středa 26. března 2014

Dopředu nikdy nevím

utěrka tkaná vlastní rukou, právě pod ní odpočívá kynuté těsto
"Co to je? Není to škoda, utírat si do toho ruce?" kárá dcera manžela.
"Máma řekla používat, tak to používám. To je normální utěrka." dostala rychlou odpověď.
"Mámy utěrky vypadají jako dečky a dečky zase jako utěrky..."  doposlouchala jsem rozhovor.



utěrky, které používám a peru běžně v pračce -DRŽÍ!

No, je to tak, že dopředu nikdy nevím. Najdu vzor, v síti ze čtverečků to vypadá tak a v reálu poněkud jinak. Všimla jsem si toho i u tkadlenek všech možných národností. Tkají se hlavně šály, ručníky, utěrky a prostírky. A tak jako u mě, i u nich to často vypadá, že by se tkanina hodila i pro jiné účely. Je to dost náročné, představit si hotový výrobek a jeho podobu. Určitě je fajn, když si člověk udělá dopředu malý vzorek. Jenže při ceně a dostupnosti materiálu na našem trhu si to raději dvakrát rozmýšlím.

dečka, co vypadá jako ručník - možná tak jednou skončí

Tkaní má navíc tu nevýhodu, že co jednou začnete, to už těžko vypářete. Chybu je třeba objevit co nejdříve, o pár řad se dá vrátit nazpět. Luštit ale zpětný chod u několikacentimetrového kusu je úmorné.

dečka nebo ubrousek?


A tak mám doma luxusní kuchyňské utěrky, co vypadají jako dečky, dečku, co byste si ji mohli splést s ručníkem, šálu, která nemá vzor symetrický, protože osnova byla příliš krátká na to, abych její konec dokončila stejně jako začátek, a seznam bude určitě pokračovat i do budoucna, protože dopředu nikdy nevím a chybami se učím.

prostírání, co by klidně mohlo být koberečkem
To bude dlouhá cesta (:o|