pátek 2. srpna 2013

Jako kotě si příst...

barva z květů denivek a ibišku

Vylovila jsem ze slunečních konzerv další obarvené vlnky. Zvláštní denivkový odstín mě navnadil, a tak se barvila další várka, do které jsem přihodila ještě dva rezavé hřebíky. A vedle se do vláken vstřebávala barva z květů ibišku, který mi letos neuvěřitelně bohatě kvete. Ještě jsem nezažila, že by měl tolik květů naráz. Že by mu chutnala voda z odmáčených ovčích kožíšků? Nebo to je tím neuvěřitelným horkem?



V každém případě ibiškové barvení vydalo téměř stejnou barvu jako denivkové. Obě rouna jsem tedy smíchala a spředla dohromady. Dalo to na počátku hodně práce, protože zatím barvím méně kvalitní část letošní vlny, hodně zakrmenou. Česanec po česanci prošel česačkou a pak ještě holandskými hřebeny, než jsem byla spokojená. O to lepší zážitek pak bylo samotné předení.


Zvlášť když se uskutečnilo na novém kolovratu. Nedá se to slovy popsat - prostě požitek. Kromě toho už to za mě do detailu a moc pěkně popsala Šárka, díky které tento nádherný kus vlastním (její příspěvek byla poslední kapička na misce vah mého rozhodování). A samozřejmě také díky firmě Kromski.



Na začátku jsem se cítila úplně stejně, jako když vyměníte staré auto za nové. Chvíli kolem obcházíte, prohlížíte nový kousek, než usednete. Pak zjistíte, že to vůbec neumíte ukočírovat a že to, co jste uměli bezvadně se starším vydáním, nemůžete uplatnit s tím novým. A tak se zase učím úplně od začátku.


Zatím jsem spředla chabá tři přadýnka a s tím jedním jsem si ukrojila příliš velký krajíc (skaní technikou navajo, přičemž se ještě pořád plácám ve správném nastavení kroucení :-(


A tak se chvílemi kochám krásou provedení tohoto kousku, nádherným dřevem, ze kterého ho stvořili, tichým a bezbolestným chodem, neboť šlapání oběma nohama je velká úleva pro mou pravou, více namáhanou nohu, i tichým svistem roztočené cívky, která navíjí zkroucenou nitku lehce a bez námahy. A dělám si další plány, co všechno ještě určitě musím vyzkoušet.