středa 29. května 2013

Když rozkvetou blata

Purkrabský rybník

Včerejší den byl po dlouhé době moc krásný. Slunko příjemně hřálo, to mám vždycky lepší náladu a spoustu elánu, a tak mi šla práce hezky od ruky. Mám za sebou vypletý záhon, přeházený kompost,  na něm vysazené sazeničky a ještě zbyl čas na procházku. Musela jsem se tam vrátit. Sobotní vycházka byla totiž sice deštivá a studená, ale při obchůzce našich oblíbených míst jsem konečně viděla to, co mi vždycky ujde - rozkvetlá blata. Bohužel jsem byla bez foťáku. To se mi stává často. Tahám se s ním a nic nevyfotím. Nemám ho s sebou a najednou by toho bylo k focení... Zvu vás tedy na obrazovou procházku do míst, kde pěšinky vyšlapala zvěř a ne lidé, kde občas musíte skoro po čtyřech, ale stojí to za to.


Nejprve vstoupíme do vlhkého borového lesa. Teď na jaře je v něm všechno svěží. Miluji tuhle zelenou.


Provizorní můstek naznačuje, že ne všude se dá projít suchou nohou. Tak pozor, kam šlapete!


Stále se nemůžu nabažit té zelené.
 

Není krásná?
 

V blízkosti vody začínají rozkvétat první kosatce.
 


Povinná zastávka. Krok si vyžebral pár vodních aportíků.


Vyplašil při tom volavky, co tiše číhaly na svou kořist
 

I voda  je dnes zářivá a čistá (jak jen může s přítokem z rašelinišť být).


Konečně se nám otevřel pohled na blata.
 

A podívejte, ještě kvetou!
 

Kam se podíváš, všude je zářivě bílé nadělení.
 

 Vpravo, vlevo i tam vzadu. 
Není tam ale radno chodit, to ví i srnky a proto jejich cestičky vedou okolo téhle nádhery.


Poslední rozloučení - pohled zblízka. Vlastně to ani není květ v pravém slova smyslu. Takto  kvete suchopýr. Jemná chmýří mi připomněla bavlnu. A hádejte, co jsem si odnášela domů na vyzkoušení?