úterý 26. března 2013

Sněženka a Sněhurka


takto vypadají pastviny, co by se už měly spíše zelenat
Sníh všude, kam se podíváš. A do té sibérie přivedla na svět beránka - junáka naše Sněženka. Holka jako lusk, modelka mezi ovcemi. Synáčka si ošetřila pěkně, ale když jsem došla na kontrolu, pobíhal nohateček s dvojčaty Fešule Bárbry. A Sněženka se hnala za mnou, jestli není něco pro mlsný jazýček, syneček nesyneček. Připomíná mi to pohádky o krásných sestrách a Popelkách, co si vezmou všechny starosti na svůj hřbet.
v porovnání s bárbřaty je docela velký, holt jedináček


a fešák po mámě

Beránek nevypadal, že by strádal, nožky se mu netřásly, docela solidně se na nich udržel i ve sněhu a hlasitě békal spolu s ostatním potěrem. Zřejmě Sněžence křivdím. Stejně jsme je dali do separace, aby si na sebe zvykli.

bárbřata jsou chytrá, hřejí se navzájem

kuk, jde se ven?

nějaký doping na cestu

a zas nazpátek

chytré kozy vystrčí nanejvýš čumáček

jen Bivoj to nese statečně (nic jiného mu nezbývá)

Ven teď vycházíme jen v případě nutnosti, tedy postarat se o zvěř a pak rychle zpátky do tepla. Všechno by bylo dobré, kdyby byl tak prosinec a ne konec března. Semínka líně zahálí připravené v bedýnce, ale kam je naseju, nevím. Krok je mrzutý, jeho procházky jsou velmi krátké. I tak si připadám, že se procházím někde za polárním kruhem. Jen dnes sníh všechno trochu zmírnil. Zima je snesitelnější.



Krokovi sníh nevadí
Ledový fičák mě žene rychle nazpátek ke krbu.

A ke stavu... Vlny mám zatím spředeno málo, jaksi mi nezbývá žádný volný čas, a tak došlo na experimentování s objednaným materiálem. Musím poznamenat, že mé internetové pátrání po přírodních materiálech, co by se daly natáhnout jako osnova, mělo dost žalostné výsledky. Pletařky mají výběr, vyšívačky a dnes už i krajkářky také. Ale tkadlenky? Bída. Ne všechen materiál totiž vyhovuje. Poměrně drahý krajkářský len se ukázal pro účely tkaní nevhodný. Dost jsem ho vypotřebovala na osnovu, ale na útek už jsem raději použila bavlnu, co dům dal. A dům dal starou zásobu Sněhurky a ta vypadala zatkaná do lněné osnovy velice dobře.
Takže se objednávalo. Niťárna Česká Třebová, moje oblíbená adresa co se týče Perlovky a Moniky, nabízí i krásně barevnou škálu téhle dávnověké příze.


Osnova se napínala bezvadně, zvládla jsem to tentokrát bez pomocných rukou. Našla jsem si v knížce vzor pro tkaní typu summer and winter. Nemám pro to český název, ale jde o to, že vzor se tvoří po lícové i rubové straně, jen v opačných barvách. Tkanina mi sice nevyšla tak, jak ukazovala moudrá knížka, a asi vím, kde jsem udělala chybu, ale nevadí. Jen se učím, tak to nebolí. Vzor jsem si upravila podle toho, jak si žádaly nitě. Cosi vzniklo a nevypadalo to špatně. Teprve po sundání se stavu jsem se rozhodovala, co z toho bude dál. Velikonoční prostírka v zelené by klidně mohla být i ručníkem. To mě napadlo, když jsem ji srážela v teplé vodě. Žlutá pididečka zase připomínala utěrku. A z posledního dotkaného vzorečku vznikl sáček na drobnosti. Ten ale ukážu až jindy. Opět se setmělo, venku se čerti žení s babicí zimicí, po tmě se fotit nedá.





ažurka je dodatečně vyšitá

Tohle je prub, neboli zkouška - kytička měla mít poněkud jiný a pravidelnější tvar a měla být výraznější. Není :-) Ještě to prostě neumím. Jde o hustotu a sílu nití a to se snad naučím jen dalším zkoušením.


Při ručním začišťování a došívání těhle věciček se mi hlavou honily další a další nápady na využití Sněhurky. Jen jestli je budu moci někdy uskutečnit (:-/