pondělí 28. října 2013

Je čas námluv


Kozlík Oskar si velice oblíbil Bambulku. Očuchává si ji a pronásleduje ji na každém kroku. Námluvy jsou pro oba premiera. Oskar se činí, ale Bambulína dělá upejpavku. Dokonce si občas počká někde v ústraní, když se ráno přehání na pastvu, a raději zůstane na zahradě sama. No, abych nepřeháněla, kvůli Oskarovi to asi nebude. Spíš proto, že osamocené krmelce jsou ještě plné a zatímco se stádo na pastvině plahočí za pořádným soustem, Bambule si v klidu vychutnává seno a nemusí se o něj s nikým dělit ani trkat.




Je to to i jinak velice chytré stvoření. Vypozorovala, že když Balbína dává mléko, dostane za to spoustu dobroty do kbelíku. To by si dala také. Co by proto tedy neudělala? Začala jen tak z ničeho nic produkovat mlíčko, takže ji už dva měsíce dojíme a ona si zatím užívá svou zaslouženou mlsku.

Tuhle měla pocit, že dostala málo. Odložila jsem kbelík s pamlsky na velký balík slámy za sebou a začala dojit Balbínu. Bílá kouká, kam ta pochoutka zmizela. No to není velká překážka! Stačí pár skoků jako po schodech a je tam.
"Bambulo, pojď dolů!" zlobím se na ni.
"Hážu na tě bobek," to byla její výmluvná odpověď. Na záda mi dopadá sprška hnědých korálků. Někdy by je člověk opravdu nejraději praštil. Copak to ale můžete udělat?  Vždyť se na ni podívejte...






 No nejsem já ale švarná děvčica? 


Tady se ještě v klidu popásají ovečky. Začínají už rychle obrůstat novým kožíškem. Mateřské povinnosti jim skončily, ale Bivoj cítí, že se blíží jeho doba. Stává opřený o ohradu a hlubokým hlasem oznamuje blížící se námluvy. Je čas myslet na budoucí generaci.

Od zítřka už se tady s nimi bude moci pást i on.