sobota 25. května 2013

Kůzlečí radovánky


S kůzlaty jsou mnohem menší starosti co se týká zdraví a prospívání, než s jehňaty. Jsou čilá, žravá, neposedná, stále v pohybu. Zatímco ovečky si často uléhají k odpočinku, kozy se svou drobotinou stojí od brzkého rána do večera na nohou a žerou a žerou. Kůzlata si k tomu ještě stačí zazlobit. Spokojeně šplhají po těch nejnemožnějších prolézačkách a výškách, odkud pak jako luční kobylky lehce seskakují bez jediného klopýtnutí a peláší z našeho dosahu. Není je snadné chytit. Ani se o to nepokoušíme. Tahle zvířata se musí lákat, ne honit. Když ale chtějí, přijdou sami. Třeba tenhle ochutnávač. Tahle činnost se jim bůhví proč velice zamlouvá. Nejraději ožižlávají tkaničky, ale kalhoty se taky musí ochutnat.




Kozlí paličatost a vychytralost je dědičná a projevuje se už od samého dětství. Dcera naší utěkářky Amály se to v mžiku naučila také a od ní to odkoukali i její bratránci. Umějí skvěle zmizet v trávě a taky dělat nenápadné, když je při útěku načapeme. Nebo ječet, jako když je na nože bere, že oni přece neutekli, jenom zabloudili.

Hele brácho, zase nás vyhmátli...

Dělej nenápadnýho....

My nic...

jen nakukujem, jak nám to roste...

Taky se umí dobře popasovat mezi sebou a občas si troufnou i na tetičku Bambuli.

pěkný rozhled mám!

sem nelez, tady je to moje....

taaaaak

koukeeeeeej

vypadnout!!!!!

já tě varoval :-)

na mě nikdo nemá

Jsem dobrej!!!! (ta pusa je od loupání kůry - mňam)