pátek 6. prosince 2013

O trpělivosti


Ačkoliv tomu asi nebudete věřit, jsem dost netrpělivá. Vzpomínám si na mé první pokusy o ruční práce v dětství, jak často končily zašmodrchané a zacuchané včetně bavlnek, co nechtěly poslušně zůstat zapletené v copu, takže tu vzniklou cuchanici jsem často vztekle rozstříhala.
Na druhou stranu, právě ruční práce mě hodně trpělivosti naučily. Ale nepodařilo se jim to zcela. Když se učím něčemu novému, jsem šíleně netrpělivá. Nebaví mě prokousávat se povinnými vzorníky. Nebaví mě plést příliš jednoduché věci. Nebaví mě trpělivě se dopracovávat k výsledku pomalými kroky. Chci vidět výsledek co nejdříve a nejlépe takový, který se přibližuje ideálu.

Jako právě teď v posledních dnech. Na stavu jsem dosud utkala sotva pár věcí, jsem absolutně bez znalostí a bez zkušeností, v hlavě jen to, co jsem narychlo prostudovala v knížkách a na internetu. Přesto ve mně ale uzrál plán utkat vánoční dárek. A co bych troškařila, pustím se rovnou do tkaní krajkové prostírky.


Den první:
V knížce to vypadalo celkem jednoduše. Jednoduché se mi zdály i propočty nití. Stejně jsem si ale raději nejprve s trochou trpělivosti udělala vzorek. Naštěstí! Padla na něj dvě klubka. Návlek osnovy jsem musela dvakrát předělávat. Při počtu asi šedesáti nití to tolik nebolelo.




Den druhý:
Pogratulovala jsem si, jak mi to pěkně jde, a netrpělivě jsem se pustila do projektu, na který mělo podle propočtu padnout více než 400 nití. Pěkně jsem si je napočítala a navlékla do paprsku (oblíbila jsem si zavádění osnovy zpředu dozadu).



Kdybych nitě navlékala nejprve do nitěnek, hned bych poznala, že není něco v pořádku. Takto jsem na to přišla po několika hodinách práce. Tak zpátky na začátek, převléct správný počet nití do paprsku a pak do nitěnek. Padlo na to opět několik hodin následujícího odpoledne.

Den třetí:
Když už se zdálo, že mou trpělivost nic nemůže vykolejit, zjistila jsem asi u 390. nitě, že mi nevystačí nitěnky pro první a druhý list i přesto, že jsem počítala s větší potřebou a předem jsem oba listy obohatila o dvě sady navíc :-(

S hlavou opřenou o stav, zbavená veškeré své poslední trpělivosti, přemýšlela jsem o té spoustě práce za sebou, o zbytečných hodinách, co jsem mohla strávit nějak užitečněji...

V takovém zoufalství mě nalezl můj velice trpělivý manžel. Nejprve mě utěšoval řečmi, že to nikdo nepozná, když tam bude něco chybět, on tedy rozhodně ne... Netrpělivě jsem ho ujišťovala, že já to tedy rozhodně poznám a bude mě to trápit a taky mě bude mrzet to množství zbytečně spotřebované příze,...

Byla jsem trpělivě vyslechnutá a pak nás to napadlo. Ještě že stav je stolní a hravě ho uneseme. Nadzvedli jsme ho, opatrně vysunuli dva přední a dva zadní listy i s nitěmi navlečenými v nitěnkách, ze zadních listů ubrali, předním přidali, zasunuli listy nazpátek, urovnali nitě a já si mohla konečně donavlékat posledních asi padesát nití.


Den čtvrtý:
Rovnám zacuchané nitě, mezi kterými jsou zamíchané některé na počátku zbytečně navíc napočítané. Naštěstí osnova není moc dlouhá a nitě jdou odstranit. Debatujeme o tom, jak to asi dělávali lidé v chaloupkách, když jim tkalcovská práce přinášela skrovné živobytí. No já bych s takovou asi třela bídu s nouzí. Moje trpělivost už je zase zpátky, začínám před sebou vidět to pěkné - vlastní tkaní. Dokonce i osnovu už si dokážu napnout svépomocí, našla jsem si na to malý fígl.


Den pátý:
"Hyn sa hukáže!" S velkými obavami sklápím první klapky stavu a začínám se zatkávkou. Teď se prozradí, jestli se trpělivé navlékání vyplatilo, nebo jestli se mezi těmi 415 nitěmi ukáže chyba ve vzoru, což bude znamenat špatný návlek, což bude znamenat začít znovu.

UF!!!!!!!! :oDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD