamenat jen jedno, a to že mi ještě během práce ukážou, zač je toho loket, až se začnou napínat až k prasknutí.
Tentokrát mě osnova doslova vysílila. Trochu jsem si protkala začátek a tím to skončilo. Tkát se bude zítra s čistou hlavou a odpočinutými zády. Tkalcovský život nebyl vůbec jednoduchý.

Na závěr ještě poděkování za mě i za zvířátka za milé komentáře k minulému příspěvku. Pomazlím se s nimi i za vás. Mějte se krásně.

7 komentářů:

  1. Přeji, ať se Vám teď už vše bez karambolů daří.( Jsem zvědavá a těším se na výsledek :-) ). Jako pro naprostého analfabeta v tomto směru je Vaše psaní pro mě " dobrodružná literatura". A ty barvy jsou nádherné !

    OdpovědětVymazat
  2. Když tak pročítám tvoje tkalcovské zážitky a zápasy, začínám chápat, že tkalcovské řemeslo bylo opravdu řemeslem, kterým se musel člověk "vyučit". Každý nemohl mít v chalupě stav, protože zabíral dost místa. Každý ale mohl mít vřetánko, případně kolovrátek a tu přízi si pro tkalce připravit. Neměli to naši předkové snadné a není divu, že si oděv šetřili, vzpomeňme na babičku Boženy N. Zabývám se rodopisem a našla jsem několik předků, kteří měli jako povolání tkadlec. Do mně ale jejich geny určitě nepřešly. Obdivuji tě a těším se, co pěkného nám ukážeš. MarunaP

    OdpovědětVymazat
  3. obdivuji, jak jsi to dokázala. vůbec to nechápu. mně stačilo navlékat osnovu do jednoho listu a stejně tam mám chybičku, kterou už neopravím, bude tam vetkaná. ale nevadí.
    chápu ten pocit, že chodíš kolem a není čas...denně chodím kolem začátku koberečku a jen doufám, že ho někdy dodělám. zatím totiž na mě volá tisíc restů, které nepočkají.
    ale co si moc užívám, co mně hladí oči, jsou fotky tvých přízí přírodně barvených. to je něco TAK nádherného. opakovaně se jimi k tobě chodím kochat a opakovaně z toho mám velký požitek. děkuju!

    OdpovědětVymazat
  4. Četla jsem to jak napínavou povídku. Kdo by řekl, že je to práce tak složitá? Máte můj obdiv. Těším se až se pochlubíte s výsledkem.

    OdpovědětVymazat
  5. Ta práce s osnovou je značná - nejen na čas, bolest zad, ale hlavně na to správné zavedení. A navíc tedy nemůžu stále odtrhnout oči od těch krásných barviček. Moc se těším, až představíš hotové dílo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tkám jako o závod, fotím, pokud to jde (je pořád tma), je to velké dobrodružství a zábava, nekonečné množství možností. A máš pravdu, odbíhám, protože záda dostávají zabrat. To budu muset řešit. Barvičky jsou krásné jednotlivě, ale spolu se moc nekamarádí, tak se řídím heslem méně je více.

      Vymazat
  6. Zabloudila jsem sem náhodou a jsem moc ráda, že jsem k vám našla cestu. Je tu krásně, hebce a ovečkově voňavo. Zcela mě uchvátily půvabné odstíny vlny barvené přírodními barvivy. Dokonalá poezie ♥.
    Ráda se zas přijdu podívat, Jitka Z.

    OdpovědětVymazat