sobota 11. května 2013

Máj, máj, vyženeme kozy v háj... a je-li studený, bude ve stodole ráj



Teprve s květnem přišlo skutečné jaro. Týden strávený na Šumavě mě znovu utvrdil v tom, že sice nežijeme v horách, ale naše domácí podnební podmínky jsou navlas stejné jako ty šumavské. Zatímco jinde už bují květena a pilně se sečou zahrádky, u nás teprve tráva začala růst a zahrada se probudila a drobátko  rozkvetla. Konečně se tedy stádo i králíčci dočkali zeleného, chutného a náležitě toho využívají. Navíc dostali novou pastvinu.



Podařilo se ohradit zbytek pozemku, který ležel dlouho ladem až zarostl neproniknutelnou houštinou z rozličného býlí a dřevin. Je to pěkná divočina, ale kozám se tam náramně líbí. Zas mají po čem šplhat, co okusovat a loupat.

co si dát dřív?


I ovečky to uvítaly. Občas si tam zaběhnou na bylinku, co na přední pastvině nemají, a pak se zase vrátí na vyhřátý palouk, obloží kořeny stromů a přežvykují a tráví bohatou snídani.



Dostříhala jsem poslední kožíšek a teď jen čekám na příznivé počasí, aby se dalo prát a hlavně sušit. Ale to nepřichází. Vypadá to na studený a vlhký máj, doufám, že ve stodole bude skutečně ráj.

japonské indigo

Vracím se k tomu, co jsem před lety opustila. Sázím brambory, vysévám rozličná semínka zelené potravy pro nás i zvířátka. Zase mě to nějak chytlo.


"Permakulturní" záhony vstupují do druhé sezony. Letos jsem s nimi nedělala nic, jen jsem je zbavila plevele. Zásob živin by měly mít ještě dostatek. Mírně se zmenšila jejich výška, jak se v jejich nitru zřejmě rozkládá všechna organická hmota, co jsme do tam nastrkali. Trochu jsem změnila sadbový plán. Vyhřátější jsou určitě ty části na západ, a proto tam přišly rostliny, co rády slunce. Nahoru pak rostliny, co jsem chtěla zrychlit a brzy sklízet. Stále sázím a seji namátkově, nezkoumám, co se k čemu hodí. Jen vytvářím jakousi mozaiku z rostlin.

česance bílé vlny z jacoba

Doma pokračuju se zpracováním starých zásob vlny, abych uvolnila místo novým zásobám.

bude to dvojnitka a doufám, že jí bude dost na teplý svetr

Co ale nestíhám absolutně je barvířtví. Před očima mi odkvétají rostlinky, které jsem určitě chtěla využít k získání krásných barev, a já nemám připravenou vlnu. To je základní nedostatek. Pro příště si musím něco pro brzké jaro schovat.
 
Například rebarbora. Úžasná barvířská rostlina, co nepotřebuje žádné mořidlo a dá pěknou jemnou žlutou barvičku. Vyskočila v deštivém počasí velmi rychle. Z řapíků jsem upekla náš oblíbený koláč. Z listů si uvařím barvící nálev. Snad najdu kousek něčeho, co bych do něho mohla strčit.

koláč z rebarbory - varianta bez čepice z bílků

a se sněhovou čepicí - tu my máme radši


Mějte hezké dny, i když jsou teď poněkud uplakané!