úterý 18. března 2014

Tenká pro tkaní


Nic než nuda, dalo by se říct. Připravuji se stále na velké vlněné tkaní z vlastní příze a té potřebuji hodně. Rozhodla jsem se pro co možná nejvíce tenkou přízi. Chci tkát polštáře a přehozy. Osnova by byla jednobarevná, mám hodně přírodně bílé. Útek bych pak chtěla nakombinovat ze všech rostlinami barvených přízí, co jich od léta mám a stíhám napříst.
Vřetánko nebo cívka kolovrátku se zaplňují docela pomalu. Nepřibývá to. Trvá několik dní, než se mi podaří mít je plné. Přemýšlím, kolik asi času a práce trvalo dívkám, než si napředly výbavu. K zaplašení nudného stereotypu se scházely s ostatními, provětraly ústa, dosyta se vysmály. Já to mám naopak. Ústa provětrávám přes den, domů přicházím umluvená a těším se na chvíle ticha a mlčení nad kolovratem. Jediný zvuk je jeho pravidelné skřípění a poklapávání cívky. Balzám pro duši. Nesmím přemýšlet nad tím, kolik toho budu ještě muset napříst. Spíše se ohlížím, kolik už mi přibylo přadýnek v plastovém boxu. Už by se dala napnout osnova a tkát první kusy, ale já se držím zpátky. Chci mít co možná největší výběr barev, abych mohla dobře ladit, kombinovat. Nic mě nežene vpřed. Jsou to zaručeně ty "nejpomalejší hadry".


Občas si někde přečtu, že by přadlenka ráda předla tenkou, ale nejde to podle jejích představ. Jasně, chce to trochu tréninku, ale není to ani tak o rukách jako o připravené vlně. Z některých česanců tenkou neuděláte, vždycky tam bude nějaké tlustší místo. Nic proti tomu, i taková příze je krásná. Jestli ale chcete tenkou přízi pro krajkové pletení nebo jiný podobný projekt, možná se vám bude hodit pár mých zkušeností, jak jsem je časem posbírala od druhých i poučením z vlastních chyb.



Mám od Šárky plný pytel průmyslově zpracované vyčesané vlny. Roving nebo top nebo jak to nazvat. Jedná se odlouhý pás vyčesané vlny, ve kterém jsou vlákna uspořádaná podélně jedno vedle druhého. Připravené pro česanou přízi a celkem ideální i pro předení na tenko.


Z tohoto česance by se určitě dalo příst rovnou. Já si ho ale ještě trochu předpřipravím.

Utrhnu si asi tak půlmetrový kus.

Ten si rozdělím na užší části. Samo se to nabízí. Česanec není úplně jednolitá hmota.

Každý takový oddělený pruh česance trochu uhladím v dlani.

A potom jej začnu opatrně, aby se nepřetrhl, povytahovat.

 Vznikne nadýchaný obláčkový pás. Jednotlivá vlákna ještě při sobě drží, ale až budete příst, budou se snadněji z česance uvolňovat.

Pás si stočím do hnízdečka, lépe se tak skladuje, když čeká na spředení, a při předení na vřetánku si toto hnízdečko navlékám na ruku.

Tenká příze také vyžaduje více stáčení, takže nastavení kolovrátku musí být takové, aby vám netahal vlákna příliš z ruky a stíhal je stočit do nitky. Tady se ani nemusíte tolik bát přetočení. Naopak, budete-li mít nitku stočenou málo, bude se vám při seskávání trhat.

U vřetánka je to tak, že nesmí být příliš těžké. Příze pro jemné orenburgské krajky se předou se speciálním vřetánkem, které se opírá spodem o dřevěnou mističku, ve které se roztáčí. Pokud máte těžké vřetánko, neplňte ho zcela, bude vám neustále padat. Není to vaší nešikovností, ale špatně zvolenou technikou. Platí také, že lépe to jde z česanců s dlouhým vláknem. Krátká vlákna se pro tenké tkaní nebo česanou přízi nehodí, jen se s nimi budete trápit.

Doufám, že vám někomu moje povídání pomohlo.
Já jdu zase příst a vám přeji krásně tenounkou nitku.