neděle 30. března 2014

Poprvé venku



Dnes byl krásný den. Držet nejmenší jehňátka v choulech mi přišlo skoro jako hřích, když mohla chytat teplé sluneční paprsky do kožíšku.

 K Bárbřiným dvojčatům přibyl ještě Jenůvčin beránek, který je pomalu jednou tak velký. A taky zdatný.

 Klidně se vydal s mámou na dalekou pouť, cestou si párkrát cucnul na posilněnou.





Dojímavé bylo přivítání ostatními ze stáda. Ovce k malým přičuchnou, frknou si, asi si přitom myslí, tak tohle mě taky čeká.


 Tety kozy jsou děsně zvědavé, ale drobet nerudné. Všechno, co není jejich odstrkují.

Nedivím se. Začínají být unavené z těch svých přísavek.


Jehňátkům to určitě prospělo. Navečer jsme je zavírali, bříška plná, kožíšky měli zahřáté.


A zatímco jsme obíhali všechnu tu nohatou nadílku, schylovalo se v ústraní k dalšímu zrození. Tentokrát Kazi. Letos to jde jak na běžícím pásu, jeden porod za druhým.

Ještě mě tedy čeká kontrola, jestli proběhlo všechno dobře, a první ošetření narozeneného. Kazi zatím vždycky měla jedináčka, tak uvidím, jestli to tak platí vždy.

Přeji vám hezký zbytek neděle.

2 komentáře:

  1. Já se na skotačení kůzlat celý víkend dívala jen z okna. Je to až zázrak, jak rychle rostou, Kozička Pajdulka je po těžkém porodu zase fit (ano, přesně před dvěma týdny to bylo). Kůzle si adoptovala po svém okozlení její matka. Je to sranda. Všechno malé bílé běhá za Cigaňou, ať mají matku jakou chtějí. A Pajdulku začínám dojit. Je to boj, jako s každou prvničkou. Ale to se podá :-) Mléko má chuťově výborné.

    OdpovědětVymazat
  2. Je krasne se divat na ta mrnata ,slunicko jim urcite udelalo dobre .

    OdpovědětVymazat