pátek 27. září 2013

Léto s kozou

Za plechovými vraty se skrývá kozí pochoutka, proto ten zájem

Letošní letní dny se přehnaly tempem přímo kosmickým, alespoň mně se tak zdálo. Můžou za to naše kozy. S jejich příchodem do ovčího stáda se všechno změnilo od základu. Tak např. jdeme-li k naší zvířeně, neříkáme už "Jdeme k ovcím...". Říkáme "Jdeme ke kozám." Na pastvině se k nám první ženou kozy, ovenky si ještě v klidu s hlavami dole oždibují poslední soustíčka trávy. Když náhodou nabereme zpoždění a jdeme přehánět o nějakou půlhodinku později, ovce to berou s klidem, jdou se dál pást nebo si lehnou podél plotu. To kozy stojí u plotu, hlavy vytrčené směrem k nám a ječí a mečí, kdy že už laskavě dorazíme, vždyť ony chtějí nutně domů.
Taky nás potrápil Jura, který se ukázal, že zas až takový jura není. Stále ho trápí zažívání, každou chvíli ho kurýrujeme a místní veterinář už si nás raději uložil do seznamu, aby věděl, od koho jsou pořád ty neodbytné telefonáty. Kozlík je hubeňour a obáváme se, jestli bude vůbec schopný splnit si své podzimní povinnosti. Tak se mi líbil, tak jsem si ho oblíbila, že ho nechci ztratit, ale v tomto stavu není stádu moc platný. To je ale jediná stinná stránka našeho snažení. Jinak to bylo príma.


Tak např. Balbína... "Jauvej, jauvej, to to bolí!!!" Tryskají mi mimoděk z očí slzy, kolem hlavy poletuje celé hejno hvězdiček a z oboustranně prokouslého rtu se řine krev. V tu chvíli bych ji holejma rukama zabila. Pak se ale pozvolna uklidňuju. To máš z toho, že se skláníš koze nad hlavou. Ta má ale tvrdou palici! Ještě že to nebyla ta rohatá, to bys přišla o oko. Nemůžeš ji zabít, dává ti mléko, přináší užitek... To všechno se mi honí hlavou při počítání již zmíněných hvězdiček a kontrole předních zubů, co se mi před chvílí obtiskly do spodního rtu. Přemůžu mrákoty a jdu ji podojit. To mléko nemá chybu. Nechápu, jak jsem se mu mohla léta bránit. Celá letní sezona se nesla ve znamení kozích mléčných výrobků. Kozí jogurt, kozí tvaroh a především kozí sýr se natrvalo stal součástí našeho jídelníčku. Když zrovna není udělaný, vysloveně se mi po té chuti stýská.

začátky v technice dojení pro mě byly docela těžké, ruce pekelně bolely

jogurtové pití s domácí rybízovou zavařeninou

V létě dvakrát za den, teď už jenom navečer Balbína poslušně zaparkuje před boudou, kde se dojí. Hlavu ponořenou do nádoby s pochoutkou, zadní nohy rozcapené, nechá se poslušně zbavit bílé tekutiny. Ostatní kozy jí toto privilegium závidí. Dokonce tolik, že jsme se dočkali zajímavého překvapení.

Já mám

pořádně mlsnou

hubu...

Bambule - loňské kůzle, které ještě nemělo svá kůzlata. Přesto se jí vemínko přes léto natolik nadilo, až to bylo nápadné. Ke konci léta už z něho začalo mléko samo vytékat. Rozhodli jsme se ji podojit. Bambule s radostí zaplula do dojírny, zanořila svou hlavu do vytoužené pochoutky a nechala se podojit. Od moudré a zkušené OW jsem se dozvěděla, že je to možné a říká se tomu panenské mléko. Díky OW a Bambuli jsem zase o jednu zkušenost chytřejší.

To, co se zdálo jen jako dočasné, tedy výskyt kozy v našich ohradách, to je teď už neodmyslitelná součást našeho života. Denní rozvrh se řídí tím, kdy se přehání na pastvu, kdy zase nazpátek a kdy se dojí. Od toho sa odvíjí ostatní naše žití. Ale nelitujeme. Nakonec léto s kozami bylo docela fajn, je s nimi legrace a navíc dokážou něco, co ovce moc neumí - umí se mazlit. Posadíte se tahle na sluníčko na lavičku u ohrady, pozorujete stádo a Bambule vám položí hlavu do klína, ožďibuje vám cípy oblečení a neustále se lísá. Nemůžete se na ni pro nic zlobit. To tedy NEEEEE!

Chcete mi nakouknout do kuchyně? Tohle byly moje začátky výroby sýrů. Teď už mám dokonalejší pomůcky a protože sýry vyrábím dvakrát do týdne, zevšednělo to natolik, že mě už nenapadne fotit.

Nejvíc se mi z celého procesu líbí, když pokrájím ztuhlou sýřeninu. To je taková lákavá předzvěst dobroty.


Začínala jsem s těmito podomácku vyrobenými formami. S podobnými kdysi maminka vyráběla sýry v malé vesnické mlékárně. Jak odtéká syrovátka a klesá sražená hmota, postupně se odebírají jednotlivé díly.

 Nakonec zbyde jen ten poslední a z něho se vyloupnou takovéto kostky přírodního sýra.

Namočený v solném roztoku, ochucený bylinkami a chili vločkami, nemá chybu.

Výborný je i naložený v olivovém oleji spolu s kořením a bylinkami.


Za to ten prokousnutý ret stojí, co říkáte?

Přeji hezké dny!