pátek 29. března 2013

Co život vzal a co dal

Moudrá letitá Moura na všechno shlíží s kočičím klidem
Knížky Betty MacDonald jsem četla kdysi dávno coby obyvatelka obyčejného bytu v panelovém domě. Pobavily, ale v té době mi nemohly mnoho říct. Odložila jsem je a už se k nim víc nevrátila. To knížky Jamese Herriota o trampotách venkovského zvěrolékaře jsem už četla vícekrát. Když jsem si chtěla zvednout náladu, pobrečet smíchy, sáhla jsem po nich. A musím jim také přiznat další zásluhu, odkryly mi hodně tajů ze světa domácích zvířátek. Stejně si ale jako čtenář nedokážete představit realitu.

Chceee ještě někdo kolem nakojit? Mně už je všeeeechno jeeedno!

úterý 26. března 2013

Sněženka a Sněhurka


takto vypadají pastviny, co by se už měly spíše zelenat
Sníh všude, kam se podíváš. A do té sibérie přivedla na svět beránka - junáka naše Sněženka. Holka jako lusk, modelka mezi ovcemi. Synáčka si ošetřila pěkně, ale když jsem došla na kontrolu, pobíhal nohateček s dvojčaty Fešule Bárbry. A Sněženka se hnala za mnou, jestli není něco pro mlsný jazýček, syneček nesyneček. Připomíná mi to pohádky o krásných sestrách a Popelkách, co si vezmou všechny starosti na svůj hřbet.
v porovnání s bárbřaty je docela velký, holt jedináček


a fešák po mámě

Beránek nevypadal, že by strádal, nožky se mu netřásly, docela solidně se na nich udržel i ve sněhu a hlasitě békal spolu s ostatním potěrem. Zřejmě Sněžence křivdím. Stejně jsme je dali do separace, aby si na sebe zvykli.

bárbřata jsou chytrá, hřejí se navzájem

kuk, jde se ven?

nějaký doping na cestu

a zas nazpátek

chytré kozy vystrčí nanejvýš čumáček

jen Bivoj to nese statečně (nic jiného mu nezbývá)

Ven teď vycházíme jen v případě nutnosti, tedy postarat se o zvěř a pak rychle zpátky do tepla. Všechno by bylo dobré, kdyby byl tak prosinec a ne konec března. Semínka líně zahálí připravené v bedýnce, ale kam je naseju, nevím. Krok je mrzutý, jeho procházky jsou velmi krátké. I tak si připadám, že se procházím někde za polárním kruhem. Jen dnes sníh všechno trochu zmírnil. Zima je snesitelnější.



Krokovi sníh nevadí
Ledový fičák mě žene rychle nazpátek ke krbu.

A ke stavu... Vlny mám zatím spředeno málo, jaksi mi nezbývá žádný volný čas, a tak došlo na experimentování s objednaným materiálem. Musím poznamenat, že mé internetové pátrání po přírodních materiálech, co by se daly natáhnout jako osnova, mělo dost žalostné výsledky. Pletařky mají výběr, vyšívačky a dnes už i krajkářky také. Ale tkadlenky? Bída. Ne všechen materiál totiž vyhovuje. Poměrně drahý krajkářský len se ukázal pro účely tkaní nevhodný. Dost jsem ho vypotřebovala na osnovu, ale na útek už jsem raději použila bavlnu, co dům dal. A dům dal starou zásobu Sněhurky a ta vypadala zatkaná do lněné osnovy velice dobře.
Takže se objednávalo. Niťárna Česká Třebová, moje oblíbená adresa co se týče Perlovky a Moniky, nabízí i krásně barevnou škálu téhle dávnověké příze.


Osnova se napínala bezvadně, zvládla jsem to tentokrát bez pomocných rukou. Našla jsem si v knížce vzor pro tkaní typu summer and winter. Nemám pro to český název, ale jde o to, že vzor se tvoří po lícové i rubové straně, jen v opačných barvách. Tkanina mi sice nevyšla tak, jak ukazovala moudrá knížka, a asi vím, kde jsem udělala chybu, ale nevadí. Jen se učím, tak to nebolí. Vzor jsem si upravila podle toho, jak si žádaly nitě. Cosi vzniklo a nevypadalo to špatně. Teprve po sundání se stavu jsem se rozhodovala, co z toho bude dál. Velikonoční prostírka v zelené by klidně mohla být i ručníkem. To mě napadlo, když jsem ji srážela v teplé vodě. Žlutá pididečka zase připomínala utěrku. A z posledního dotkaného vzorečku vznikl sáček na drobnosti. Ten ale ukážu až jindy. Opět se setmělo, venku se čerti žení s babicí zimicí, po tmě se fotit nedá.





ažurka je dodatečně vyšitá

Tohle je prub, neboli zkouška - kytička měla mít poněkud jiný a pravidelnější tvar a měla být výraznější. Není :-) Ještě to prostě neumím. Jde o hustotu a sílu nití a to se snad naučím jen dalším zkoušením.


Při ručním začišťování a došívání těhle věciček se mi hlavou honily další a další nápady na využití Sněhurky. Jen jestli je budu moci někdy uskutečnit (:-/

středa 20. března 2013

Tak už i Fešule Bárbra...


Pamatujete si ovečku s legračním ksichtíkem, co vám přála mezinárodně na Nový rok? Ode dneška je máma a hned dvojnásobná.








Dva dny před ní přivedla na svět dětičky i hlavoun stáda Teta, jako vždy nad věcí. Její děti už vesele vřískají na celý svět a skáčou jako o závod.








Ustát tyhle záležitosti při zaměstnání je vysilující. Vstávám dřív a běhám je kontrolovat, v práci jsem jako na trní, chvátám domů, ale stejně si to holky vždycky naplánujou na ten nejnemožnější okamžik. Ani jaro nám nepřeje. Posunuli jsme porody o měsíc, ale jaro někde zaspalo. Teprve dnes po mrazivém ránu vysvitlo po dlouhé době slunko. Nezbývá než spoléhat na otužilost valašek. A ony jsou opravdu schopné mámy. Sedím na bobku a jen pozoruji, jak udělá, co je nezbytně nutné - olíže děti, vydává zvláštní mručivé zvuky, kterými je láká za sebou, a taky se stará o svůj žaludek, aby nabrala síly. Bude je potřebovat.


úterý 12. března 2013

Do třetice všeho dobrého

Bambule se přišla podívat na nový život

 Někdy se proti člověku všechno tak trochu spikne. Do práce se musí i přesto, že se na svět derou nové životy. A jako na potvoru se muselo ochladit až k mrazivým teplotám. Je třeba hlídat, aby se nerodilo venku. Dnes jsem měla jen krátký pracovní den, musela jsem na zubní a tak v mezeře mezi tím honem zkontrolovat zvířenu. Dorota ve stádu chyběla. Vykukovala na mě z lesíka za ovčínem, stranila se ostatních, tak to bylo jasné, už se blíží její čas. Nebylo ale na ní nic vidět. Odjela jsem na hodinu k lékaři a...

neděle 10. března 2013

Amálče a Balbíňátka


Sobota byla rušná, neděle ještě rušnější. Na Balbíně bylo už poránu poznat, že je na řadě. Sice ještě vedla v honbě za pamlskem, nenechala se nikým odstrčit, ale pak následovalo postávání, pomekávání, vyhledávání soukromí... A když jsme šli po poledni kontrolovat, přišli jsme zrovna těsně po. Už se pod ní krčila dvě roztomilá Balbíňátka. Očištěná, ošetřená, jejich máma se zrovna vypořádávala s placentou. Oběma jsme zastříkli pupíky a zjistili, že jsou to kluci. Paradoxně ten menší je mnohem čilejší, než ten větší. Hned se hrnul napít, zatímco větší se sotva drží na nohou.

V očekávání

dobrý seno!!!!

Z pátka na sobotu jsem měla jeden ze svých barevných živých snů. Manžel v něm sám táhl městem, ve kterém jsme před dvaceti lety bydleli, přívěsný vozík za auto plně naložený senem. Dřel se do kopce, ale šel docela rychle. Nemohla jsem ho dohonit. Volala jsem, hulákala, ale teprve když přihazoval na vůz další koš se senem, dohonila jsem ho. Ptám se, proč mi utíká a neodpovídá. V okamžiku, kdy se na mě otočil, jsem věděla, že se něco stalo. Už mi to ale nestačil říct, sen skončil.

Celé dopoledne jsem přemýšlela, jestli mi tenhle sen něco přinese do života. Starosti se senem se mi zřejmě vrazily do hlavy. Ale teď už ho zase máme dost! Před polednem přišel manžel zvenku, prosekával v lesíku husté smrčí. Pro naše zvířata je to vítaná pochoutka, zbaští jehličí i kůru. Sekl se při tom do prstu. Tak to by bylo, řekla jsem si.

Balbína v očekávání a budoucí taťka

Odpoledne jsme se vydali na obvyklý okruh s Krokem. Nám nevadilo, že je hnusně a mží, jemu nevadilo, že je ještě zima a nejraději by si nechal aportíky házet do sotva rozmrzlého rybníka. Naštvaný, že jsme mu to nedovolili, vlezl si alespoň do potoka. Okruh jsme zakončili u stáda.


Kdeee jsteee? Ječely oveny a vůbec jim nevadilo, že jsme tam o hodinu dřív. Co nám dáteee? Kdeee to máteeee? strkaly mi nosy do kapes, protože jejich mlsné huby cítily zbytky drobků po chlebu. Máme takový systém - zatímco manžel nakládá v ovčíně do jeslí, já je zaměstnávám pamlsky, aby ho neušlapali. Hrozně se přitom nasměju, prodloužila jsem si takto život nejmíň o pět let. Spočívá to v tom, že mám kousíčky suchého chleba a rohlíků odložené na místě, kam nedosáhnou. Vždycky si trochu vezmu do rukou a pak před tím dvanáctihlavým stádem + Krok prchám. Skáču rozčvachtaným bahnem a snažím se moc nezastavovat, jinak by mě ti mlsní mastodonti převálcovali. Když jim dostatečně uteču, otočím se a těm nejbližším strčím něco do huby. Mňam, mňam, mlaskají si a ti za nimi chtivě ohrnují pysky a natahují krky - Nám taky něco!Občas musím hodit i Krokovi, protože ten žárlí a párkrát už taky chňapnul za nejbližší čumák, který mu uzmul jeho nejoblíbenější pamlsek (suchý rohlík! považte, ne kost!).

nejvíc se natahuje Balbína, na tu ovce nemají


A Bambulka má protekci, v klidu dostává v ústranní to nejlepší

Dneska jsem taky schytala pěknou herdu od berana, to už jsem se tak nechechtala. Ale můžu si za to sama. Když on je tak pěkný, tak kdo by ho občas nepodrbal na nose a pod bradou a tajně mu nepodstrčil. Já vím, že se to nemá. A on se na mě ani nerozběhl, jen do mě svou beraní silou ducl, aby se připomněl. To zas bude modřina, ještě že nenosím sukně.


Když se otevřela brána hojnosti, pelášilo stádo chrupnout si sena. Nastal čas kontroly vystrčených zadnic. Zatímco si přežvýkavci přežvykují, my kontrolujeme těhulky, jestli už se neblíží jejich čas. Nejvíc se asi blíží k porodu koza Balbína. Vemínko se jí zvětšuje, chodí ztěžka... Ale i ovce už se sotva valí, břicha skoro vláčí po zemi. Hlídáme je takto už asi dva týdny. Ale zase se jim podařilo s námi zamést.



Překvapení!!!


středa 6. března 2013

úterý 5. března 2013

Holandské hřebeny


Nějakou dobu už cítím osobní restík slíbeného a nesplněného. Slíbila jsem ukázku další možnosti česání vlny a taky zmínku o šikovných rukách, tak teď to, doufám, napravím.