čtvrtek 3. října 2013

Zima na krku

sušáky s obarvenou vlnou neustále přenáším na poslední slunná místa; to zelené za ní ve skleníku je japonské indigo

Včera poprvé udeřil mrazík. Sluníčko se přes den docela snaží, ale sílu už nemá pražádnou. Zima už je tu opravdu díky okolním rybníkům hodně cítit. Vlezlá mlhavá rána mi připomínají, co ještě všechno musím zvládnout.
Moje ibišky přežily ranní -3°C, ale další den venku už by pro ně mohl být smrtelný, tak honem s nimi domů. Je třeba dosklízet ovoce i zeleninu ze zahrady.


Jablíček je spoustu, tak lisujeme výborný mošt.



Ve skleníku na mě čeká ještě jedna dávka japonského indiga k barvení. Dvě dávky jsem už zvládla obarvit. Určitě se pochlubím.


 Sesbírala jsem také květy afrikánů a slupky vlašských ořechů a hrnce s barevným obsahem se nestačily střídat na krbových kamnech. Jen s následným sušením je problém.

zlatá afrikánová

barvy z ořeší

Poslední trochu teplejší dny jsme také využili k podzimní střiži. Valašky na podzim stříháme podruhé. Než nastane ta pořádná zima, budou už mít zase kožíšek dorostlý. Vlnu z podzimní střiže mám raději. Je kvalitnější a hlavně čistější než ta jarní. Dobrá pastva se na kvalitě vlny ihned projevila. Jsem spokojená. Tuhle vlnu barvit nebudu. Určitě bude krásná tak jak je, v přírodní mléčně bílé. Je je přede mnou ještě spoustu práce než se rouno promění v něco mléčně bílého a užitečného. Zatím se mi jenom kupí spoustu barevné vlny k dalšímu zpracování. Není místnost, kde bych jí neměla alespoň kousíček. Nejvíc v hale u krbových kamen. Tam si večer v teplíčku u ohně pomalu připravuji hebké česance.


Zima může přijít.