úterý 30. prosince 2014

Úspěšný rok 2015!


Milí virtuální přátelé, nějak jste se mi nahromadili :-) Ráda bych vás všechny "oběhla" a každému popřála zvlášť, ale bojím se, že bych na někoho mohla zapomenout. Tak opět volím tuhle cestu. Děkuji všem, že vám Ovečkov stál za zastavení i zanechání milých komentářů. Ráda jsem si s vámi poklábosila o tom, co mě baví nebo zajímá. Můj život tohle všechno nesmírně obohacuje a posouvá mě to vpřed. Doufám, že jenom neberu, ale také dávám zase něco vám na oplátku.

A mé přání do Nového roku 2015? Vezměme si příklad od našich zvířátek...

sobota 27. prosince 2014

Maminčin pléd

Stav zabírá místo v naší domácnosti už druhý rok. Ten loňský se mi podařilo utkat několik dárků, ale letos jsem byla mnohem produktivnější. Téměř všichni našli pod stromečkem něco utkaného. Mamka dostala pléd. Široký přes celý stav, tj. 80 cm, dlouhý dva a půl metru, utkaný z ručně spředeného merina na osnovu a z vlny kříženek, barvené loňskou sezonu různými rostlinami.

pátek 12. prosince 2014

Vánoční prostírky

tkané technikou "summer and winter"

Tkaní je proces, který si rozděluji na čtyři fáze. První a nejdelší je plánování, hledání nebo vymýšlení vzorů, hledání materiálu, výběr barev, výpočty spotřeby, délky a hustoty osnovy. Trvá mi to dlouho, ale při tomto plánování můžu klidně dělat i něco jiného, nad čím nemusím dumat.

neděle 7. prosince 2014

Vánoční tkaní


Posledních pár týdnů stav opravdu nezahálí. Osnova vlněná střídá osnovu bavlněnou, bílá barevnou nebo tenká nit silnou. Většinu tvoří dárky, takže se budu chlubit až po Vánocích, ale tkaní z tohoto víkendu ukázat můžu.

neděle 23. listopadu 2014

Zasušili jsme, aneb něco o dobrotách z kozího mléka



Kozule už mají docela slušná bříška, je vidět, že Oskar se činil. Mléka bylo stále méně a méně, až zbylo vždy jen na ochutnání Krokovi a kočičkám. Ti ho vždy s nadšením vyhltli, jen se oblizovali. Ale mně už se teď stýská po dobrůtkách z kozího mléka, co jsem si mohla dopřávat celou sezónu. Nejčastěji jsem vyráběla čerstvý sýr, ten nesměl v lednici chybět.


čtvrtek 20. listopadu 2014

Předení z hřebenů


Zkusila jsem tu už v létě a nyní jsem se k tomuto trochu zvláštnímu způsobu předení vrátila. Ze dvou důvodů. První - příliš krátká vlna a druhý - nedostatek času. O čem to vlastně mluvím? O výhodách česání vlny na hřebenech jsem tu už psala. Dávám jim přednost před česačkou vždy, když mám vlnu příliš znečištěnou drobným rostlinným materiálem nebo kousíčky krátkých zástřihů, jak se to někdy střihačům povede. Vlna se tímto způsobem nejen učeše, ale i přečistí. Vznikne česanec pro česanou přízi (vlákna jsou srovnaná podélně jedno vedle druhého). Česanec si z hřebene povytahuji rukou nebo s pomocí dizu, ale stává se mi, že když jsou vlákna kratší, během tohoto procesu si česanec přetrhnu :-( Navíc je to zdlouhavé a já se netrpělivě těším na to, až budu konečně moci příst.

úterý 18. listopadu 2014

wpi

o wpi jsem se také dočetla v knize Start spinning by Maggie Casey (Interweave)

Před časem jsme vedly v komunitě Vlnění krátkou diskuzi o tom, co znamená zkratka wpi a k čemu je vlastně dobré tuhle hodnotu u příze uvádět nebo ji znát. A vida, neuplynulo ani tolik vody a já se teď dostala do situace, kdy se mi znalost této hodnoty bude hodit.
Asi před rokem jsem si totiž upředla dvě malá přadýnka šedé tenké příze jako vzorek. Chtěla jsem vidět, jak bude vypadat upředená z česanců z holandských hřebenů. A jak je mým nepěkným zvykem, nezapsala jsem si nic v domnění, jak skvělou mám paměť a že si budu všechno pamatovat (kde ty loňské sněhy jsou?).

neděle 16. listopadu 2014

Prodejní výstavy

dovezené poklady

Dvě prodejní výstavy v Praze, obě zaměřené na to, co mě opravdu zajímá, se odehrávaly ve stejný čas. Paráda! A jeden den volna navíc k tomu jako bonus, možnost sáhnout si na materiál, který znám jen z monitoru počítače, možnost vidět pohromadě spoustu nadaných lidí spolu s jejich tvorbou, případně příležitost tak trochu si poměřit své výsledky a výsledky druhých. To všechno byla hnací síla k tomu, abych překonala odpor k zdlouhavému a nepohodlnému cestování a k davům a tlačenicím v hromadné dopravě i na zmíněných akcích.

čtvrtek 13. listopadu 2014

Hodně nebo málo?

připravená nasnovaná osnova - materiál ručně spředené merino dvojnitka

Co budeš s tolika vlnou dělat, slýchávám často ze všech stran svého okolí. Pravda je taková, že vlna mi sice překáží v každé místnosti, leze z každého kouta, ale s koupí tkalcovského stavu se mi jí vlastně nedostává. Celý rok jsem spřádala na vřetánku tence merino do dvojnitky. Bylo ho kilo! A to všechno teď padlo na osnovu. Konečně jsem se odhodlala začít tkát z vlastní napředené vlny (když pominu tkaní z valašky). Pořád nade mnou visela otázka - Co když to zkazím?, tolik hodin práce za tím vším materiálem. Nakonec jsem obětovala zbytky příze na menší vzorek, na kterém si tkaní vyzkouším. Vypadalo to krásně jemně a bylo jemné až tak, že se mi po pár centimetrech osnova předřela:-(

Podzim u nás...

Jedna z Oskarových krásných kozích slečen

... u nás je podobně hektický, jako jaro. Jaro se nese ve znamení mláďat a střiže, podzim v podstatě také. Myslela jsem, že letos nechám ovečkám jejich vlnu růst celý rok, ale ony už se sotva nesly. Viditelně se jim ulevilo, když jsme je před námluvami té vlněné zátěže zbavili. A ano, jsou tu námluvy. Kozy už mají ty své za sebou, kůzlata budou nejspíš na světě už v zimě. Berana jsme mezi holky vypustili teď, takže rození bude postupně a zabere celé jaro.

čtvrtek 30. října 2014

Trochu jako droga


Já vím, je to poněkud hloupé přirovnání, ale jak jinak nazvat počínání, kdy se vám v hlavě stále převrací myšlenky na to co bych si mohla utkat, jaké barvy vybrat, jestli párat nebo pokračovat a až to skončí, co budu dělat dál. Tak mě tkaní tapisérií chytlo. Opravdu jen malou chvilku jsem obcházela košík napředené vlny, až jsem nakonec popadla tužku a začala kreslit návrh za návrhem, protože do jarního kurzu určitě nevydržím. Ukrádám si z chodu domácnosti i hospodářství každou volnou chvilku a kousek po kousku zatkávám barevné plošky.

pondělí 27. října 2014

Mám ráda ten okamžik...


... kdy se tkanina po přestřižení osnovy uvolní a ze zbožového válce se kousek po kousku rozvinuje do své úplné krásy. Tentokrát to bylo s překvapením, protože v pořadí třetí vlněný koberec byl na stavu téměř půl roku a práce na něm pokračovala jen tehdy, když jsem byla schopná připříst trochu další příze. Nakonec jsem zapomněla, jak byl utkaný na začátku i kam jsem si to vlastně poznamenala.

neděle 26. října 2014

První tapisérie z mé vlny

Vybavená vlastními klubíčky vlny jsem vyrazila na druhé pokracování kurzu tkaní tapisérií. Co jsem považovala za výhodu, tj. mít své vlastní barvy v mnoha odstínech, se hned od počátku ukázalo jako velká nevýhoda. Moje učitelka to věděla hned, mně to docházelo postupem času, kdy jsem nejvíce času trávila výběrem a kombinováním odstínů, aby se mi z květin nakonec nevyklubal beztvarý lívanec. Fotky opět lžou a jednotlivé odstíny jsou na nich vidět, ve skutečnosti je ale přechod mezi nimi jemnější, skoro neviditelný.

pátek 17. října 2014

Učím se tkát tapisérie


Do Jindřichova Hradce to nemám daleko, navíc je to město mého dětství. Prochozené mám tohle město natolik, že mi zevšednělo a přestala jsem vnímat jeho krásu. I jeho historii. Mám ji kdesi zastrčenou v paměti, ale můj zájem se soustředil spíš na vzdálenější místa.
Platilo to i v případě pátrání po kurzech. Nějaký čas už si říkám, že objevovat si všechno sama je skvělé dobrodružství, ale jako každé dobrodružství i tohle je hodně náročné na čas i na peníze, neboť odborná literatura, hlavně ta zahraniční také něco stojí, chybami se sice člověk učí, ale často ho chyba znovu a znovu vrací na samý začátek... Prostě chybí mi odborná rada, zkušenosti těch, co své řemeslo opravdu umí, nebo informace, které k řemeslům patří. A jako bonus, co není k zahození - kontakt s lidmi, kteří jsou naladění na stejné vlně, nejen té vlněné. 

čtvrtek 11. září 2014

Pozdně letní barvení

třezalka, brusinky, jeřabiny a houby různých druhů, to všechno může za tuto paletu, vlna je merino

To co jsem nestihla během léta, hravě doháním poslední týdny. "Vařím" barvy každý den. Stále je z čeho a vychází mi překrásné a vytoužené odstíny. Například oranžová. Miluji oranžovou. Celá léta závidím ostatním barvířkám, jak se jim daří, zatímco já mám pořád pouze sytě žlutou. Nakoupila jsem kvůli tomu hromadu jiřin, ale letos se jim v mokrém létě vůbec nechtělo kvést. A najednou mám oranžovou úplně z jiného zdroje. Stačilo pár žlutých květů afrikánů a do toho přidat několik červených houbiček a oranžová je na světě.

středa 10. září 2014

V muzeu tkalcovství


 Dnes jen obrazem. Slovy bych neuměla popsat celou historii tohoto místa a rodu Kubáků ze Strmilova, u nichž se řemeslo dědí z pokolení na pokolení. Zajeďte si tam a poslechněte si zanícené vyprávění p. Kubáka osobně. Je na svou tkalcovnu právem hrdý.

Co mi bylo v jeho výkladu velmi sympatické a s čím se ztotožňuji jsou jeho zásady nebo filozofie, s jakou řemeslo udržuje. Sází na kvalitu, využívá stoprocentně přírodní materiály - vlna, len, bavlna, snaží se vyrábět pokud možno z místních zdrojů, kterých se nedotýká chemie.

úterý 9. září 2014

Tkalcovské slavnosti ve Strmilově


Překrásný slunný den, babská jízda s jedním mírně znuděným řidičem + následující zážitek = skvěle strávená sobota. Na plakátek Tkalcovských slavností jsem narazila úplně náhodou a vzala to jako příležitost konečně se do Strmilova a tkalcovny rodiny Kubákových vypravit.

Jindřichohradecko bývalo plné textilního průmyslu ještě v dobách mého dětství i mládí. Mamka pracovala v Jitce Otín, jedna teta dojížděla do Otavanu Nová Bystřice a další teta do Strmilova také za prací v textilce. Sice ne do tkalcovny, ale do pletárny, i tak je Strmilov v mé mysli spojen s textilem, i když jsem tam nikdy nebyla.

pondělí 8. září 2014

V kupecké osadě mezi řemeslníky

Pivovarská zahrada v Českém Krumlově

Nějakou dobu, co objíždím jako divák všelijaká setkání a akce s řemesly a řemeslníky, přemýšlím, jaké by to asi bylo z druhé strany. Dosud jsem nenašla odvahu, protože jsem spíš introvert a jakékoliv vystavování se je mi více nepříjemné než příjemné. Najednou jsem ale byla oslovena a to, že se dostanu mezi lidi stejně "postižené", znělo hodně lákavě. A tak jsem kývla. Trochu bez rozmyslu. Mailík s bližšími informacemi k organizaci se někde zatoulal, tak teprve pár dní před jsem věděla přesně, co se chystá. No páni! Co budu předvádět jsem věděla a byla jsem připravená. Ale v čem - to mě zaskočilo. Na přípravu středověkého kostýmu už bylo pozdě. A tak jsme byly se sestrou, která mě doprovázela, jediný civil mezi řemeslníky z doby keltské po středověk. Nakonec to ale vůbec nevadilo. Nám ani návštěvníkům.

neděle 7. září 2014

Uplynulé dva týdny...

Stále pilně sbírám květy jiřin pro barvení
... byly opravdu hektické. Doma i na zahradě bylo nutné udělat spoustu práce, do toho se narodili další králíčci, kozel Oskar se "oparfémoval" a začal prohánět kozule, z lesa na nás "halekaly" tisíce hub a vyzývaly ke sběru, barvířské rostliny znovu obrazily a k tomu se sešly hned tři víkendové akce, které jsem si nemohla nechat ujít. Občas jsem byla schopná i zmáčknout spoušť, tak to vezmu pěkně popořádku.

čtvrtek 28. srpna 2014

Na sklonku léta


Houfující se vlaštovky, husy letící nad hlavou, čím dál tím víc opadaného zlatého listí i chladná rána, všechno to signalizuje blížící se podzim. Nemělo už žádný větší smysl nechávat dál vlnu ve sklenicích. V některých už se dokonce začala objevovat plíseň, tak šup s obsahem ven. Barvila jsem merino, valašku, nějakou kříženku a bavlněné nitě. A barvy tentokrát vyšly skvěle.

sobota 23. srpna 2014

Když ovce pláčou

Sněženka a její dvojčata

Život s ovečkami není jen samá radost, spokojenost a romantika, jak by se z pohledu z vnějšku mohlo zdát. Ano, máme radost z toho, když nám bečící stádo běží naproti a zvědavě očuchává kapsy nebo kbelíky, co přinášíme. Ano, prožíváme spokojenost i chvíle štěstí, když přijdou na svět kudrnatá nohatá stvořeníčka a prospívají, rostou před očima, vesele dovádí na pastvině a svádí mezi sebou první trkací souboje. Ano, jsme spokojení, když vidíme, jak všem chutná seno naložené v jeslích nebo pokosená tráva ke zpestření jejich pastvy. Ano, všechno dohromady i s čerstvým kozím  mlékem, sýrem nebo tvarohem k večeři je romantika všedních dní.
Je to ale romantika každodenně vybojovávaná s různými událostmi, které život přináší. S událostmi, které občas sráží až na kolena a člověk začne pochybovat o sobě, o samotném smyslu konání.

středa 20. srpna 2014

Barvířský týden


Letošní barvířskou sezonu jsem skutečně prošvihla. Odkvetlo mi úplně všechno, co jsem chtěla znovu vyzkoušet. Topím se v loňské obarvené vlně a nejsem schopná ji všechnu učesat. Tak jsem si udělala radost alespoň tento týden. A že to byla přímo barvířská smršť!

sobota 9. srpna 2014

Léto strašně rychle utíká...


... a já skáču od jednoho k druhému, snažím se předhonit čas, abych mohla uskutečnit alespoň něco z mých plánů, ale nedaří se mi to. Postupně slevuji a smiřuji se s tím, že zase zůstanou nedodělky. Snad se mi podaří dokončit alespoň něco. Třeba oba svetry, které jsem si naplánovala. Ten první by měl být z vlny angoráčků. Spředenou mám asi polovinu, ale chvátat nemusím. Chci barvit květy jiřin a ty teprve začaly kvést. Střádám si jejich květy do mrazáku, jak jsem vyčetla u mnohých barvířek, a tohle čekání určitě stojí za to. Snad se mi konečně povede vytoužená oranžová barva.

neděle 3. srpna 2014

Borovanské ovčácké slavnosti...

pro mě asi jediný zajímavý stánek - od začátku do konce ručně zpracované oděvy a oděvní doplňky Dany Vařilové

... jsem si nenechala ujít ani tentokrát. Letošní postřehy - výstava oveček rozmanitější co se týká plemen a k vidění byly i kozenky. Po jídle jsem moc nekoukala, ale zdálo se mi, že různých specialit je tam také dostatek. Ochutnala jsem zmrzlinu z ovčího mléka. Zboží na stáncích nepřekvapilo ani příliš nezaujalo. Koupila jsem si pouze brožurku s recepty na výrobu sýrů. Bylo více tvořivých dílen, které určitě zabavily děti. Také zajímavé ukázky - zaujalo mě činění kůží, práce střihače - ruční stříhání ovečky nůžkami, následné spřádání a další zpracování pak už pro velký počet diváků nebylo vidět. Zato jsem si užila ukázku práce pasteveckých psů. Bylo horko, slibované bouřky nepřišly, takže to bylo nakonec hezky strávené dopoledne.
 Tak teď už jenom ovečky...

pondělí 21. července 2014

Čistím Augiášův chlív


Plán byl jednoduchý. Letos musím o dovolené zvládnout vyprat a vyčesat když ne všechno, tak alespoň většinu nakřečkovaných zásob. Doma to už po různých místech, kam odkládám, vypadá doslova jak v chlévě. A tak peru a češu. Mám pocit, že na straně "chléva" neubývá. Na druhé straně, ale přece jen přibývá.

sobota 19. července 2014

Angora na zkoušku

zkušební vzorek

 První klubíčko ze směsy angora - merino je upředeno. Předla jsem prozatím jen na vřetánku. Angora v česanci byla i nadále jako živá, takže jsem si nakonec brala do ruky jen malé chomáčky, které se daly zvládnout. Merino v česanci nebylo skoro poznat. Stejně králičí chlupy poletovaly po okolí.

středa 16. července 2014

Borůvková


Nevydržela jsem a přeskočila všechny plánované aktivity, abych se pustila do spředení merina obarveného borůvkami. Dala jsem si práci a obarvené rouno jsem vytřídila. Lepší část jsem učesala švihacím kartáčkem a tu tady můžete vidět v košíku. Horší část šla do česačky, tu ukážu jindy.


Bylo toho docela málo, přidala jsem tedy ještě merino neobarvené a myslím, že jsem udělala dobře. Bílá barvy pěkně podtrhuje.

úterý 15. července 2014

Borůvky s třezalkou


Nebojte se, není to nějaký potřeštěný recept na divnou pochoutku. Pouze jediné barvení, na které jsem se poslední dobou zmohla. Nějak nestíhám. Střídavě peru a češu vlnu a k ničemu jinému se pomalu nedostanu. Louku za lesem, zásobárnu barvících rostlin, mi v honbě za dotacemi posekli letos ještě dříve, než stačily rostliny vykvést. Musím se tedy spokojit s neposečenými pruhy podél cest a to je samý plevel. Oblíbené třezalkové barvení bylo tedy letos hodně odbyto.  A podle toho také vypadá výsledek :-(
V mrazáku bylo třeba uklidit, všechno staré muselo uvolnit místo novému,a tak bylo také nějaké borůvkové barvení. Opět výsledek odpovídá vynaloženému času. Žádná sláva.

úterý 8. července 2014

Angoráčci a jejich vlna


Bělounké Evelíniny dětičky už vylezly z hnízda a koukají na svět očima jako červené korálky.  Bázlivost je pryč. Chystám se je totálně rozmazlit. Má to svůj důvod. Je totiž třeba je několikrát do roka ostříhat. Evelína s Pedrem jsou sice natolik krotcí, že je stříhám položené na klíně, ale poloha na zádech se jim totálně nelíbí. Pěkně mě přitom vždycky seškrábou. Třeba se mi povede tyhle tři prťoly zvyknout na ledacos.

Kdysi jsem angorské králíky chovala ve větším množství a jejich krásnou vlnu pak posílala do výkupu. Většinou jsem ji měnila za přadýnka spředené angorské příze. Ta však nikdy nebyla čistě angorská. Několik málo procent tvořila vlna ovčí.  Brala jsem to trochu jako ošizení, ale teď už možná chápu, proč to tak bylo.  

pátek 4. července 2014

Konečně jsem se dočkala...


Nad Evelínou už jsem prostě "zlomila hůl". Všechny pokusy o rozmnožení králičí rodinky končily vždy stejně. Evelína porodila a do druhého dne byli všichni její mladí roztahaní po kotci. Rozhodla jsem se, že ji nechám dožít kvůli vlně a sem tam jsme si vzpomněli, že bychom to přece ještě jednou naposledy mohli zkusit.

pondělí 23. června 2014

Třikrát stejný materiál, ale pokaždé jiný výsledek

 V minulém příspěvku jsem ukázala přípravu docela špinavé Matyldiny vlny. Ještě i vyčesané špalíčky vlny byly z poloviny zažloutlé. Spředená a znovu vypraná v horké vodě s přípravkem na mytí nádobí už ale vlna z naší špindíry vypadá naprosto jinak. Možná ji časem obarvím, možná nechám tak. A jak tyto tři odlišné příze vznikly?

neděle 15. června 2014

Matylda a její vlněné špalíčky


Po vlně z valašek přišla v horkých dnech na řadu vlna z merinky Matyldy. Pořád váhám, jak na ni. První praní se odehrálo tak, že jsem všechno vytřídila a opatrně prala ve vaničce. Špalíčky vlny přesto nevydržely a všechno se mi zacuchalo. Vlnu z druhé střiže jsem neprala a vybrané špalíčky jsem si rozčesávala švihacím kartáčkem. Ani jsem se nedostala k tomu, abych ji upředla a mám tašku vlny z třetí sezóny. S tím už musím pohnout, protože přijít o takové množství by byla velká škoda.





pondělí 2. června 2014

Pohled z okna


V posledních dnech můj pohled z okna vypadá takto. I když byly dny ubrečené, azalkám a rododendronům to nevadilo. Naopak, letos rozkvetly obvzvlášť krásně. Konečně jsem se tedy také dočkala. Pořád se totiž nepřestávám divit tomu, že ačkoliv jsme tak nanejvýš 300 m nad mořem, je tu mnohem chladněji než vídám na obrázcích vás blogerek, které žijete třeba i v horách.


Práce mě pořád nějak předhání. Stačilo pár dní dešťů a zahrada mě opět přerostla. Kolem Velikonoc jsme se s manželem pustili do plůtku kolem záhonů. Nebyla to nějaká módní záležitost, i když se mi tyto proutěné plůtky líbily vždycky, ale naprostá nutnost. Naše psisko mi postupem času během dvou let zadupávalo do země mou desetiletou práci i sbírku denivek. Ačkoliv by Krok tento plůtek mohl hravě přeskočit, respektuje ho. Je to hranice, kam nesmí. Podél plotu jsme mu ponechali tři místa, kde si může zaštěkat na kámoše i vetřelce. A funguje to! Konečně začalo všechno růst, tak jak má.

čtvrtek 29. května 2014

Růžový chodníček

začátek nového koberce z vlny valašek, barvené přírodními barvivy

Hurá! Hurá! Hurá! Konečně jsem přišla na to, jak to ty holky severský dělají. Tak se mi líbila jejich technika, kterou jsem obdivovala na jejich dokonalých hadrácích (třeba TADY, nebo ZDE). A ne a ne přijít věci (technice) na kloub. Zvládala jsem to jen jednobarevně. Když mně se ale líbily právě ty dvoubarevné nebo vícebarevné vzory. Návodů a nákresů jsem našla na Handweaving docela dost, ale něco jiného je nákres, něco jiného realita. Nakonec mi pomohla předchozí zkušenost se "summer and winter". Řekla jsem si, že by to mohlo fungovat tak nějak podobně - "růžový chodníček" (tak jsem si to nazvala sama podle původního názvu rosepath a moc se mi to líbí, jelikož se cítím jako na procházce růžovým sadem) jsem proložila plátnovou vazbou barvou podkladu. A funguje to!

úterý 27. května 2014

Barvičky minulé i současné


Počasí si tu s námi docela pohrává. Vedro a dusno, že mě to až tlačí k zemi se střídá s bouřlivými průtržemi a krupobitím. Řídím se ne časem, ale právě počasím. Peru, barvím a češu vlnu, když vykoukne sluníčko. Jakmile mě déšť zažene pod střechu, vytáhnu vřetánko, kolovrat nebo stav. Skáču od jednoho k druhému, a proto je za mnou vždycky jenom kousíček práce.

čtvrtek 22. května 2014

Rebarborová


Rebarbora nesmí v mé zahradě chybět. Sice zelenina, ale pro mě je to úplně první jarní ovoce ze zahrady. Nahrazuje mi jablka. Takže jakmile vykouknou první listy, těším se na jejich šťavnaté řapíky, které skončí jako nádivka koláče nebo závinu. Rebarbora je dost kyselá, takže se musí opatrně. Obvykle se přejím a pak je mi dost špatně. Ale na rebarborovém koláči je skvělé, že je dobrý i druhý nebo třetí den, nebo spíš lepší, neboť to už mi obvykle špatně nebývá.


úterý 20. května 2014

Hadrák na růžovo

Na délku asi 1,60 m, na šířku 80 cm, za oběť padla jedna a půl cíchy

Po prvním hadráku jsem psala, že to nebude úplně můj šálek čaje. ALE! Tkaní je návykové, vlna ještě stále není spředená, napnutá osnova zahálí, sestra žadoní, že ji zebou při kuchtění nožky... Tak slovo dalo slovo a pustila jsem se do hadrového běhounku sestře do kuchyně. Mimochodem, navrhovala si ji sama, něco poskládala ze starého nábytku, co koupili spolu s chalupou, něco dodělaly velmi šikovné ruce jejích mužských a výsledek je skvělý! Vlna je vlna, shodujeme se obě, ale aby na kobereček čekala celý rok, toooolik trpělivosti nemá. Tedy se spokojila s hadrovým.

sobota 10. května 2014

Pojďte, holky, pojďteeee!!!


 V máji přišla hojnost pastvin a s tím naše oblíbené přehánění. Není to vůbec problém. Stačí párkrát zatleskat a zavolat: "Poďte, holky, poďteeeee!!!" A holky jdou. Ne! Holky se ženou s hlasitým béé, méé za vidinou šťavnatého porostu. Ani večerní přehánění není problém. Moje zatleskání a zavolání slibuje pochoutku na závěr. Někdy trochu šrotu, někdy trochu tvrdého pečiva, někdy něco jiného a někdy NIC (jenže to ony dopředu nevědí). Bééé, méé, úprkem běží nazpátek a když už jsou tam, tak se rozejdou po svých - kozy někde nahrabat seno, okousat jehličí nebo kůru a ovce doždíbat travičku, co přes den vyrazila, jim stačí málo, mají na to dobré pysky.


Většinou mě celé více než dvacetihlavé stádo obstoupí, lezou mi do kapes, co kdyby tam něco bylo, šťouchají do mě hlavou, abych si všimla, a odhánějí žárlivě druhé, protože co kdyby nezbylo. Nechávají se klidně drbat pod bradou i na hřbetě, poplácávat, i pusinku na čumák by snesly.
Tak jsme si je naučili a toho využíváme ke svým záměrům, protože občas je třeba je odchytit.


čtvrtek 8. května 2014

Koberec


Když nepočítám hadrák, tak tento je můj druhý. Už se více podobá tomu, co bych si představovala, ale pořád to ještě není ono. Lněná osnova mě nenadchla, to už jsem psala minule. Bohužel ji ještě mám na osnovním válci tak na dva koberce, takže ji budu muset přetrpět. Jsem definitivně rozhodnutá, že dál už se nebudu s ničím shánět a osnovu si budu příst sama. Z dlouhých, hrubých pesíků valašek je dostatečně pevná a ve vzorech bude určitě pěknější.

neděle 4. května 2014

Napnula jsem osnovu...

Příze, které čekají na zatkání do koberce. Barvené ořechem, květy afrikánů a olšovou kůrou.

V této chvíli nejvíc cítím, jak mi chybí informace i zkušenosti. Utkat ubrousky nebo prostírky z nití bylo celkem snadné proti tomu, co bych chtěla provést s vlastní vlnou. Tak například osnova. Mám ji udělat také vlněnou? Nebo bavlněnou, lněnou?

sobota 3. května 2014

A je hotovo...



Konečně můžeme vydechnout. Jaro je pro ovčáky dost náročné. Začne to bahněním, pokračuje péčí o jehňata. Když už jsou ocásky zagumičkované a všichni mají pěkné naušničky, formality vyřízené, vrhneme se zase na matky, které už se drobet vzpamatovaly, zbavíme je kožichu a parazitů, ošetříme nožky, aby se jim dobře běhalo a takto vyfešákované je vypustíme na letní pastvu.