úterý 29. dubna 2014

Bambulík


Je to takový mazlík. První zvířátko, kterému jsem dopomáhala na svět. Syn naší nejrozmazlenější a nejpřítulnější kozule. Otec Oskar je též mazel.  Všechny tyhle okolnosti udělaly z Bambulíka nejoblíbenější kůzle. Způsoby má přesně podle svých rodičů. Zvědavě strká čumáček do všeho, co právě děláme. Taky ochutnává - můj prst, tkaničku u boty nebo bundy, límec, rukáv - poznává svět všemi smysly.



Jaro přináší povinné práce kolem stáda. Manikůra musí být častěji. Je tu měkká půda a holkám rostou paznehty kosmickou rychlostí. Skolili jsme mámu Bambuli do polohy "leh na boku" a pustili se do očisty jejích chodidel a už je tu nezbeda Bambulík. A hele, máma nemůže utéct, to se musí využít. Chytře se přisál k vemínku. Bambuli se to nelíbí. Nestačí vám tahle potupná poloha a že mě tu okrajujete jako bramboru? Ještě mě zdola někdo okusuje!


Zamezila jsem Bambulíkovi přístup k mámině vemínku. Ale on se nedá. Bojovně nastrčí hlavičku a DUC! do ruky, co mu překáží v cestě za dobrotou. Dává do toho všecku sílu. Nenechá se za žádnou cenu odstrčit.

Když je manikůra dokončená, dovolí máma klukovi alespoň trochu si cucnout. Ale jen trochu.

Odpoledne jdu podojit tetu Balbínu. Máme k tomu udělanou novou dojnou stanici. Nalákám Balbušu na šrot v korýtku a ona ochotně strčí hlavu do gilotiny a nechá se uvěznit za krk. Už je téměř nadojeno a vtom se mi dere pod ruce hnědá hlavička. Myslela jsem, že je to malé Balbíňátko, ale ne!
Je to ten malý vykuk Bambulík. Využil toho, že tetka není schopná obrany a už si přikrádá. Jeho sestřenice na to jen s úžasem kouká.

Není nad plné bříško! A o to já se postarat umím:-D