sobota 10. května 2014

Pojďte, holky, pojďteeee!!!


 V máji přišla hojnost pastvin a s tím naše oblíbené přehánění. Není to vůbec problém. Stačí párkrát zatleskat a zavolat: "Poďte, holky, poďteeeee!!!" A holky jdou. Ne! Holky se ženou s hlasitým béé, méé za vidinou šťavnatého porostu. Ani večerní přehánění není problém. Moje zatleskání a zavolání slibuje pochoutku na závěr. Někdy trochu šrotu, někdy trochu tvrdého pečiva, někdy něco jiného a někdy NIC (jenže to ony dopředu nevědí). Bééé, méé, úprkem běží nazpátek a když už jsou tam, tak se rozejdou po svých - kozy někde nahrabat seno, okousat jehličí nebo kůru a ovce doždíbat travičku, co přes den vyrazila, jim stačí málo, mají na to dobré pysky.


Většinou mě celé více než dvacetihlavé stádo obstoupí, lezou mi do kapes, co kdyby tam něco bylo, šťouchají do mě hlavou, abych si všimla, a odhánějí žárlivě druhé, protože co kdyby nezbylo. Nechávají se klidně drbat pod bradou i na hřbetě, poplácávat, i pusinku na čumák by snesly.
Tak jsme si je naučili a toho využíváme ke svým záměrům, protože občas je třeba je odchytit.




Jenže! ani taková ovce není nijak hloupá. A moc dobře pozná, když se děje něco nepatřičného. Třeba ušní známky pro jehňata. Matky okamžitě zbystří. Do této chvíle si potomků nevšímaly, mladí si mohli hlasivky uječet. Jakmile ale cítí něco ve vzduchu, okamžitě se spojí v jednolitý šik a začne závod kdo s koho. Mámy učí mladé kličku vpravo, kličku vlevo, skok přes překážku, proskok okem pletiva,... Honit se s nimi nemá smysl. Přicházím tedy se lstí. Sypu do korýtek šrot, lákám je na pečivo nebo olistěnou větývku. Část stáda obelstím, ale vytrvalci v podobě Jenůfy a Bárbry mi na to neskočí.

Pořídili jsme si tedy hůl. Dostal ji manžel pod stromeček. Coby čerstvý důchodce se cítil uražen a ponížen hloupým vtipem, než se mu dostalo poučení, že to není hůl, o kterou se bude opírat, ale hůl, kterou bude něco lapat. Taková nenápadná prodloužená ruka.

Což o to, pomůcka je to náramná. Lapit jí můžete pod krkem, za zadní nožku nebo při intenzivním tréninku i za obojek. Jen musíte být připravení na úprk zvířete a na jeho sílu. Tak se občas stane, že nám zvíře odkluše i s holí, rána do holeně takovým bytelným dřevem taky není nic moc. Ale nakonec se podaří polapit i zbytek stáda.


Bylo třeba odčervit. Znamená to chytit všechny jedince a vpravit jim emulzi do krku tak, aby ji jazykem zase nevybryndali ven. Využili jsme přehánění na pastvu. Poďte, holkýýý! křičím a ony šly. Polapené u vrátek dostaly svou dávku. Ty první. Ty vzadu čuly nějakou neplechu. Pastva láká, vysoká tráva jim mává v ústrety, ale je třeba projít vrátky a tam stojí ti dva a něco proti nám piklí. Opět to byla Jenůfa a Bárbra, komu se s námi zachtělo hrát na honěnou. A opět pomohla pastevecká hůl.  Ale holky se brání, zuby stisklé, hlavou mávají na všechny strany.


Kdybys je posadil, byly krotší, radím moudře manželovi. Snaha tu je. Manžel couvá, ovce couvá, docouvali až na druhou stranu cesty, ale posadit se ji nepodařilo. Počkej, já jí podrazím nohy! podkopávám zadní nožky ovci. Bohužel se mi podařilo podkopnout i tu manželovu. Ovčák i s ovcí se překvapení oba válí v trávě, já se div smíchy nepotrhám, vrhám se s odčervovadlem dolů na trávník a teď se ještě trefit do toho správného krku.

Zase jsem si prodloužila život o pár minut. Nemít tohle stádo, tak si ani pořádně nezacvičím a ani se tak od srdce nevychechtám.


11 komentářů:

  1. Vladěnko, díky za takové krásné a velice zábavné počtení :-D!!!! Jen nevím, zda se tak jako já, pobavil i Tvůj manžel a jen doufám, že to odčervovadlo ho minulo a dostalo se tomu, komu mělo :-D. Přeji krásné a veselé dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono by mu asi neuškodilo, pro něj by byla třeba větší dávka ;-). Ale podle toho, jak se ovce šklebí, to asi nebude kdovíjaká pochoutka. On si mě teď za trest vychutnává na každé návštěvě. Začíná slovy: Už jsem vám vyprávěl, jak mě máma tuhle skolila a chtěla mě odčervit?

      Vymazat
  2. Tak to jsem se zase nasmála. Ovčáckou hliníkovou hůl máme, koupila jsem ji já sama v domnění, že něco vyřeším. Ale nějak nám to nejde, ovce si elegantně poskočí a zadní nožku vyvlékne. Pokud nás vůbec pustí k sobě, protože má oči i vzadu. Dneska jsem taky odčervovala dvě dospělé ovce, na ostatní dojde později. Jedna je přítula a není problém, s druhá je děsně opatrná a nedůvěřivá. Dostaly emulzi v pečivu, které není ani vlhké, ani přesušené. Jen musím hlídat, aby každá dostala svoje. Zatím nevím, jak to provedeme s jehňaty, ony zatím kašlou na různé dobroty, trávy je habaděj a u mámy mají pořád ještě své jisté. To budou zase lovy. Já jsem schopna něco odchytit jedině lstí a trpělivostí, manželovy naháněčky s přivolanými pomocníky mají malý úspěch, jehňata jsou strašně mrštná. My navíc nepřeháníme, ale musíme převážet a někdy i kus převést k autu. To jsou taky pěkná rodea. MarunaP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O jehňatech mi ani nemluv, ty se změní z roztomilého tvorečka v bestie, které dokážou zdolat každou překážku a projít každou skulinou. Přitom jim chce člověk jenom pomoct. Většinou vlítnou do smrčí a tam je nedostaneme. Kozy jsou v tomhle lepší, nemusí se tolik zdolávat. Ale když se něco děje, přenese se na ně davová psychóza taky. Koza, co mi jindy chodí na dojení úplně sama, si usmyslí, že teď jde asi na porážku, zaroste do země a trvá tři dny, než se uklidní a zase začne chodit sama. Hůl je dobrá, máme dřevěnou a chytáme spíš za krk a obojky. Taky máme východu, že většina stáda je rohatá (jen ty dvě paličaté nejsou).Uvažuji o nějakém přenosném hrazení, jako to vídám na webu, kam stádo naženeš, ono musí projít úzkou uličkou a na konci té uličky je odchytáváš. Jen v našich pidipodmínkách musím vymyslet kde a jak.

      Vymazat
    2. Zapomněla jsem dodat, že na dospělé se občas i lano hodí. Když nás nechtějí pustit k sobě, máme dlouhé lano, každý jsme na jednom konci a přibližujeme se ke zvířeti, které je někde v koutě. Ono se snaží proběhnout mezi námi, ale chytne se za hruď do lana. Tak chytáme merinu, která je drobet hloupější než valašky :-D Občas si připadám jako cowboy.

      Vymazat
  3. Dneska jsem se u tebe pekne pobavila ,jsem rada ze jsi neodcervila manzela a on asi taky.My taky volame na ty nase potvurky pojdte holky a vzdycky tak jako ty vase zareaguji s tou nadeji ze neco dostanou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To si neumím představit :-) To tě potom převálcují, ne? V tom množství, co máte, to musí být pěkná mela. Vyprávěla mi jednou žena našeho veterináře (chovají krávy), že občas musí jezdit po pastvinách dokrmovat z láhve telata, co mají nějaký problém s matkou. A ta, když vidí auto, už se ženou. A znáš to, dělají to i ovce nebo kozy, že když něco hodně chtějí, klidně se o tebe opřou předníma, div tě neporazí. A teď si představ malého býčka. Paní říkala, že nakonec nemohla ani z auta vylézt a krmila je skrz stažené okýnko :-)

      Manžel mě dává k dobru na každé návštěvě, všem vypráví, jak jsem ho chudáka skolila i s ovcí. Musí na nás být zábavný pohled, když se takhle o něco spolu snažíme. Holt dva amatéři :-)

      Vymazat
  4. Vlaďko, to je opět moc hezké čtení. Já se jen koukám na ovečky k sousedům, mají letos velkou úrodu, od 3 oveček 5 jehňátek. Oni ale beránky sní, tak se s nimi nechci skamarádit, těžce pak nesu jejich mizení. Já se teď spíš koukám, kdo co dělá ... sice vlnu peru a česu,ale k předení se moc nedostanu.Našemu miminku je už měsíc a já se snažím jí vidět co nejčastěji a než se dostanu domů , je to tak na procházku se psem. Hezké dny a hodně radosti s drobotinou, Pavla LuciUs

    OdpovědětVymazat
  5. Vladi, u vás je asi taky pořád veselo:-)) Věra

    OdpovědětVymazat
  6. To je hezké počtení!!!! ÚPlně tě vidím, jako matku rodu uprostřed stáda. My jsme dnes poprvé pustili ovečky z chlívku ven, docela dlouho je Vláďa zvykal na zelené, loni nám jedno jehně uhynulo :( A odčervujeme ještě když jsou v chlívě, takže rodeo jako u vás se nekoná :) LenkaK

    OdpovědětVymazat
  7. Masz wesoło z tymi zwierzakami. Z przyjemnością oglądam zdjęcia. :-)

    OdpovědětVymazat