neděle 26. května 2013

Švihací kartáč a merino

malý pomocník - švihací kartáč
Spousta nutné jarní práce kolem oveček je za námi, do sena je ještě čas a na zahradě taková zima, vítr a déšť, že mě to kromě "krátké" procházky po okolí s Krokem zahnalo domů. Konečně zbylo dost času na to, co jsem už dlouho odkládala, totiž česání zásob merina z naší Matyldy pro teplý vlněný svetr.

vzorek Matyldiny vlny

Dost se s tím potýkám, přestože už mám hodně spředeno a upletený celý zadní díl. Je to namáhavé. Merino je sice velice příjemná a jemná záležitost, ale jeho příprava mě stojí dost sil. A nejen mě, i česačka by si na něm vykousala zuby. Vrátila jsem se nejprve ke kartáčům, potom jsem vyzkoušela holandské hřebeny, ale nic mi úplně beze zbytku nevyhovovalo, jak bych potřebovala. Poslední krok k záchraně byl malý nenápadný kartáček, podobný těm na vyčesávání psů. Je určený k čištění zanesených bubnů česačky, ale na internetu jsem viděla videa, kde autorky demonstrovaly přípravu jednotlivých pramenů než je strčíte do česačky právě pomocí tohoto kartáče.

Pro můj projekt potřebuji načesané ruličky a ty nejlépe udělám na kartáčích. Rozvolňování jednotlivých po vyprání slepených pramenů vlny pouze rukou zabralo spoustu času a navíc v ruličkách česanců zůstávaly takové ty nepříjemné zacuchaninky a smotky, co vás při předení otravují tím, jak z nitě trčí ven.

Vzala jsem si tedy na úpravu pramenů právě švihací kartáč a výsledek byl více než příjemný. Ačkoliv se to nezdá, práce mi šla mnohem rychleji od ruky, protože rozvolněné prameny stačí pak na kartáčích pročesat jen málo. Odstranila jsem z nich všechno nepotřebné, co v česancích nemá být. A nakonec odpad byl minimální, mnohem menší, než kdybych použila holandské hřebeny. Mám naděláno spoustu česanců a těším se předení. Pokud vás to zaujalo, tady je fotoseriál (focený ve velmi špatných světelných podmínkách, tímto omlouvám kvalitu, ale slunko je stále za mraky):

Je třeba si uvědomit, kde je špička pramínku vlny a kde konec odstřižení. Tam budeme začínat. Nahoře je pramen slepené vlny, pod ním na straně odstřižení mírně rozvolněný rukou, připravení k počesání. U menších pramínků to ani není nutné.


Kartáčkem na podložce (jde to skvěle na starých džínách) pročešeme okraj pramenu z obou stran, tedy pramen pevně držím asi v polovině (pozor na ostré hroty kartáče! au au) a pročešu ho z horní i spodní odstřižené strany.


Tak se z okraje dostanou ven zacuchaniny a pramen se z této strany otevře.


Celý pramen otočím v ruce tak, že mám odstřižený konec tentokrát v dlani a špičku pramene budu pročesávat. Nastává okamžik, který určuje, proč se švihací kartáč jmenuje švihací kartáč. Špičku pramene totiž tentokrát nepoložím na podložku, ale nechám ji mírně ve vzduchu. Zuby kartáče ji začnu shora poklepávat tak dlouho, až se i ona otevře. Jde to velmi snadno, tento konec není tolik slepený. Česáním bychom si vytahali z pramene zbytečně moc vláken a nečistoty tu také nejsou.


A tohle už je krásně otevřený pramen, který se dá klidně spřádat i v této formě, pokud chcete přízi česanou.


Poměr toho, co zbylo a co je odpadem (vidíte v kartáči) je příznivý.

A ve větším množství je to ještě markantnější - nahoře vyčesaná, dole odpad, který ovšem nevyhodím, bude se určitě hodit třeba na nějakou výplň.


O tom, jak dál dostanu tohle jemné chmýří do ruliček, co s nimi a také proč zrovna ruličky, zase příště. 

Mějte hezký den!