pondělí 17. února 2014

Mlsná kozo, pojď na zelí...


Naše malá ZOO slouží rodinkám ze vsi jako cíl vycházek, trénink poznávání zvířátek i k nácviku prvních slov. Za odměnu za tyto výukové chvilky holky dostávají pamlsky. Nějak jsme to vzdali lidem zakazovat krmení naší zvěře. Místo toho trpělivě vysvětlujeme, co ano a co ne.
Každá výprava k vratům ohrady má své signály. Jedni šustí pytlíkem, druzí pískají, jiní volají, ale mimochodem, já vím jedno tajemství, holky slyší prostě na všechno. Jemné otřesy půdy, šoupnutí nohou, družný hovor kolemjdoucích, a už se hrnou a prostrkují mlsné čumáky skrz oka pletiva.



Jediné, co je od této činnosti odradí, je čas krmení. To se mohou děti uvolat, dospělí upískat, šanci ale nemají.
Ovce se poslušně nastaví kolem jeslí, Oskar vyskočí na vyhlídku a sleduje, jestli něco neodpadlo.

Kozy vyčkávají na okamžik nepozornosti, aby mohly vniknout dovnitř. Protože tam, co se nabírá to voňavé a lakávé, tam musí být přímo ráj! A která se tam dostane, pak zažívá labužnický ráj na zemi.

Tak jak to dneska vypadá?

Jaké mám šance?

Hmmm! To je vůně!

Achich ach, na tyhle škvíry jsem prostě moc tlustá :-(

To Bambule se i přes své těhotenské břicho protáhne vždycky. Pro tu dobrotu na konci stébel, co si tu může vybírat, se změní v gumu, jinak si to neumím vysvětlit.

 Tak ale teď už ven a mlsat se bude zase až zítra...