úterý 27. května 2014

Barvičky minulé i současné


Počasí si tu s námi docela pohrává. Vedro a dusno, že mě to až tlačí k zemi se střídá s bouřlivými průtržemi a krupobitím. Řídím se ne časem, ale právě počasím. Peru, barvím a češu vlnu, když vykoukne sluníčko. Jakmile mě déšť zažene pod střechu, vytáhnu vřetánko, kolovrat nebo stav. Skáču od jednoho k druhému, a proto je za mnou vždycky jenom kousíček práce.




Tyhle malé vzorky jsou malé proto, že je obarvily houbičky. A ty, jak známo, rostou jen, když se jim zachce, a taky je člověk musí znát. Opět jsem oddělovala pesíky od podsady a z té jsem česala ruličky a předla vlněnou přízi technikou "táhnout dozadu", kterou jsem si, když už jsem ji konečně zvládla, docela oblíbila. Pořád jsem si myslela, že naši kousavou valašku je nutné spřádat hladce do česané příze, ale zdá se, že je to právě naopak. Mnohem měkčí je spředená z ruliček. A krásně se vyjímá i ve tkanině. Lépe objímá osnovní nitě. Prostě mým plastovým boxům nyní vládnou ruličky všech barev, které se tam ale dlouho neohřejí a hned je zase spřádám do barevných klubíček.


Pesíky češe česačka a na závěr je také stáčím do velkých ruliček. A opět spřádám jinak, než před časem. Je to jakási polovlněná příze. Na vysvětlenou - vlákna v niti nejsou uspořádaná podélně vedle sebe, ale jen tak napůl. Někde jsou přeložená, lapají mezi sebe vzduch a výsledkem pak není hrubý provázek, ale docela příjemná příze. Ovšem zase jen pro koberce nebo prostírání. Nepředstavujte si, že by z toho snad mohly být ponožky. To leda jen jako mučící nástroj. A pozor! Točím je v opačném směru. Ve tkanině si pak lépe "lehnou na osnovu".

Světlá je tenká příze z pesíků, hnědá je vlněná příze z podsady







Když už jsem u tkaní, tady je na ukázku několik přadýnek bavlny, co jsem obarvila společně s vlnou. Nechytaly tak dobře, ale s výslednými barvami jsem spokojená. Zatím střádám do krabice a rozmýšlím, co z nich bude. Prostírky? Polštáře? To se teprve uvidí.