pátek 12. července 2013

Milá Eliško!

alpaka dvojnitka

Byl to můj nejkrásnější vánoční dárek. Od té doby se co chvíli vracím k té krabici, probírám se tajemnými sáčky se zajímavými vlákny a občas si znovu přečtu vzkaz stále uložený na dně.  

Až nebudeš mít co dělat...


Je to tak, že s mou chtivostí probírat se novými a novými česanci a klubky vlny k nám přišla nová zvířátka a také lidé po okolí už mi nabízejí vlnu sami od sebe a já nikdy neodolám. A tak se stalo, že mi na mou vlněnou zálibu vlastně zbývá jen pramálo času. Když se tak podívám dva roky nazpět, co jsem toho obarvila a napředla a taky upletla...
Teď jen prozatím peru a peru, abych vlnu ukládala čistou a uzavřenou v boxech ze strachu před moly. K ničemu jinému se přes ostatní práci kolem hospodářství a zahrady nedostanu.


Takže! Kdybych čekala, až nebudu mít co dělat, asi by ses nedočkala. A tak jsem si vybrala jeden z těch krásných česanců, vřetánko k tomu a chviličku po chviličce, třeba u odpolední kávy nebo večer u televize jsem si točila tenkou nitečku. A pak ji ještě nějakou dobu stáčela do dvojnitky.


Pro mě je vlastně docela dobré, že jsem tak dlouho otálela. Když jsem alpaku předla poprvé, také jsem se snažila o tenkou. Pamatuji si, jak mi vřetáno neustále padalo, protože alpaka není tak mastná a nedrží tak dobře pohromadě jako vlna ovčí. Když teď ty dvě příze porovnám, je to obrovský rozdíl. Ta současná je o polovinu tenčí. A tak z ní mám radost dvojnásobnou. Naučila jsem se zase něco nového a mám přízi, ze které by mohl být jemný krajkový šál, o jakém sním už dlouho.



A s těmi ostatními vlákny už mám také nějaké plány. Tak doufám, že tě nezklamu.

Milá Eliško, DĚKUJU!