čtvrtek 31. října 2013

Rukavice od surové vlny po finále


Stylem "babička pletla a párala" se mi podařilo dokončit obě rukavice. Málokdy pletu podle popisu, raději si vymýšlím věci z hlavy, i když jsou hodně inspirované tím, co vidím kolem sebe. A tak se mi často stává, že nemám oba páry úplně stejné a občas musím párat, abych to napravila.

Mám z rukavic radost, protože konečně vypadají tak nějak podle mých představ. Vlnu pro ně jsem předla hodně tence, většinou na vřetánku, občas na kolovratu na jednom z nejmenších převodů. Seskaná je dvojmo. Nejvíc mě bavilo příst zwartbles, miluji tu čokoládovou barvu a její hebkost.

zwartbles ve své přírodní podobě

Na vřetánku jsem předla i BFL, budu mě tak hřát i vlna z některé z anglických oveček :-)


A třetí typ vlny je sufolk, který jsem dostala od známých a barvila ji v létě přírodními barvivy.
Žlutou už si úplně nepamatuju, co ji obarvilo. Možná květy jiřin, možná to byla světlice barvířská, kterou vidíte ve sluneční konzervě na obrázku.


Modrou obarvily listy japonského indiga, vypěstovaného v mém skleníku. Barvila jsem způsobem za studena.

Tak dlouhou cestu urazila vlákna od odstřižení z ovčího hřbetu, přes praní, česání, barvení, předení a pletení až k tomu, aby mi v zimě ohřály ruce. Určitě to nebudou rukavice jen na jednu sezónu.





A jednou... z přírody vzešly a v přírodě se zase budou moci rozplynout. 
Cítím, že tak to má být.

Hezký den!