úterý 11. března 2014

Starý dobrý


Skoro to tu poslední dobou vypadá, že jsem zanevřela na předení. Ale ne! Předu pilně a denně. Jen už mi to nepřipadá tolik neobyčejné, že se mi podařilo spoutat vlákna do nití. Nezahálí žádná z mých pomůcek. Proháním všechno své česací náčiní a také všechny spřádací pomůcky - vřetánka různých velikostí a oba kolovraty. Ten nový mám nastavený pro spřádání silné příze a nechce se mi to ještě rušit, i když tenkou on umí výtečně. Umí ji ale i můj starý kolovrátek. Jak by ne, když ho sestrojili pro spřádání lnu. Jediný jeho drobný nedostatek je, že mám pouze jednu cívku a k seskávání jich je potřeba více. Ale nevadí mi to. Kdysi jsem uvažovala o tom, že si nechám přidělat další. Naučila jsem se ale tenhle nedostatek obejít pomocí klubíčka namotaného na kolík. Už jsem to tu kdysi ukazovala, ale třeba se to bude hodit někomu z nových návštěvníků blogu.


Na kolík si prostě kolem dokola přemotám jednonitku z cívky kolovrátku. 


Po sejmutí je klubíčko duté a nit z vnitřku se vysune ven. Mám tak dva konce.

Ty pak spolu seskám. Velká výhoda spočívá v tom, že nemám vůbec žádný zbytek. Nitka je seskaná přesně napůl klubka. Oceňuji to hlavně u mých v létě barvených česanců.

Tak, a je to! Téhle barvy opravdu nebylo moc.

 Přibyde do sbírky tenkých přízí, co si spřádám pro budoucí tkaní.

Pan Koc se k mému předení strašně rád přidává. Hlavně když nemlátím se stavem. To rád nemá.

Ještě jedna tenká "televizní - vřetánková". Televizní proto, že vřetánko nenadělá rámus, neskřípe, nevrže, a tak mě s ním nikdo od detektivky nevyhání.