pondělí 18. listopadu 2013

Zakrmená vlna - co s ní?

ilustrační foto z výstaviště
Kdo ví, co výraz zakrmená vlna znamená, tomu už se jistě ježí chloupky. Kdo tento výraz slyší poprvé, pak trochu na vysvětlenou. Představte si ovčí kožíšek, co ovečka nosila na hřbetě celý rok a nachytala do něj, co se namanulo - bodláky všeho druhu z pastvy, semínka rostlin a hlavně kousky sena a slámy z jeslí a podestýlky. K tomu pár bobečků a na závěr tomu dá korunu chovatel, když nechá ovečku ostříhat na zemi plné špíny, rouno pak na té samé zemi sbalí do chuchvalce a než ho vyhodí, nabídne vám, jestli nechcete pěknou vlnu. Ona by tedy pěkná byla, kdyby...

Naše valašky mají pěknou čistou vlnu, ale svetry z ní jsou dobré leda tak jako mučící nástroj, chcete-li aby se nepřítel udrbal k smrti. Jedna merinka, kterou mám pro lepší vlnu, celou rodinu neobleče. A tak občas neodolám nabídce typu "nechceš vlnu? jinak ji vyhodím..."
Většina těchto chovatelů z okolí má ovečky ustájené spíše provizorně, krmí je tzv. přes hlavu a co si budeme povídat, ovečky taky nejsou zrovna holky čistotné. Je jim jedno, kam ulehnou a do čeho strčí v touze za potravou svou hlavu. Čím jemnější vlna, tím urputněji se v ní nadrolené seno drží.

Tak co s tím?

Když vlnu vysypu z pytle a rouno je ještě vcelku, nechávám si jen boky. Oddělím nohy, zadek a nejsvrchnější hřbetní část, hlavně tu za krkem. Nemá cenu se s tím zaobírat. V létě pak vybrané části rozložené na plachtě vypráskám proutky. Vlna se rozvolní, rostlinné kousky z větší části vypadají. Teď už to udělat nemůžu.


Další možný způsob jsem vám ukázala před časem - hřebeny. Na jejich ostrých hřebech se zachytávají jen vlněná vlákna a smítka zůstávají vzadu za nimi. V létě jsem popisovaný způsob ještě o něco zrychlila. Nejprve jsem si vlnu předčesala na bubnové česačce, česance jsem si rozdělila na díly a ty pak postupně přečesala na hřebenech. Oba tyhle způsoby vlnu nečistot zbavily, ale mělo to tři nevýhody. Ta první - moc odpadu, kromě nečistot i hodně vlny. Druhá - vlněná vlákna musí být dostatečně dlouhá. A ta třetí - na hřebenech učesaná vlna je vhodná pro tzv.česanou přízi (ponožky atd.) Ale já bych chtěla také měkounkou vlněnou přízi pro svetry a čepice. A ta se přede zvláštním způsobem z ruliček vytvořených na kartáčích.


A jak se k nim dopracuju?

Vlnu si nejprve rozvolním tak, že z pramínků vytahuji po částech vlákna. Při tomto rozvolňování vypadne z vlny podstatná část smítek. Větší kousky odstraním ručně. Většinou si k tomu pustím něco na koukání, abych nemyslela na to, jak dlouho to trvá.

vlákna vytahuji rukou po malých částech

Rozdíl v čistotě je vidět už v téhle přípravné fázi.
vlevo zakrmená, vpravo rozvolněná vlna

 Pak už stačí rozvoněnou vlnu tak 4x přečísnout na kartáčích. I tady hodně smítek vypadne.


Vlna je zase o něco čistší .

Nakonec česanec stočím do vytoužené ruličky. Nějaké nečistoty tu ještě stále jsou, vypadnou během předení a následné fixaci v horké vodě.


Největší špína ale skončila na podlaze.

Tento způsob se mi osvědčil u vlny plemen suffolk, zwartbles nebo jacob. Pramínky téhle vlny nejsou tak kompaktní a mastné jako třeba u merina. Tam raději používám švihací kartáč.

Ruličky mám na přízi pro islandský svetr. Příště ukážu, jak je spřádám na "vlněnou přízi".