středa 9. dubna 2014

A dvojčátka nakonec

Poslední dobou se u nás rozléhá křik chundelatých miminek. Letošní rok, snad už to můžu bez větších obav říci, se povedl. Počasí nám přálo, jehňátka se rodila venku a celkem do tepla. Jejich mámy to asi nějak věděly, protože i ty, co vloni své narozenečky odmítaly, jsou letos vzorné.
Nejvzornější ze všech je merinka Matylda, vodí si svou jehničku neustále po boku, hlídá ji, odstrkuje jiné, stojí opodál od stáda, aby na ni snad někdo nešlápl. Jehnička vypadá spíš valaškovitě, dokonce má tmavý nosík. Ale jako kříženku ji asi žádná velká budoucnost nečeká.


Starší už se učí pást. Zatím je necháváme na zahradě, pastviny se teprve začínají zelenat. A tady už je úplné golfové hřiště plné ovčích a kozích korálků. Přesto holky chodí celý den, hlavy skloněné a pořád tam něco k uždíbnutí nacházejí. Prý na to mají uzpůsobené zuby, to kozy nedokážou.


Svět oveček i koz je v mnohém podobný tomu lidskému. Dospělí se pachtí za obživou a to musí teď více, aby uživili děti. Dětičky se jich prozatím drží, ale už také podnikají společné výpravy za dobrodružstvím. Když se velcí perou o seno, jdou malí stranou, sdružují se jako v mateřské školce. Občas si je některá máma zkontroluje zavoláním, dítě odpoví a zase si jdou oba po svých.


Mají rádi sluníčko. Přes den si ho nachytají do kožíšku, v noci je pak pěkně hřeje.

A vědí dobře, kam si pro sluníčko nejlépe dojít. Tohle je moc oblíbené místo.

Trochu tělocviku... Tohle by byl jednou určitě moc pěkný beran, kdyby...


Všichni rostou jako z vody a velikostí už dohnali o pár týdnů starší kůzlátka.







A dvojčátka nakonec. Princezna Sněženka má letos dvě. Zatím s nimi musí být v choule, protože se opět projevila její nezkrotná povaha. Starat se o děti není nic pro ni. A přestože má vemínko jako urostlá dojnice, malým postát nechce. Takže zase lezu po kolenou, přistrkávám je k vemínku, manžel zatím přidržuje rohatici, aby neutekla. Sem tam se jim to povede i bez nás. Jsou na světě už druhý den máma o ně občas projeví trochu zájmu, tak snad máme vyhráno.

Pořád se ve mně pere, co je lepší. Zasahovat holkám do jejich záležitostí, nebo to nechat na nich? Porody zvládají všechny na jedničku, umí si své malé ošetřit a dál už je to na jehňátkách samotných. Jestli se dostanou k mlíčku včas a jestli se dokážou dostatečně napít. Mám pocit, že čím víc se do toho pleteme, tím více je stresujeme a stejně ničeho lepšího nedosáhneme.

Takže už máme třetí odchov za sebou. Jsem o další malý dílek zkušeností dál, ale rozhodně nemůžu říct, že už to umím. Pořád tu bude něco, co se ještě musím naučit. Ale pro letošek už si můžu spokojeně sednout a pozorovat jak ti malí dovádějí.