neděle 24. února 2013

Tkací maraton...


... skončil s předposledním dnem tohoto týdne. Osnovní válec je prázdný a na druhé straně se naplnil zbožový válec tak, že už nezbyla ani skulinka.



pátek 22. února 2013

A byla zima...


Na dvorečku a v okolí něco takového, co už tak únor může přinést. Zdá se, že pole budou silná, možná až moc, tolik vláhy, co letos, už dlouho nedostala.


A tak se střídavě krčím u kamen a listuji vzorníky (díky, Hani!) a po zahřátí odcházím do studenější části domu, kde trůní stav s nataženou osnovou. Dumám nad barvami, najednou nevím, jaké použít, aby nevyšlo mdlé. A rozhoduji se pro variantu "všeho s Mírou", i když jsem předtím viděla na netu absolutně úžasné tkané věcičky, co hýřily barvami. V tomhle jsem zbabělá. A tak vznikají první dvou, nanejvýš tříbarevné kombinace vzorů.
 

čtvrtek 21. února 2013

Pánské pracovní


Tuhle šedou jakobí jsem dlouho odkládala, přehazovala z místa na místo, plány byly udělat z ní kobercovou vlnu. Zdála se mi totiž docela hrubá. Podle vůně je to vlna asi ze zadních partií nebo z berana. O poznání odlišnější kvalita, než byla třeba bílá. Breberková panika mě donutila rychle se pustit i do téhle hromádky.  Byly to šedé lokýnky se světlými konci, některé tak krásně zvlněné, že jsem si je schovala pro plstící účely.

vypraná šedá jakobí

úterý 19. února 2013

Tkané z valašky - osnova

nastřádaná přírodou barvená valaška, spředená z tuhých pesíků

Z různých důvodů, ať už z nedostatku času nebo materiálu, zahálel stav ve složené poloze, uložený v pokojíčku. Dost mě to provokovalo. Těšila jsem se na jakékoliv volno, abych se k němu mohla vrátit. Co na něj ale natáhnout? Přece si nebudu kupovat materiál, kvůli tomu jsem si stav nepořizovala. Nakonec jsem sebrala odvahu použít svou pro mě drahocennou valašku.

neděle 17. února 2013

Zvířecí momentky

Bublina

S focením našich zvířecích miláčků se to má jako s focením dětí. Nejprve člověk naseká milion fotek, pak někdo pronese, že to stejně nebudeme prohlížet, a přestaneme s sebou nosit foťák. Jenže! Vždycky když se jde bez něho, sledujeme roztomilé situace, které by zrovna stály za zvěčnění. Třeba když se nám za veselého bekotu žene naproti stádo a všichni mají na hlavě nasněženou santaklausovskou čepičku div ne i s bambulí na konci. Nebo když Teta s Kazi "bruslí" na zamrzlých kalužích ve snaze být co nejdříve u korýtka. A tak projednou po delší odmlce vzniklo zase pár momentek.