čtvrtek 30. května 2013

Tak nebo tak?


Občas, a letos to platí trojnásob, se stane, že se povětří utiší a pak rybníky poskytnou nádherně lesklé vodní zrcadlo. A vy se v něm ztrácíte, točí se hlava a za chvíli nevíte - je to tak nebo jinak? Co je vlastně nahoře a co dole? Podivný přírodní kaleidoskop. Alenčin svět za zrcadlem.

středa 29. května 2013

Pozor na SPAM!!! znovu s dodatkem

Nevím, jestli i vám, ale mně se ve statistikách blogů, které na mě odkazují začala ve zvýšené míře objevovat adresa "topblogstories". Neuváženě jsem na ni klikla (takto se dostávám na nové blogy, které bych jinak ani neobjevila) a vyskočilo na mě porno! Dost mi to vrtalo hlavou, jak by mohly takové stránky odkazovat na ovečkov, a tušila jsem levárnu. Google vyhledávač mě v tom ujistil. Je to zřejmě větší problém, protože na mě vyskočila hned celá řada poradenských stránek.
Takže je to spam a zbavíte se ho zřejmě jedině tím, že na něj nebudete klikat. Už jsem jednou takový podobný problém zažila. Byl na mně odkaz na podivných stránkách, které slibovaly jakýsi byznys. Odtud jsem pak byla bombardována komentáři typu Tvůj blog je príma, ale navštiv moje stránky. Všechno padalo do spamu, trochu jsem si zamazala, až byl najednou pokoj.

Blogování je prima, seznamuje mě s milými a zajímavými lidmi. Ale tak, jako ve skutečném životě, i tady se na vás nabalují prospěcháři, vyžírkové, zlodějíčci nebo ubohé duše, co si léčí svoje mindráky a myslí si, jak jsou vtipné. Co s tím? Buď přestanu blogovat a uzavřu se do své ulitky, nebo se s tím budu muset nějak vypořádat.

Poučení? Neklikám na podivné adresy, ať už od nich vidím sebevětší návštěvnost - i to je podezřelé.

Mějte hezký den! A všem milým blogerům i blogerkám přeji klidnou tvorbu bez otravných individuí.

Vracím se k problému znovu teď odpoledne. Ještě jednou jsem zapátrala po webu, protože mě tyhle stránky znepokojily. Klikla jsem totiž  neprozřetelně na ten odkaz hned dvakrát. Asi se nebude jednat jen o to, že se podíváte na lechtivé fotky. Všude doporučují NEKLIKAT! Někde doporučovali, pokud používáte mozzilu prohlížeč, vymazat si z v nastavení - osobní - historie - cookies (pozor na hesla, pokud necháváte, aby si je za vás pamatoval počítač).
Další rada byla, že jestliže vás zajímá, jaké stránky na vás odkazují, raději si je vždy nejprve prověřte v Google vyhledávači a hlavně neklikejte na odkaz.

Jestli je to útok na službu blogger nebo na něco jiného, nevím, ale útok to je. Nedotazovala by se na to tolik lidí po celém světě.

Přidávám ještě další adresy, které by se mohly ve statistice objevit: probtheme, ontimemarketing, adsensewatchdog, uglystat, villainstat, vampirestat, or zombiesta.

A jedna z nich už se u mě objevila. Opět platí NEKLIKAT! na ně, ignorovat je. Pokud o nich budete informovat další lidi, nepište ty adresy celé, jen bez přípony. Je to nějaký druh malwaru. Jestliže na ně kliknete, nebo budete uvádět jejich adresy, vyhledávače si vás zařadí mezi škodlivé stránky a to asi nikdo z nás nechce. Kdo umí anglicky, koukněte se třeba sem.
Další hrozba je, že po kliknutí by váš počítač mohl kdosi detekovat a zavirovat vám ho. Nejsem zrovna odborník v těhle věcech a upřímně, nevím na co si dávat pozor, ale antivir jsem si raději spustila a to důkladnou prověrku.

Mám z toho nepříjemné pocity. Myslela jsem si doteď, že blogování je jen neškodná zábava.

Když rozkvetou blata

Purkrabský rybník

Včerejší den byl po dlouhé době moc krásný. Slunko příjemně hřálo, to mám vždycky lepší náladu a spoustu elánu, a tak mi šla práce hezky od ruky. Mám za sebou vypletý záhon, přeházený kompost,  na něm vysazené sazeničky a ještě zbyl čas na procházku. Musela jsem se tam vrátit. Sobotní vycházka byla totiž sice deštivá a studená, ale při obchůzce našich oblíbených míst jsem konečně viděla to, co mi vždycky ujde - rozkvetlá blata. Bohužel jsem byla bez foťáku. To se mi stává často. Tahám se s ním a nic nevyfotím. Nemám ho s sebou a najednou by toho bylo k focení... Zvu vás tedy na obrazovou procházku do míst, kde pěšinky vyšlapala zvěř a ne lidé, kde občas musíte skoro po čtyřech, ale stojí to za to.

neděle 26. května 2013

Švihací kartáč a merino

malý pomocník - švihací kartáč
Spousta nutné jarní práce kolem oveček je za námi, do sena je ještě čas a na zahradě taková zima, vítr a déšť, že mě to kromě "krátké" procházky po okolí s Krokem zahnalo domů. Konečně zbylo dost času na to, co jsem už dlouho odkládala, totiž česání zásob merina z naší Matyldy pro teplý vlněný svetr.

vzorek Matyldiny vlny

sobota 25. května 2013

Kůzlečí radovánky


S kůzlaty jsou mnohem menší starosti co se týká zdraví a prospívání, než s jehňaty. Jsou čilá, žravá, neposedná, stále v pohybu. Zatímco ovečky si často uléhají k odpočinku, kozy se svou drobotinou stojí od brzkého rána do večera na nohou a žerou a žerou. Kůzlata si k tomu ještě stačí zazlobit. Spokojeně šplhají po těch nejnemožnějších prolézačkách a výškách, odkud pak jako luční kobylky lehce seskakují bez jediného klopýtnutí a peláší z našeho dosahu. Není je snadné chytit. Ani se o to nepokoušíme. Tahle zvířata se musí lákat, ne honit. Když ale chtějí, přijdou sami. Třeba tenhle ochutnávač. Tahle činnost se jim bůhví proč velice zamlouvá. Nejraději ožižlávají tkaničky, ale kalhoty se taky musí ochutnat.




Kozlí paličatost a vychytralost je dědičná a projevuje se už od samého dětství. Dcera naší utěkářky Amály se to v mžiku naučila také a od ní to odkoukali i její bratránci. Umějí skvěle zmizet v trávě a taky dělat nenápadné, když je při útěku načapeme. Nebo ječet, jako když je na nože bere, že oni přece neutekli, jenom zabloudili.

Hele brácho, zase nás vyhmátli...

Dělej nenápadnýho....

My nic...

jen nakukujem, jak nám to roste...

Taky se umí dobře popasovat mezi sebou a občas si troufnou i na tetičku Bambuli.

pěkný rozhled mám!

sem nelez, tady je to moje....

taaaaak

koukeeeeeej

vypadnout!!!!!

já tě varoval :-)

na mě nikdo nemá

Jsem dobrej!!!! (ta pusa je od loupání kůry - mňam)


pátek 24. května 2013

Jak jsme (nena)dojili

nebojte, není mi špatně, jen se protahuju

Od té doby co máme zvířata, se docela často směju. Směju jejich výrazům, jejich dovádění a taky se směju našim chovatelskoamatérským pokusům. Třeba včera.

pondělí 20. května 2013

Hop sem, hop tam


Tak bych charakterizovala své současné snažení. Zahrada připomíná výbuch sopky, jen místo lávy tryskají trávy :-), což je dobře, bude co sušit. Tráva v záhonech už tak dobrá není. Bylo nutné překopat, přerýpat přehrabat, přestavět a přesázet polovinu okrasných záhonů, což u mě znamená pár desítek metrů čtverečních (nejsem žádný troškař). Něco se vyházelo, výstava Hobby v Českých Budějicích poskytla nové sazenice, aby bylo opět co sázet, okopávat a hlavně zbavovat plevele.

miluji večerní vůni šeříku a konvalinek

Slunečné dny konečně umožnily vyprat první pytel vlny, co teď pozvolna suším. Kazina vlna je tentokrát pěkná bílá a jen málo zašpiněná. Ještě se rozmyslím, jestli ji budu barvit.



Stačila jsem obarvit zbytky podzimní vlny z jehňat - rebarborové listy daly jemnou zelenožlutou barvičku bez jakékoliv pomoci mořidla. Rebarbora totiž sama působí jako mořidlo.




A nakonec novinka - Jenůvka se konečně uráčila a je podruhé mámou. Tentokrát se jí povedla pěkná holčička. Bude to dobrá máma. Zvládla všechno sama, jehňátko pije a Jenůvka si ho střeží a vysílá hrdelní signály na všechny strany - to je moje dítě!



Ostatní jehňata už jsou pěkně narostlá a dělají nám radost. Takhle sebou vždycky plácnou, když je horko a otravují je mouchy. Ožijou zas až navečer a brzy po ránu už je opět vidíme, jak se pasou. 

moc se mi líbí zabarvení bárbřat. Škoda, že nezůstanou na chov!


Jsem poněkud uhopkaná, ale spokojená. Je za námi něco málo vidět. Hezké dny!

sobota 11. května 2013

Máj, máj, vyženeme kozy v háj... a je-li studený, bude ve stodole ráj



Teprve s květnem přišlo skutečné jaro. Týden strávený na Šumavě mě znovu utvrdil v tom, že sice nežijeme v horách, ale naše domácí podnební podmínky jsou navlas stejné jako ty šumavské. Zatímco jinde už bují květena a pilně se sečou zahrádky, u nás teprve tráva začala růst a zahrada se probudila a drobátko  rozkvetla. Konečně se tedy stádo i králíčci dočkali zeleného, chutného a náležitě toho využívají. Navíc dostali novou pastvinu.

pátek 3. května 2013

Jak se mi předla bavlna



Tento nádherný květ mě jednoho dne přivítal ve skleníku. Na počátku bylo několik semínek zakoupených v semenářství Jikl. Vzešla mi pouhá tři, ale z nich narostly v květníku poměrně vysoké rostliny. Loňský rok nebyl zrovna zahrádkaření nakloněný. Venku se rostlinám nedařilo a tak putovaly zpátky do skleníku k okurkám a rajčatům a také japonskému indigu, přestože zabíraly dost místa.