neděle 17. února 2013

Zvířecí momentky

Bublina

S focením našich zvířecích miláčků se to má jako s focením dětí. Nejprve člověk naseká milion fotek, pak někdo pronese, že to stejně nebudeme prohlížet, a přestaneme s sebou nosit foťák. Jenže! Vždycky když se jde bez něho, sledujeme roztomilé situace, které by zrovna stály za zvěčnění. Třeba když se nám za veselého bekotu žene naproti stádo a všichni mají na hlavě nasněženou santaklausovskou čepičku div ne i s bambulí na konci. Nebo když Teta s Kazi "bruslí" na zamrzlých kalužích ve snaze být co nejdříve u korýtka. A tak projednou po delší odmlce vzniklo zase pár momentek.


Bivoj má teď oči jen pro Jenůvku

Sice žádná velká legrace nebyla, celé stádo mělo jakousi mazlivou náladu. Ale nejsou roztomilí? Někteří od léta trochu povyrostli do výšky, jiní zase do šířky.

máš něco dobrého?

Však toho také přežvýkají. Skrze trávicí ústrojí už jim přešla celá jedna bouda plus půda nacpané senem.

Balbína konečně v očekávání

Také dostávají borové nebo smrkové větve jako pamlsek. To chutná hlavně kozám. Daly alespoň na chvíli pokoj našim stromkům. Taky jedí za dva nebo za tři, na těhulkách už je to poznat. Brzy zase přibyde drobotina a kůzlečí slečny už nebudou nejmladší.

Dcera a matka - Ta podoba!
chvíli jsem jako koníček...

a chvíli za žirafku...

s Amálkou jsme kámošky, ale ostatní nás odhánějí...

Kozlík mazlík, nastávající otec kůzlat. Vzhledem k jeho velikosti to považujeme za zázrak.

Tak ahoj, zase někdy...