čtvrtek 29. srpna 2013

Tak jemné


Myslela jsem si, že nic jemnějšího než kašmír nebo angorskou vlnu už v ruce držet nebudu. Ale mýlila jsem se. Z omylu mě vyvedla Eliška a její dárek. Merino pro mě zvláštní, neobvyklé barvy od šedé po tmavě hnědočernou bylo jako chmýří. Dala jsem si s ním práci, česala švihacím kartáčem, pramínek po pramínku.



I předení bylo jako sen. Symphony stočil nitku krásně natenko. 


Prozatím jen šedé tóny. 


Vzniklo přadýnko, které asi přidám k bílé merino přízi upředené před nedávnem stejným způsobem.

Byla to opět moc zajímavá zkušenost.  Vlnu jsem si nejprve vyprala v horké vodě s jarem. I když jsem se snažila o co největší opatrnost, některé pramínky se mi zcuchaly a vzájemně spojily. 

Pro druhou - hnědou část jsem se rozhodla pro jiný postup. Vlna je sice mastná, ale čistá, bez příměsí. Začala jsem ji česat švihacím kartáčem nevypranou. Ale o tom zase jindy.

Hezké poslední letní dny!

A Elišce posílám velký dík za další zkušenost s úžasným materiálem. Zase jsem díky tobě o kousíček dál.